Září 2017










Motivace

Čtvrtek v 12:01 | Fredy |  Blogová témata
Ta mě určitě chybí a poslední dobou nemám chuť do života.
Nevím, co se to se mnou děje, zda-li za to může špatný, podzimní počasí
anebo horší přístup k životu.
Chybí mi motivace k lepšímu životu.
Chtěla bych znovu nastoupit do školy, pak pracovat, spokojeně si odejít s výplatou domů,
ale to prostě nejde.
Proč?
1) Mám strach z lidí
2) Mám velmi nízké sebevědomí
3) Mám problémy se soustředěním
6) Mám poruchy přizpůsobení (I když to nemám napsané na papíře)
4) Občas trpím bulimií
5) Mám schizofrenii
Já vím, není to úplně jednoduché, ale chtěla bych se změnit.
Moje přání už jste jistě četli na mých předchozích článcích, takže sem ho psát nebudu.
Aby se to tu pořád neopakovalo
Denně bojuji sama se sebou, když mám hlasy, tak si vezmu prášky a chci si jít na chvíli lehnout, než se vzpamatuji.
Taky by to chtělo, aby mě někdo motivoval, abych si vyšla jen tak ven.
Když jsem měla pejska, tak jsem s ním pořád někde lítala, v budoucnu plánuji si pořídit nějaké nenáročné plemeno.
Jasně, nejdřív se postarám sama o sebe, pak budu uvažovat o nějakém tom pejskovi.
Chodila bych s ním ráda po městě, třeba bych narazila na místa, která ještě neznám.
Motivuji se tím, že se mi venku udělá lépe, ale marně.
Když vyjdu ven, tak si tam zapálím, dám pár kousků pivka a mířím zase domů.
,,Nač někam vycházet, když se domů stejně vrátíme?" Říkal Homer Simpson.

Jak nazvat tenhle text ♥

Čtvrtek v 0:30 | Fredy |  Výlety z reality
V noci září měsíc
a já jsem stále vzhůru.
Sleduji, jak sladce spíš,
přemýšlím, o čem asi tak sníš.
Miluju tě, to si piš.
Přebarvým své nápady,
vyřeším ty záhady.
Proč jenom musím tohle psát?
Protože jsem šťastná,
nejsem sice nijak krásná.
Čekám a čekám,
pravdy se já nelekám.


Z nudy plácám nesmysly

Středa v 16:49 | Fredy |  Deník sprosté holky
A když to vypadá, že nemůžeš jít dál,
když to vypadá, že osud se ti jen smál.
Tak přichází naděje na lepší život,
nechodit pořád do těch hospod.
Generace otroků systému nám předepisují pravidla,
neni to vůbec náhoda.
Nuda vede cestou ke zbláznění
a tak píšu něco, aby to nebylo k zahození.
Nehodí se to sice k sobě,
ale o krok blíž jsem k tobě.
Zmanipulovaný média a pořád jenom hate,
co to proboha na internetu za nesmysli čtete.
Koho zajímá že se nějaký Paroubek oženil,
ptáka přitom někomu vyhulil.
Píčo, to je ale náhoda.
Nepomůže ti ani sloka,
dáš si vodky loka.
Do toho šest piv a je ti hej,
nejsem žádnej gej.
Jsem holka od hlavy až k patě,
zkusil ses někdy koupat v blátě? Smějící se

Wolf and Me - Epilogue

18. září 2017 v 10:00 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Šla jsem s Haničkou a s Tobbym II do lesa hledat jeho otce.
Odpoutala jsem ho od vodítka, na kterým byl přivázaný.
Vlček zaštěkal a ihned se objevil jeho táta Tobby.
Lísali se k sobě, oblizovali se a hráli si.
Dala jsem jím nakrmit a Hanička taky.
Spokojeně se váleli v trávě, zrovna začalo pršet, ale nám to nevadilo.
,,Pojď se taky válet" napadá Haničku.
,,V tom mokru?" Směju se, přesto padám na trávu a hladím oba dva vlky naráz.
Maminka se Tobbymu II také věnovala.
Čistila ho a několikrát ho chytla do tlamy, přenášela ho sem a tam.
Byl to krásný den.
Vyfotila jsem tu svojí vlčí rodinku na mobilní telefon.
Maminku Tobbyho II jsem pojmenovala Silvie.
Byla to krásná, bílá vlčice.
Kdo je tady asi alfa?
Asi Tobby, protože byl hlavou rodiny.
Tak se zvalo vlčí vytí, všichni byli šťastní a dá se říct, že jsme žili šťastně až do smrti.

Domácí vaječný koňak

17. září 2017 v 22:46 | Fredy |  Co já doporučuji
Budete potřebovat:
1) kávu
2) salko slazené mléko
3) trocha slivovice (nejlepší domácí)
4) skořice nebo kurkuma dle chuti
5) Med

Postup: Do sklenice nejdříve nalijeme salko. Po té přidáme vařenou, nejlépe praženou kávu z automatu.
Dle své potřeby (U mě stačí trocha) přidáme domácí slivovici. Pak dochucujeme skořicí, ale doporučuji i kurkumu, protože ta pročišťuje organismus a medem. Vše důkladně promícháme.

NA ZDRAVÍ ! Mrkající

Láska

17. září 2017 v 13:08 | Fredy |  Výlety z reality
Začal padat první sníh,
bez tebe já nemůžu žít,
zapíjím to vodkou a přidám k tomu líh.
Mé srdce zamkl klíč,
odkopla jsi mě jako fotbalový míč.
Pro někoho si možná šedá myš,
pro mě jsi však ta jediná,
krásná, hodná a nevinná.
Co k tobě cítím to ty víš.
Miluju tě celičkou,
vždycky budeš mojí princezničkou maličkou.
Jsi moje číslo jedna,
na nebi padá hvězda,
i když se to nezdá.
Zavírám oči ve své posteli,
bez tebe utrhli křídla mému anděli.

Pavel Callta - Terapeut

17. září 2017 v 10:26 | Fredy |  Žijeme hudbou
Tuhle písničku si pouštím, když jsem na dně a vždycky mi pomohla zvednout náladu ♥

Vlčí láska

16. září 2017 v 11:22 | Fredy |  Výlety z reality
Vlčí vytí stále sílí,
počkej ještě na mě chvíli.
Vlci vyjou na měsíc,
nedal bych tě lásko má ani za milion tisíc.
Už jsou to dva roky
co jsme spolu,
nesplnil se mi sen,
neprocházela jsem se po molu.
Ale s tebou je krásný každý den,
chci být s tebou stále jen.
Víš co vidím, když zavřu oči?
Tebe.
Srdce mi ihned radostí skočí.
Díky tobě jsem poznala já nebe.
Vlci nestačí vít
a ty už si mě chceš s sebou vzít.
Do ráje k tobě
v týhletý době.
Sním pouze a jen o tobě.
Budu tě milovat i když budu stařičká v hrobě.
Pošlu ti z nebe anděla,
aby sis našel lepší lásku,
to až budu mrtvá,
sešlu ti krásku.

Ewa Farna - Mám boky jako skříň

16. září 2017 v 9:51 | Fredy |  Žijeme hudbou
Moje písnička :-))

Wolf and Me - 10/10

13. září 2017 v 4:24 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
,,Ať žije naše třídní paní učiteka" radovala jsem se spolu s Haničkou.
Všichni, snad kromě Jana, jsme jí zatleskali, ona nás obdařila úsměvem.
,,Baf, haf" ozvalo se z mé tašky.
,,Co to tady štěká?" Podivila se třídní.
Otevřela jsem svou tašku a z ní vyběhl Toby II.
Všichni se radovali, smáli se a hladili si ho.
Všichni, až na Jana.
,,Jane, pojď to taky zkusit" navrhnu mu.
,,To radši chcípnu" nasazuje znechucený výraz.
Toby II to uslyšel,bleskově vystřelil Janovi do náruče a ten se začal smát.
,,No vidíš" pousmála jsem se na něj.
,,Není to tak zlé, vlastně je to celkem legrační" usmívá se od ucha k uchu, zatímco Tobby II mu olizuje obličej.
,,Tobby II, ke mně" zavelím a on se otočí, aby ke mně mohl přiskotačit.
,,Hodnej klučina" pochválila jsem svého vlčka a dávám mu za to piškot.
Co by to bylo za svět bez vlků? Asi na prd.
Já vlky zbožňuji od té doby, co mi jeden z nich, otec Tobbyho II, spasil mobil.
Vlci nejsou tak plaší, alespoň u nás v Nahádkách, v okolí města Šumavy.
Jsou přátelští a když jim přinesete kus masa, nejraději mají syrové vepřové, tak se od vás nechají i pohladit.
Mají krásnou, silnou srst, protože svlékají své měkké kůže do zimních.
Na jaře je to naopak.
Je to tak krásný, usínat v posteli s vlčkem vedle sebe v posteli.
,,Aby se z něho nestal plyšák" žertuje můj tatínek.
,,Já vím, ale co mám dělat, když za jeho otcem nesmím" pokrčím smutně rameny.
,,Já bych zapomněl. Ještě poslední dva dny domácího vězení" vzpomíná otčím.
,,No jo, trest si musím odpykat poctivě, víš že, dokonce i Jan si pohladil malého Tobyho II?" Usmívám se na něj.
,,Honza? Ale ten vlky nenávidí" podiví se otec.
,,Vlčata mají své kouzlo" říkám mu.
Nikdy jsem vám nepředstavila v tomhle příběhu svoji mámu.
Umřela, když mě porodila.
Vlastně já jsem byla ta klika, proč jsem zůstala naživu.
A tím je náš příběh téměř u konce.
Ještě napíšu, co se stalo, ale ne....nechte se překvapit...
,,Dobrou noc má nejdražší dcero Aghato" přeje mi otec.

,,Dobrou noc i tobě tati. Mám tě ráda" usměju se, pohladím vlčka, který se neklidně zavrní, stulí se do klubíčka a spí.