Září 2017

Nádherný západ slunce

30. září 2017 v 18:36 | Fredy |  Miluju focení
Připomíná mi to výbuch sopky, ale je to krása naší matky přírody. ;-)

Záhadný - 2.kapitola - Duch

30. září 2017 v 15:57 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
6. Den
V sobotu mě budí maminka s tím, že udělalá na snídani palačinky.
,,Že nevíš, co je dnes za den?" Zeptá se mě.
,,Další nudný den v téhle díře" protočím očima.
,,Je Halloween, co kdyby jsme šli a vybrali ti nějaký kostýmek?" Ptá se.
,,Mami, jestli sis toho nevšimla, tak já už mám skoro osmnáct let!" Rozkřiknu se,
hodím do sebe pár soust a utíkám do svého pokoje.
***
Blíží se večer, po odmítnutí koupit mi kostýmek, zalehám do postele,
brečím a najednou, se u mě nad postelí zjeví duch!
Byl to duch vlka, ale okřídleného.
,,Budeš šťastnější, až ráno vstaneš" odpovídá mi.
,,Jo kéž by, představ si, že mi máti chtěla koupit kostým na Halloween, copak je mi pět, abych chodila koledovat?" Zuřím.
,,Zavři oči a spi" foukl do mě a já skutečně usínám.

7. Den
Po celém týdnu v tomhle hrůzostrašném městě jsem se cítila skutečně dobře naladěná.
Dneska je neděle, poslední den a já věřím, že zítřejší den ve škole zvládnu líp, než cokoliv jiného.

8. Den
Připravuji se do školy, nalíčená, v šatech, protože jsem věděla, že se to vyplatí.
Také si obarvuji hlavu z blond na černou.
Černé šaty mi dodávali vysoké sebevědomí.
Duch měl pravdu, jsem šťastnější.

9. Den
Už si na mě nedovolují tak jako dřív. Ale vážně.
Stačilo jenom fouknout a oni spadli ze schodů jako nic.
Byli žalovat ředitelovi, ale já si držím palečky, abych ho oblbla, že v tom jsem nevinně.
Vyšlo mi to, hurá!

10. Den
Do školy se přijela podívat jiná škola.
Jeden kluk z ní mě neustále pozoroval.
,,Pošli to té holce v černých šatech" špitá a předává nějaký papírek.
Dokolovalo mi to až ke mně a bylo tam jeho telefonní číslo!
,,Co tam píše?" Ptá se mě jedna holka.
,,Do toho ti nic není" odpovídám a s úsměvem na tváři se nemůžu dočkat, až mu zítra zavolám.

Záhadný - 1.kapitola - Trest

29. září 2017 v 20:26 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄

Tak a stěhuji se do Tennesse,do velkoměsta ve Spojených státech amerických.
To je ale vopruz. Matka mě utěšuje ,,ale budeš tu mít spousty kamarádů" a poplácává mě po rameni.
Letadlo vystartovalo, už jsme ve vzduchu a já civím na nějakej bezduchej sitcom.
,,Pusť si raději tenhle film" ukazuje matka na displey.
,,Ne, díky" odmítám.
****
V Tennese je rušno. Dívám se na prázdný, obrovský barák, nebo spíše barabiznu.
To se nedalo srovnat oproti tomu, co jsme měli v New Yorku.
Počet obyvatel? 10 00 00 a možná více, je to absolutní propadák.
Nikoho zde neznám, pláču v noci do peřiny a dívám se na fotky své nejlepší party kamarádů.
Dali mi na rozloučenou skateboard, protože věděli, že se chci vylepšit na skateu.
Společně se na to složili a pak mi ho darovali.

1. Den:
,,Vstávat" budí mě matka.
,,Dobře" odpovím a zabrblám pár slov.
Ve škole se mi smáli, ihned první den se mi snažili strčit hlavu do záchodu.
Naštěstí umím karate, takže jsem je pobila.

2. Den
Průšvih! Ředitel pan Mountonnell mě volá do ředitelny kvůli té včerejší rvačce.
,,Ale oni se mi snažili strčit hlavu do WC" bráním se, marně, protože učitel mi sděluje, že to jsou nejlepší
žáci v jeho škole.
No jo, miláčkové

3.Den
Odpikávám si trest a třídím odpad na školním dvorku. Také odlepuji žvýkačky z lavic a ze schodů.

4.Den
Parta se mě pokouší dostat znova, já však ustupuji a nechám se zmlátit, abych neměla průšvih i doma.
Otec a matka nic nepoznali, páč používám plnou tunu makeupu na svůj obličej.

5.Den
Konečně pátek!
Prchám ze školy kvůli té partě šikanátorů.
Užívám si volna na zahrádce si čtu a přemýšlím, jak bandu porazit.

Pokračování příště...

Záhadný - Prolog

25. září 2017 v 20:24 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄

Byla jsem terčem posměchu.
Ale mě to nevadilo.
Milovala jsem Jackoba.
Ne, toto není twilight sága.
Milovala jsem ho i jako okřídleného vlka.
,,Zrůdo" zakřičel na mě můj spolužák Harvey.
,,Ty jsi ale..." v tom jsem se začala třepat.
Klid, klid, uklidni se. Když jsi okřídleným vlkem, tak můžeš být i nebezpečná, varoval mě Jackob.
Pokračovala jsem v chůzi, sluchátka v uších, kde hrála má oblíbená kapela Green Day.
Odhodila jsem doma brašnu, šla jsem směrem k lesu a proměnila se v krásného, bílého vlka.
Létala jsem s Jackobem.
Alespoň jsem zapomněla na všechny své starosti.
Pokud mi bude Harvey nadávat, tak ho zabiju, svěřuji se Jackobovi.
Musíme uchovat tajemství, varoval mě Jackob.
Pak jsme se převtělili zpátky do lidských podob a nemuseli jsme se ani převlékat, páč oblečení na nás zůstalo.
,,Bylo to úžasný" zajásala jsem.
,,To s tebou jo" přikývl Jackob a dal mi pusu.
Já jsem se mírně začervenala jako rajské jablíčko.
On byl tak úžasný!

Záhadný - Úvod

25. září 2017 v 20:11 | Fredy |  Výlety z reality
Cho Kingová je studentka střední školy.
Má však problém zapadnout, páč se právě přistěhovala.
Ve své minulé škole patřila k nejoblíbenějším žákům, ale pak musela odjed do Tennesse ve Spojených státech.
Je to však zapadákov, dokud neobjeví člověka, který se jí zalíbil.
Má totiž tajemství, v noci se mění v bájného tvora.
V jakého?
Jak si s tím poradí Cho?
Čtěte a dozvíte se to!

Temné dny minulosti

25. září 2017 v 17:08 | Fredy |  Blogová témata
Jmenuji se Fredy, byla jsem sebevražedkyně a jsem schyzofrenička.
Sebevraždu už páchat nechci, z depresí se pomalu, ale jistě dostávám.
Když jsem měla před očima zatmění, tak jsem se sebepožkozovala.
Obvykle žiletkou z holícího strojku, ale pak sem si uvědomila, že to je blbost,
páč ty jizvy mě budou bolet připomínkou z toho, co se stalo z minulosti.
Asi si řeknete - Fredy je blázen, byla nejméně sedmkrát v léčebně a má papíry
na hlavu, ale mně to je jedno. Ignoruj kritiky a hádky, protože život je tak krátký a
já si ten život chci vyychutnat plnými doušky.Těch mých dvacet let života uteklo jako voda,
každý den mi utíká stále rychleji a rychleji.
Také temný den byl, když Václav Klaus se slitoval nad vězni a propustil je.
Podle mě to byla blbost a Zeman sliboval, že nikoho nepropustí, ale propustil.
Ano, mluvím o Kájínkovi.
Nevím, jestli někoho zabil či ne, ale byl do toho určitě nějak namočený,
protože ho nezavřeli jen tak anebo byl v nesprávný čas na nesprávným místě.


Fadrc - S nima, bez nich

23. září 2017 v 12:04 | Fredy |  Žijeme hudbou




Elmo - Letní paprsky

23. září 2017 v 11:44 | Fredy |  Žijeme hudbou


Můj kamarád Míša

22. září 2017 v 19:00 | Fredy |  Miluju focení


Motivace

21. září 2017 v 12:01 | Fredy |  Blogová témata
Ta mě určitě chybí a poslední dobou nemám chuť do života.
Nevím, co se to se mnou děje, zda-li za to může špatný, podzimní počasí
anebo horší přístup k životu.
Chybí mi motivace k lepšímu životu.
Chtěla bych znovu nastoupit do školy, pak pracovat, spokojeně si odejít s výplatou domů,
ale to prostě nejde.
Proč?
1) Mám strach z lidí
2) Mám velmi nízké sebevědomí
3) Mám problémy se soustředěním
6) Mám poruchy přizpůsobení (I když to nemám napsané na papíře)
4) Občas trpím bulimií
5) Mám schizofrenii
Já vím, není to úplně jednoduché, ale chtěla bych se změnit.
Moje přání už jste jistě četli na mých předchozích článcích, takže sem ho psát nebudu.
Aby se to tu pořád neopakovalo
Denně bojuji sama se sebou, když mám hlasy, tak si vezmu prášky a chci si jít na chvíli lehnout, než se vzpamatuji.
Taky by to chtělo, aby mě někdo motivoval, abych si vyšla jen tak ven.
Když jsem měla pejska, tak jsem s ním pořád někde lítala, v budoucnu plánuji si pořídit nějaké nenáročné plemeno.
Jasně, nejdřív se postarám sama o sebe, pak budu uvažovat o nějakém tom pejskovi.
Chodila bych s ním ráda po městě, třeba bych narazila na místa, která ještě neznám.
Motivuji se tím, že se mi venku udělá lépe, ale marně.
Když vyjdu ven, tak si tam zapálím, dám pár kousků pivka a mířím zase domů.
,,Nač někam vycházet, když se domů stejně vrátíme?" Říkal Homer Simpson.

Jak nazvat tenhle text ♥

21. září 2017 v 0:30 | Fredy |  Výlety z reality
V noci září měsíc
a já jsem stále vzhůru.
Sleduji, jak sladce spíš,
přemýšlím, o čem asi tak sníš.
Miluju tě, to si piš.
Přebarvým své nápady,
vyřeším ty záhady.
Proč jenom musím tohle psát?
Protože jsem šťastná,
nejsem sice nijak krásná.
Čekám a čekám,
pravdy se já nelekám.

Duff - Dopis

21. září 2017 v 0:21 | Fredy |  Žijeme hudbou

Z nudy plácám nesmysly

20. září 2017 v 16:49 | Fredy |  Deník sprosté holky
A když to vypadá, že nemůžeš jít dál,
když to vypadá, že osud se ti jen smál.
Tak přichází naděje na lepší život,
nechodit pořád do těch hospod.
Generace otroků systému nám předepisují pravidla,
neni to vůbec náhoda.
Nuda vede cestou ke zbláznění
a tak píšu něco, aby to nebylo k zahození.
Nehodí se to sice k sobě,
ale o krok blíž jsem k tobě.
Zmanipulovaný média a pořád jenom hate,
co to proboha na internetu za nesmysli čtete.
Koho zajímá že se nějaký Paroubek oženil,
ptáka přitom někomu vyhulil.
Píčo, to je ale náhoda.
Nepomůže ti ani sloka,
dáš si vodky loka.
Do toho šest piv a je ti hej,
nejsem žádnej gej.
Jsem holka od hlavy až k patě,
zkusil ses někdy koupat v blátě? Smějící se

Wolf and Me - Epilogue

18. září 2017 v 10:00 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Šla jsem s Haničkou a s Tobbym II do lesa hledat jeho otce.
Odpoutala jsem ho od vodítka, na kterým byl přivázaný.
Vlček zaštěkal a ihned se objevil jeho táta Tobby.
Lísali se k sobě, oblizovali se a hráli si.
Dala jsem jím nakrmit a Hanička taky.
Spokojeně se váleli v trávě, zrovna začalo pršet, ale nám to nevadilo.
,,Pojď se taky válet" napadá Haničku.
,,V tom mokru?" Směju se, přesto padám na trávu a hladím oba dva vlky naráz.
Maminka se Tobbymu II také věnovala.
Čistila ho a několikrát ho chytla do tlamy, přenášela ho sem a tam.
Byl to krásný den.
Vyfotila jsem tu svojí vlčí rodinku na mobilní telefon.
Maminku Tobbyho II jsem pojmenovala Silvie.
Byla to krásná, bílá vlčice.
Kdo je tady asi alfa?
Asi Tobby, protože byl hlavou rodiny.
Tak se zvalo vlčí vytí, všichni byli šťastní a dá se říct, že jsme žili šťastně až do smrti.