Co bylo, bylo, důležité je, co je teď.

Srpen 2017


Wolf and Me - Part 4/10

Čtvrtek v 1:00 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄

,,Ty potvory sežraly snad i ty pasti" mručel tátův kolega Martin, když se vracel z lesa.
,,Nemáš s tím nic společného, Aghato?" Zeptal se mě.
,,Já o ničem nevím" pokrčím rameny.
,,Vždyť byla doma a spala, šel jsem jí zkontrolovat" hájí mě otec.
,,Nuže dobrá, dobrá" přikyvuje Martin.
Ve škole jsem nemylsela na nic jiného, než na vlky.
,,Slečno Mrcková, je vám něco?" Ptala se mě paní učitelka.
,,Ne, všechno je v obsolutním pořádku" zamumlám.
Právě dopisuju písemku z dějepisu.
Co já vím, kdo byl nějaký marťan, který v Osvětimi mutoval děcka?
Vždyť budu mít kouly.
Ale na tom teď nezáleželo.
,,Tak a mám pro vás novinku" sděluje paní učitelka.
Všichni ihned našpicují uši.
,,Půjdeme na procházku do lesa" poznamená.
Hurá! Zajásám, otec by mě tam jinač nepustil.
Tak v sobotu jsem se chystala na pondělní výlet.
Repelent proti klíšťatům byl povinnou součástí naší výbavy.
,,Ale, co když tam budou vlci?" Ptá se starostlivě Alena.
,,Ty potvory tam nebudou" ujišťovala jí učitelka.
,,Vážně, nejsou nebezpeční" dodávám.
,,Co ty o tom můžeš vědět?" Obrací se na mě.
,,Za prvé: můj táta je vlkobijec" odpovídám.
,,Za druhé: Vlci se spíš více bojí nás, než mi jich" dodávám.
,,A za třetí: jsou to krásné psovité šelmy, žádné potvory" uvědomím si, že křičím.
V neděli nakecám otci, že půjdu za svou kamarádkou Hankou.
Otec nebyl proti, ale já se místo toho ocitám v lese.
Pasti tu už nebyly, zato pachové ohradníky.
,,Auuuuu" zavyju.
Klasický sbor mi odpovídá a u mě leží na nohách můj vlk.
Nadechnu se a políbím ho.
Strávím s ním celý den a budu muset promyslet nějaký plán, jak dostat z lesa vlky.

Poslední zrnko

Úterý v 23:10 | Fredy |  Blogová témata
Byla jednou jedna louka.
Na ní rostlo obilí.
Ta vyschla a zbylo z ní jen poslední zrnko pšenice.
Všichni vesničané se o to zrnko hádali.
Kde se vzala, tu se vzala, objevila se čarodejnice.
,,Já vám ukážu poslední zrnko" pravila, vyrvala ho kolemjdoucímu z ruky a zničehonic zmizela.
Po půl roce byla celá ves bez pečiva.
,,Co bych dala za bochník chleba" naříká vesničanka.
,,Nebo za rohlík!" Vzdychl její syn.
V tom se však objevila dobrá víla a zasypala oblohu zrnkama.
Pšenice rostla, jako divá.
Vesničané se radovali.
Čarodějnice zrnko otrávila a dala ho mezi ostatní.
,,Mně je z toho chleba špatně" naříkala ta samá vesničanka.
,,Mně je z toho rohlíku na zvracení" naříkal syn.
V tu ránu uslyšely hrom.
Čarodejnice se schovala pod stromem a udeřil do ní blesk.
Tak pole zůstalo polem a bylo neposkvrněné.
Mlynáři se těšili z dobré, kvaalitní úrody.
,,To je, ale lahodný chléb" říká vesničanka.
,,To je, ale panečku, výborný rohlík" odpovídá chlapec.
Kouzelná víla totiž kouzlem všem do hlavy naservírovala sny o dobré pšenici a všichni tomu uvěřili.
A tak žila vesnice šťastně až na věky.

PS: Když čarodejnice zemřela, zmizela i její moc.

W.I.T.C.H.

Pondělí v 9:39 | Fredy |  Animace

Kravička

Pondělí v 9:37 | Fredy |  Animace

Hafan s Garfieldem

Pondělí v 9:36 | Fredy |  Animace

Cvičící kočka

Pondělí v 9:34 | Fredy |  Animace

Poník

Pondělí v 9:33 | Fredy |  Animace

Garfield na vodě

Pondělí v 9:32 | Fredy |  Animace
Garfield na vodě.gif

Wolf and Me - Part 3/10

12. srpna 2017 v 23:56 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Vlk v lese stál a poslouchal.
Ne, neposlouchal, vnímal svou kořist.
Jeho smečka se rozeběhla a on se na ní vrhl, na chudinku malou srnku.
,,Ty jsi šikulka" pochválila jsem ho.
Okusoval a zároveň si při tom olizoval tlamu.
Sám udělal velké gesto.
Přinesl mi kus syrového masa.
,,Děkuji, já nebudu" ale vlk po té zavrčel, jako by mi nařizoval sněz to, sněz to.
Tak jsem rozdělala oheň a maso nabrala na klacek.
Začala jsem opékat toho malého chudáka.
Vlk se divně díval, jakože, co to dělám.
,,Víš, nechci dostat tasemnici" odpověděla jsem mu.
Vlček přikývl, jako by chápal, co to dělám.
,,Tady je, tady je! Zmiz ty, potvoro jedna" vykřikl myslivec, kolega mého otce, vzal do ruky pušku a vystřelil.
Můj vlk se dal na útěk.
,,Prosím vás, neubližujte jim" prosila jsem na kolenou.
,,Aghato, já měl o tebe takovou starost, zatímco ty si tady opékáš mršinu" huboval mě otec, který byl za chvíli na místě.
,,Ale oni nejsou nebezpeční" protestovala jsem.
,,Martine, uhas ten oheň" nakázal mu a on ho polil vodou.
,,Máš zaracha a absolutní zákaz vstupu do lesa" nařídil mi autoritativním tónem můj otec, ten hlas jsem od něho neznala.
,,Ale to nemůžeš" protestovala jsem.
,,Ticho, nastup si do auta" nakázal mi.
Nezbylo mi nic, než ho poslechnout.
Nesmějí se dozvědět, že vlci poslouchají, i když člověk zavyje.
,,Tak, teď ty pastě rozmísti tady kolem, ano takhle přesně" nařizoval.
Myslivec Martin na ně nastražil pasti, které se dávají na odchyt divokých zvířat.
Já jsem plakala, div jsem si oči nevyplakala.
V noci jsem se po otcově chrápání tajně vyplížila ven s baterkou v ruce.
Uslyšela jsem kňučení černého vlka, nebyl to sice ten můj, ale zdá se, že Martinův úlovek se vydařil.
,,Já jim dám co proto" zanadávala jsem si a vlka jsem vysvobodila z pasti.
Olízl mě a utekl.
Pak jsem baterkou posvítila na okolí a sebrala jsem všechny pasti, co jsem našla.
,,Tohle vám nikdy nezapomenu" zapřísahala jsem, začalo svítat, tak jsem co nejrychleji běžela domú.
Otec naštěstí ještě hlasitě chrápal.
Věděla jsem, že jsem porušila otcův zákaz, ale žádné výčitky svědomí jsem neměla, spíše naopak, bylo mi mnohem lépe.