Chico Yuka - Epilogue

6. června 2017 v 22:49 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Seděl jsem vedle borovice a dýchal jsem na ní, ta se pohnula tak, až se zakymácela a rupla.
,,Tati, tati, jak to děláš?" Chtěl vědět můj syn Hakeu.
,,Normálně, takhle" fouknul jsem a další strom tentokrát smrk, spadl.
Můj synek to zkusil, ale snaha byla marná.
,,Musíš více" poradil jsem mu a on foukl.
Strom se zakymácel a zlomil se na dva kusy.
,,Super, nyní jsem jak ty" odpověděl.
,,Jo" souhlasil jsem zklamaně.
Myslel jem si, že superschopnosti se nedědí, ale zjevně jsem se spletl.
Malou Akemi to zaujalo, tak to také zkusila.
Opět se jí poštěstilo a Billymu také.
Uměly všechny super schopnosti, co jsem uměl já.
,,Napadlo mě, v čím jsem tak jjedinečný" otočil jsem se na svojí manželku Emily.
,,Jsi můj, tím nejjedičnější člen naší smečky" odpověděla vlčice a olízli jsme si tlamu.
,,Jste tak sladcí, až se mi z toho zkazí zuby" zabrblala stará babka Grace.
,,Madam, jak to že jste tak stará, když v Axéě se nestárne?" Zeptal se Billy.
,,Synku, neměl bys" v tom mě však babka zarazila.
,,Jsem v jiné podobě" řekla, zamumlala pár slov a promněnila se v krásnou vílu.
***

Poděkování


Děkuji všem, co jste přečetli mou povídku, hlavně tobě, Eliss, je věnována tahle poslední kapitola,
doufám, že jste fandili vlkům. Mé díky také patří mé kamarádce, která nemá blog, ale já jí povídku čtu
jí se líbí. Tak hodně zdaru a mimochodem ,,auuuuuuuuuuu" vyju na měsíc a čekám, až napíšu zase
jinou povídku, až dostanu nápad. Psaní mě moc bavilo a doufám, že se do Axény opět vrátím ve svém snění.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama