Co bylo, bylo, důležité je, co je teď.

Chico Yuka - 15.kapitola - Bitva

2. května 2017 v 12:52 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄

Bitva se blížila, protože už začínal pomalu úplněk.
Já jsem byl již připraven.
Co by na to řekl můj otec?
Asi by mě moc nepochválil.
Jackovi už se noha zahojila, ale trval na tom, že bude také bojovat.
Dereck zakřičel a my jsme vyrazili vstříc našemu osudu.
Buď přežijeme, anebo zemřeme.
"Odpusť, že jsem tak zklamaný Chico, ale čekal jsem, no, trochu víc" zasmál se Yaxley, jak ho tady známe pod jménem pán Temnot.
"Já vím" pískl jsem a na Yaxleyho území se objevili pegasové, na kterých letěli Dereck a jeho skřeti.
"Ha, ha, ha" zasmál se a zavyl.
Jeho černá srst se kupodivu zablýskala v té tmě.
Než jsme přišli k pánovi Temnot, tak jsme si potřebovali chvíli odpočinout, aby jsme nabrali sil a vyplatilo se to.
"Už letí" vykřikla Emily a my jsme zpozorovali přílet draků.
"Jen ať příjdou" dodal jsem.
"Tak co uděláš? Znovu mi utečeš, jako tenkrát?" Dodal.
"Ne" a skočil jsem po něm.
Rafali jsme se a používali všechny živly, co šli.
Byl jsem v nevýhodě, poněvadž Yaxley měl výhodu a byl stokrát silnější než já.
"Homouši" zasmál se mi.
"Já miluju Akemi" v tom Emili našpicovala uši a zakňučela, protože jí přeprala jiná vlčice.
"Aha, takže nejsi ten odporný gay z Los Angeles?" Zajímal se.
Zavrčel jsem a chňapl jsem po něm.
Utrhl jsem mu kus ucha, ze kterého tříštěla krev.
"Voda ti dodá sílu" našeptával mi hlásek v hlavě.
"Tak jo" přišel jsem blíže k řece, která byla vedle temného Pána.
"Pojď, jestli si troufneš" pobídl jsem ho.
"Jasně" přikývl hlavou Yaxley a nakonec skončil v řece, která byla tak studená, že jeho tělo to vyplavilo nad řeku.
Pegasové foukali do ohně, jejichž vítr hasil oheň.
"Auuuuu" zavyl jsem.
Potom všichni zjistili, že je pán Temnot mrtvý a rozprchli se.
"Za nimi!" Rozkázal Dereck, který byl dokrvácený od jizev.
"Je konec. Hotovo" dodal jsem a pak jsem propadl do bezvěvědomí.
***
"Kouzlama jsi byl vyčerpán,
na planetu Zemi buď seslán" slyšel jsem slova staré Grace.
Obklopovali mě čtyři vlci, kteří věděli, že díky jen tomu magie Grace zesílí.
Po té jsem uviděl třpytící se tunel, který mě vcucnul, jako kdybych nebyl nic, jen smítko pouhého prachu.
Ocitl jsem se ve svým pokoji a uviděl pergamen, na kterém již nebylo nakresleno nic.
Hodil jsem ho tedy do ohně a on shořel.
Odněkud se ozvalo vlčí vytí.
Domníval jsem se, že to je z toho pergamenu a co víc, neuplynul žádný čas od té doby, co jsem byl vlkem v Axéně.
Bylo zvláštní být zase převtělený v lidskou bytost.
Na soutěž jsem nakreslil na obyčejný papír pegasa a na něm Derecka, poslal jsem to emailem paní ředitelce, která byla spokojená.
No už se pomalu blížíme ke konci tohoto napínavého příběhu.
Co se týče soutěže, tak jsem vyhrál a dostal zlatou medaili za první cenu i s diplomem.
Byl jsem také na nástěnce žák měsíce, protože jsem vyčistil všechny své čmáranice na hajzlíku.
I Akemi mi pomáhala.
Za dva roky jsem dospěl a oženil jsem se s ní.
A co se týče Axény?
Jack byl vůdcem smečky, která se o něco rozšířila.
V Axéně vládl naprostý klid, který se nedal srovnat za nic na světě s naší Zemí.

Pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama