Co bylo, bylo, důležité je, co je teď.

Květen 2017

V hlavě

12. května 2017 v 9:34 | Fredy |  Utěšující momentky
Máme to jen v hlavě,
že to nevím vážně.
Však pýcha je daň nejhorší,
zlo na světě je největší.
Spojte síly dohromady,
a neskákejte do tý vody!

Mor

12. května 2017 v 9:32 | Fredy |  Utěšující momentky
Vesničany přistihl mor,
kolem nich prolétl mol.
A tak oheň zničil tu nemoc,
vesničané necítili žádnou bezmoc.

Zášť

12. května 2017 v 9:31 | Fredy |  Našeptávající hlasy
Okolo mě panovala zášť,
já jsem jí zničila zvlášť,
pomohl mi k tomu kouzelný plášť.
Nebudu plýtvat energií,
která mě stejně nezničí,
proboha, jdi už k šípku,
nejeztu zelenou rybku"

Hranice normálnosti (aneb moje dnešní návštěva u zubaře)

9. května 2017 v 21:36 | Fredy |  Blogová témata
Co je normální a co ne?
To dneska ví jen málokdo.
Hranice normálnosti,
to slovo slyším poprvé.
Dneska jsem byla u zubaře a rozhodně jsem se normálně nechovala.
Měla jsem v kalhotách naděláno, jak se říká.
Ještě mě čeká zubařina zítra.
Budou mi spravovat jedničky.
Dali mi plyšáka ve tvaru zubu, abych si ho mačkala a říkali mi, jak jsem šikovná.
Budou mi dělat zítra na jedničce bílou blompu.
Je tohle chování normální? Že mám šílenej strach ze zubaře?
Ještě v červenci mne čeká dentální hygiena.
Bůh ví, co mi tam budou dělat.
Nenávidím zubaře, i když je bůh ví jak hezkej.
Cítila jsem jeho dech, jak přes roucho dýchal ve svých ústech.
Mám velmi citlivé zuby a musí se chvíli počkat, než injekce zabere.
Bůh ví proč, ale tohle není hranice normálnosti.

Zamilovaná ♥

6. května 2017 v 20:45 | Fredy |  Výlety z reality
Nevěsta ženicha hledá,
dát mu srdce to jí jen tak nedá.
Však plná vášně a touhy,
nedočká se snad lásky z nouzi.
Jednoho krásného dne odpočítává
kdy jí její ženich najde
a pak půjde do světa,
i když to jinak nejde.
Žena našla si lásku v Africe,
zakousla a svůj hlad ponechala paprice.
Ovoce jí uzdravilo,
lásku najít se jí poštěstilo.
Kolem vane vítr vlahý,
a já k ní byl tak něžný.
Ona mě objala, ruku mi podala.
Poté jsem se nadechl
a spustil ,, vezmeš si mě?"
ona odpověděla ,,ano vezmu"
A tak nevěsta našla manžela ztraceného v Africe,
vděčná za to byla své potravině čili paprice.

Chvilka pro sebe

5. května 2017 v 23:29 | Fredy |  Blogová témata
Měla jsem pro sebe volnou chvíli,
zapojím myšlenky a spatřím dobré víly.
Jedna mi poradila, že potkám lásku osudnou,
Druhá opět, že se to nestane ani náhodou.
Když mám volnou chvíli,
nezastavím a letím přímo k cíli.
Sednu na draka a letím noční oblohou,
nenastane konec mých veršů ani náhodou.
Avšak dny utíkají jako voda, co teče po řece.
No tak, nejsi naivní, prober se přece.
Život je posvátný dar, neměl bys promeškat jedinou chvíli.
Bez práce nejsou koláče, čas tě odmění tvou pýlí.
Senzační je to svět, v břiše jídlo jako květ.
Broučci vylézají z hlíny,
nebuď ani trochu líný.
Sedím a maluju, tvořím a tvaruju,
odhaduji kolik je jedna plus jedna.
Jsou dva, každý by měl mít partnera, který ho ve všem pochopí,
No tak vstaň, vyleť z hnízda, nebuď jak ta bedna.
Však nevíš, co krásného tě ve světě čeká,
ten kdo se bojí, zbytečně se leká.
Kohout zakokrhá a tvůj princ či princezna na tebe čeká.
Jen stačí otevřít své srdíčko,
stačí, když popojdeš maličko a po té si zavyješ třeba na měsíc.
Pár přátel stačí mít, nemusíš jich mít přes sto tisíc.
Chvilka pro sebe je fajnová,
někdy nudná, někdy růžová
Poletíš pak do nebe
a chvilka bude navždy tvá.

Kusovka č.67

4. května 2017 v 14:47 | Fredy |  Kusovky
Výsledek obrázku pro cool kusovky

Chico Yuka - 16. kapitola - Karibik

2. května 2017 v 13:10 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
V neděli nečekaně přijel můj otec.
"Sbal si věci, chlapečku, odjíždíme. A mimochodem, gratuluji ti k zasloužené výhře" potřásl mi rukou.
V tom mi oznámil, že i s mámou jedeme na společnou dovolenou naší helikoptérou, jménem Aktra.
Napakoval jsem si věci, nadšením bez sebe, protože jsem měl jet společně i s mámou i s tátou.
Uvařil jsem vajíčka, přidal jsem do nich majoránku a pažitku.
Všichni si na nich pochutnali a divili se jakou mají vajíčka chuť.
"Majoránka s pažitkou, recept od mé kamarádky" dodal jsem a bodlo mi u srdce, že mě ani nenechali se s nimi rozloučit.
Potom jsme vyrazili, Roxue zírala nevěřícně, když spatřila, jak myju nádobí a stelu si postel.
"Jste ta nejbíječnější služená, jakou jsme kdy měli" řek jsem jí a daroval jsem jí kytici růží, ona zrudla jako rak, ale objala mě.
Večer už jsme viděli Karibské ostrovy, Akemi jsme pozvali také, koneckoonců byla to má žena a já s ní byl šťastný.
Měli jsme pokoj já s Akemi pro sebe, abychom měli soukromí.
Po sexu jsme si šli zaplavat a já se cítil v mořské vodě silnější.
Také jsem zhubl asi deset kilo, poněvadž v Axéně, která na mě zanechala stopy, jsem skoro nejedl.
Pamatoval jsem si na mršinu, kterou jsme tam spořádali.
"Ach jojo" povzdechl jsem si.
"Co se děje?" Povzdychla si Akemi.
"Ale nic, jen se mi zdálo, že jsem byl vlkem" zamumlal jsem.
V tom se kde se vzal tu se vzal, objevil se Max.
"Maxi, Natálie!" Vyhrkl jsem nadšením bez sebe.
Tím se to všechno vysvětlilo.
"Říkal jsem ti, aby jsi svou dceru chránil" zavrčel jsem, ale můj hlas už neznějl tak autoritativně, jako, když jsem byl vlkem.
"To nás ani nepozdravíš?" Zasmál se Max.
"Ahoj" potom jsme si vykládali a já musel své ženě všechno povyprávět o Axéně i o dobrodružství, které jsem tam zažil.
"Tak odtam pochází" a já se dál vyptával, pochválil jsem ty vajíčka, co jsem na ně získal recept a nakonec jsme blbli jen tak ve vodě.

Chico Yuka - 15.kapitola - Bitva

2. května 2017 v 12:52 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄

Bitva se blížila, protože už začínal pomalu úplněk.
Já jsem byl již připraven.
Co by na to řekl můj otec?
Asi by mě moc nepochválil.
Jackovi už se noha zahojila, ale trval na tom, že bude také bojovat.
Dereck zakřičel a my jsme vyrazili vstříc našemu osudu.
Buď přežijeme, anebo zemřeme.
"Odpusť, že jsem tak zklamaný Chico, ale čekal jsem, no, trochu víc" zasmál se Yaxley, jak ho tady známe pod jménem pán Temnot.
"Já vím" pískl jsem a na Yaxleyho území se objevili pegasové, na kterých letěli Dereck a jeho skřeti.
"Ha, ha, ha" zasmál se a zavyl.
Jeho černá srst se kupodivu zablýskala v té tmě.
Než jsme přišli k pánovi Temnot, tak jsme si potřebovali chvíli odpočinout, aby jsme nabrali sil a vyplatilo se to.
"Už letí" vykřikla Emily a my jsme zpozorovali přílet draků.
"Jen ať příjdou" dodal jsem.
"Tak co uděláš? Znovu mi utečeš, jako tenkrát?" Dodal.
"Ne" a skočil jsem po něm.
Rafali jsme se a používali všechny živly, co šli.
Byl jsem v nevýhodě, poněvadž Yaxley měl výhodu a byl stokrát silnější než já.
"Homouši" zasmál se mi.
"Já miluju Akemi" v tom Emili našpicovala uši a zakňučela, protože jí přeprala jiná vlčice.
"Aha, takže nejsi ten odporný gay z Los Angeles?" Zajímal se.
Zavrčel jsem a chňapl jsem po něm.
Utrhl jsem mu kus ucha, ze kterého tříštěla krev.
"Voda ti dodá sílu" našeptával mi hlásek v hlavě.
"Tak jo" přišel jsem blíže k řece, která byla vedle temného Pána.
"Pojď, jestli si troufneš" pobídl jsem ho.
"Jasně" přikývl hlavou Yaxley a nakonec skončil v řece, která byla tak studená, že jeho tělo to vyplavilo nad řeku.
Pegasové foukali do ohně, jejichž vítr hasil oheň.
"Auuuuu" zavyl jsem.
Potom všichni zjistili, že je pán Temnot mrtvý a rozprchli se.
"Za nimi!" Rozkázal Dereck, který byl dokrvácený od jizev.
"Je konec. Hotovo" dodal jsem a pak jsem propadl do bezvěvědomí.
***
"Kouzlama jsi byl vyčerpán,
na planetu Zemi buď seslán" slyšel jsem slova staré Grace.
Obklopovali mě čtyři vlci, kteří věděli, že díky jen tomu magie Grace zesílí.
Po té jsem uviděl třpytící se tunel, který mě vcucnul, jako kdybych nebyl nic, jen smítko pouhého prachu.
Ocitl jsem se ve svým pokoji a uviděl pergamen, na kterém již nebylo nakresleno nic.
Hodil jsem ho tedy do ohně a on shořel.
Odněkud se ozvalo vlčí vytí.
Domníval jsem se, že to je z toho pergamenu a co víc, neuplynul žádný čas od té doby, co jsem byl vlkem v Axéně.
Bylo zvláštní být zase převtělený v lidskou bytost.
Na soutěž jsem nakreslil na obyčejný papír pegasa a na něm Derecka, poslal jsem to emailem paní ředitelce, která byla spokojená.
No už se pomalu blížíme ke konci tohoto napínavého příběhu.
Co se týče soutěže, tak jsem vyhrál a dostal zlatou medaili za první cenu i s diplomem.
Byl jsem také na nástěnce žák měsíce, protože jsem vyčistil všechny své čmáranice na hajzlíku.
I Akemi mi pomáhala.
Za dva roky jsem dospěl a oženil jsem se s ní.
A co se týče Axény?
Jack byl vůdcem smečky, která se o něco rozšířila.
V Axéně vládl naprostý klid, který se nedal srovnat za nic na světě s naší Zemí.

Pokračování příště...

1.Máj

1. května 2017 v 11:02 | Fredy |  Skříňka myšlenek
Výsledek obrázku pro sun
Už by mohlo být tepleji a nádherně.
Dneska mám šťěstí, protože venku svítí sluníčko.
Kdyby bylo o pár stupňů jetě víc, tak bych zalezla na terasu a četla bych si.
Možná to i dneska udělám.
Byl první máj, večerní máj,
hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.