Duben 2017

Kusovka č.66

29. dubna 2017 v 9:13 | Fredy |  Kusovky

Kusovka č.65

29. dubna 2017 v 9:12 | Fredy |  Kusovky

Kusovka č.64

29. dubna 2017 v 9:11 | Fredy |  Kusovky

Kusovka č.63

29. dubna 2017 v 9:10 | Fredy |  Kusovky

Kusovka č.62

29. dubna 2017 v 9:08 | Fredy |  Kusovky

Kusovka č.61

29. dubna 2017 v 9:07 | Fredy |  Kusovky

Kusovka č.60

29. dubna 2017 v 9:06 | Fredy |  Kusovky

Kusovka č.59

29. dubna 2017 v 9:05 | Fredy |  Kusovky

Aprílová Zima

29. dubna 2017 v 9:04 | Fredy |  Výlety z reality
Prober se na jaře vládne paní Zima,
počasí je aprílové, ta krajina je úplně jiná.
Dej si kávičku, nalaď si doma pohodu,
nejezdi na silnici, nebo schytáš nehodu.
Voda stoupá, povodeň je,
sluníčko se na nás moc nesměje.

Chico Yuka - 14.kapitola - Kouzelník

26. dubna 2017 v 20:24 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Ze spánku mě probudila vůně kombinace mléka a vajíček.
"Dobré ráno" pozdravila mě Natálie, která na kovové míse nad ohněm míchala vajíčka.
"Hmm, voní to báječně" odpověděl jsem.
"Babbičin recept, přidala jsem tam i trochu majoránky, dáš si?" Nabídla mi.
"Můžeš mi nasypat na zem trochu" zamumlal jsem.
"Jakýpak na zem? Koneckonců, půvoně jsi byl člověkem, dám ti to na talíř" nabrala mi porci a já ochutnal.
"Chutná to báječně, takhle vajíčka neznám" odpověděl jsem.
"Trocha majoránky a pažitky tomu dodává senzační chuť" dodala.
"A co země, jak na ní je?" Zajímala se.
"Roxue takhle vajíčka nevaří" odpověděl jsem.
"Ty říkáš svý matce jménem?" Podivila se.
"Ne, to je naše služka víš. Naši na mě nemají čas. Otec je právník a matka slavná osobnost" odfrkl jsem si.
"Ptala jsem se tě na Zemi. Grace tě tam pošle po bitvě zpátky pomocí magie, jestli tu nebudeš chtít ovše zůstat" nandala si vajíčka na talíř a foukala je.
Oheň při chladném ráně byl pro mě vítaná změna.
"Přemýšlela jsem, jestli se tam nachvilku taky nemám zastavit. Můj otec nebyl proti, prý, abych poznala něco nového a hlavně, abych tě viděla v lidské podobě" zasnila se.
"Na mě není nic zvláštního. Zemmě by ti připadala krutá, zůstaň tu" nařídil jsem jí autoritativním tónem.
"No, no, brzdi. Nabídku našeho vládce jsi nepřijal, takže nemáš právo mi rozkazovat" dala si do úst další sousto.
Po výdatné snídani jsem se dozvěděl, že nádobí do jesyně přinesli do kuchyně pomocí magie přesouvací.
Byli u sebe doma, zatímco my všichni jsme spali a nikdo nic nezpozoroval.
Potom jsme cvičili a cvičili se v boji.
Já ovládal živly, ostatní se spoléhali na své staré metody.
Skřeti mezi sebou bojovali meči, pegasové na sebe útočili pomocí větrových výfuků.
Všechno to uteklo docela rychle.
Vyčerpán jsem padl na zem, která sebou zatřepotala.
"Pozor!" Vykřikla náhle Rosalie, na kterou jsem skoro zapomněl.
"Zemětřesení" zahihňal jsem se.
"To ty?" Zavrčela na mě.
"Ne, ne, takový schopnosti já nemám, tohle je přirozené počasí" zem se třepala, stromy se třepotali a začala bouře.
"Tak utečte z jeskyně" nařídil jsem.
Všichni to stihli, pouze mě kameny v jeskyni zakopali.
Ale stačilo jen silně fouknout a kameny cestu odklidili.
"Stačilo jen málo snahy a dokonáno jest" začenichal jsem a ucítil jsem pouze déšť a stopy z ranní snídaně.
"Stěhujeme se k staré Grace" nařídil Max.
"Proč neříkáš mamince?" Podivil jsem se.
"Do toho ti nic není" odpověděl jsem.
"Ale i tak by mě to zajímalo" prosazoval jsem si svou.
"To je proto, že naadávala, proč si odnášíme nádobí. Stačí ti to vysvětlení?" Sesbíral ze země několikset střepů a pomocí kouzelné formule, kterou zamumlal, se nádobí spojilo a stvořil se tak nový talíř, bez sebemenšího náznaku škrábnutí.
"Jak si to udělal? Ty jsi čaroděj" postřehl jsem.
"Poslední kromě Grace svého druhu. My Axéňani, v sobě máme starou, kouzelnickou krev" prozradil.
"A Natálie?" Zvědavě jsem povytáhl obočí.
"Měl by ses vidět v zrcadle" dodal.
"Ha, ha, děsně vtipný" dodal jsem.
"Ten recept na vajíčka musím říct otcově služce Roxue. Anebo víš co? Míchaný vajíčka si uvařím sám, už nebudu ten nafoukaný, nic nedělající teenager z Los Angeles" přikývl jsem.

Kusovka č.58

26. dubna 2017 v 11:20 | Fredy

Kusovka č.57

26. dubna 2017 v 11:19 | Fredy |  Kusovky

Kusovka č.56

26. dubna 2017 v 11:18 | Fredy |  Kusovky

Kusovka č.55

26. dubna 2017 v 11:17 | Fredy |  Kusovky

Kusovka č.54

26. dubna 2017 v 11:16 | Fredy |  Kusovky
Související obrázek

Kusovka č.53

26. dubna 2017 v 11:15 | Fredy |  Kusovky
Výsledek obrázku pro kusovky cool

Kusovka č.52

26. dubna 2017 v 11:15 | Fredy |  Kusovky
Výsledek obrázku pro kusovky cool

Kusovka č.51

26. dubna 2017 v 11:14 | Fredy |  Kusovky
Související obrázek

Život v bublině

25. dubna 2017 v 2:45 | Fredy |  Blogová témata
Jaký je vlastně život v bublině?
Pro mě je to planeta Země, jedna velká bublina.
Občas mám sice deprese, nemohu spát a tak se nervuji, ale jenom tak trochu.
Ale i tak trochu je to vzrůšo.
Mám šikovného, milujícího samečka, který poctivě dennodenně maká.
Jsem na něho pyšná.
Také mám rodinu a kamarády, které mám ráda.
Život není jen jedna velká deprese.
Stop depkám, protože začíná jaro, i když někde ještě sněží.
Brzy bude léto, koupáky budou otevřený v plným proudu a já si budu moci užít každou jedinečnou chvilku.
Jestli to tak má být, tak mě omejou, třeba jak s tou modrou velrybou.
Ta mě sere ze všeho nejvíce.
Nehrála jsem to a nebudu. Je to nesmyslná hra.
Vždycky, když čučím na tv a objeví se tam modrá velryba, tak se naseru.
Život v bublině, neboli na planetě Zemi je posvátný a měli bychom si ho více vážit.

Chico Yuka - 13. kapitola - Koloběh života

24. dubna 2017 v 20:05 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Max a Natálie se mnou komunikovali ihned po té, co jsem skolil Jessicu.
"Bude to snadnější, než jsem si myslel" poznamenal jsem a vyfoukl obláček kouře z tlamy.
"Nezmýlili jsme se v tobě. Buď naším pánem" poklonili se mi.
"Ne, to já nebudu, nechci být nikomu na obtíž, až válka skončí, tak odejdu domů" zamumlal jsem.
Cestou kolem řeky jsem zkoušel dále své schopnosti, o kterých jsem netušil.
Dokázal jsem zvednout vodu tak, že připomínala obrovský vodopád a po té opět spadla.
Měl jsem neuvěřitelné štěstí, že jsem dokázal ovládat přírodní živly.
Zdál se mi v noci sen.
Bojoval jsem s Yaxleym, on mě porazil, protože ovládal černou magii, která byla mnohem mocnější, než ta moje.
"To se taky stane" našeptávala mi v hlavě stará Grace.
"Ale já to nechtěl, za všechno může on" odpověděl jsem.
"K tomu jsi byl vyvolený" z očí stařenky vytékla slza, já jí olízl obličej tlamou.
Být vlkem nebylo zase tak špatné, obzvlášť potom, co jste se dozvěděli, že máte magické schopnosti.
Nebyl jsem sice žádný superman, ale tohle jsem ovládat dokázal, alespoň pro zatím.
Nechtěl jsem být ničím králem, natož pak pánem.
Jenom jsem chtěl prostě opustit tuhle planetu a vrátit se do své.
Už žádné malování, odpykám si klidně trest, který mi udělí paní ředitelka.
Kolik času uplynulo od té doby, co jsem tady v Axéně, v Los Angeles?
Jistě, mohl jsem se proměnit v cosi ohavnějšího, třeba ze skřeta, z pána prstenů.
Ale tady byli skřeti krásný bytosti, jen Dereck dokázal okouzlit za tu chvíli i Emily.
Jenomže Emily byla vlk a on skřet.
Ta se nemohla proměnit, aby byla dívkou.
Dokázal jsem si jí představit jako blondýnku se zlatýma očima.
Ach, ta byla krásná!
Mnohem hezčí než Akemi, ale i ta dívka ze země měla také své kouzlo.
Kdybych se tady rozhodl zůstat, tak bych nejspíš si vybral Emily a měli bychom spolu vlčata.
Otevřel jsem oči a bylo překrásné ráno.
Přemýšlení o mém vztahu mezi Emily a Akemi jsem nechal stranou, zavyl jsem, protože jsem se cítil nešťastný.
"Copak se děje" zabrblala Emily, totéž i zopakovaly Charlie i s Jackem, který stále bojoval se zlomeninou, kterou jsem mu způsobil.
"Ale, je mi smutno" mávl jsem nešťastně tlapou.
"Pojď Emily, něco ti ukážu" pokynul jsem jí a šla.
"Vidíš?" Ukázal jsem jí berušku, která byla nádherná, v ranní trávě pokryté rosou, po které číhal kosák.
"A tak funguje svět. Požíráme sami sebe" dodal jsem.
"A ty musíš sežrat pána Temnot?" Zeptala se Emily.
"Ne, to ne. Ukázal jsem ti, jak to u nás tam chodí, nelíbí se mi to, na Zemi jsem byl pouhým rozmazleným frackem,
který si ničeho nevážil" dodal jsem.
"To není žádná novinka. Pro mě je jedno čím jsi byl tam, důležitý je, co jsi tady" řekla a dívala se na kosa, který klovl po berušce,
která skončila v jeho žaludku.
"A tak funguje koloběh života" dodal jsem.
"Tak to je úplně normální" poznamenala Emily.
Procházeli jsme se, olizovali si tlamy, jinak kdybych byl člověk a ona žena, tak by jsme se líbali.
"Miluji tě" přiznala Emily.
"Já tebe též, ale nemůžu. Odpusť mi, chci se vrátit na Zemi, protože tam je jedna dívka" v tom mi skočila do řeči.
"A ty jí miluješ" pochopila Emily.
"Víš, mě kdysy přitahovali muži. Yaxleyho, tedy pána Temnot, jsem poznal v našem lidském světě. Zamiloval jsem se do něj a on mi věnoval pergamen, který mě poslal sem do Axény" zamumlal jsem.
"Aha, takže ty jsi homosexuál?" Zeptala se mě.
"Byl jsem" dodal jsem.
"Tak to je jiné, jak jsem říkala, není důležité kým jsi byl na Zemi, důležité je, co jsi tady" zopakovala Emily.
"Pták poto berušku vysere, a z tý se udělá tráva. tak to funguje u nás v Axéně" dodala.