Co bylo, bylo, důležité je, co je teď.

Duben 2017

Kusovka č.66

29. dubna 2017 v 9:13 | Fredy |  Kusovky

Kusovka č.65

29. dubna 2017 v 9:12 | Fredy |  Kusovky

Kusovka č.64

29. dubna 2017 v 9:11 | Fredy |  Kusovky

Kusovka č.63

29. dubna 2017 v 9:10 | Fredy |  Kusovky

Kusovka č.62

29. dubna 2017 v 9:08 | Fredy |  Kusovky

Kusovka č.61

29. dubna 2017 v 9:07 | Fredy |  Kusovky

Kusovka č.60

29. dubna 2017 v 9:06 | Fredy |  Kusovky

Kusovka č.59

29. dubna 2017 v 9:05 | Fredy |  Kusovky

Aprílová Zima

29. dubna 2017 v 9:04 | Fredy |  Výlety z reality
Prober se na jaře vládne paní Zima,
počasí je aprílové, ta krajina je úplně jiná.
Dej si kávičku, nalaď si doma pohodu,
nejezdi na silnici, nebo schytáš nehodu.
Voda stoupá, povodeň je,
sluníčko se na nás moc nesměje.

Chico Yuka - 14.kapitola - Kouzelník

26. dubna 2017 v 20:24 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Ze spánku mě probudila vůně kombinace mléka a vajíček.
"Dobré ráno" pozdravila mě Natálie, která na kovové míse nad ohněm míchala vajíčka.
"Hmm, voní to báječně" odpověděl jsem.
"Babbičin recept, přidala jsem tam i trochu majoránky, dáš si?" Nabídla mi.
"Můžeš mi nasypat na zem trochu" zamumlal jsem.
"Jakýpak na zem? Koneckonců, půvoně jsi byl člověkem, dám ti to na talíř" nabrala mi porci a já ochutnal.
"Chutná to báječně, takhle vajíčka neznám" odpověděl jsem.
"Trocha majoránky a pažitky tomu dodává senzační chuť" dodala.
"A co země, jak na ní je?" Zajímala se.
"Roxue takhle vajíčka nevaří" odpověděl jsem.
"Ty říkáš svý matce jménem?" Podivila se.
"Ne, to je naše služka víš. Naši na mě nemají čas. Otec je právník a matka slavná osobnost" odfrkl jsem si.
"Ptala jsem se tě na Zemi. Grace tě tam pošle po bitvě zpátky pomocí magie, jestli tu nebudeš chtít ovše zůstat" nandala si vajíčka na talíř a foukala je.
Oheň při chladném ráně byl pro mě vítaná změna.
"Přemýšlela jsem, jestli se tam nachvilku taky nemám zastavit. Můj otec nebyl proti, prý, abych poznala něco nového a hlavně, abych tě viděla v lidské podobě" zasnila se.
"Na mě není nic zvláštního. Zemmě by ti připadala krutá, zůstaň tu" nařídil jsem jí autoritativním tónem.
"No, no, brzdi. Nabídku našeho vládce jsi nepřijal, takže nemáš právo mi rozkazovat" dala si do úst další sousto.
Po výdatné snídani jsem se dozvěděl, že nádobí do jesyně přinesli do kuchyně pomocí magie přesouvací.
Byli u sebe doma, zatímco my všichni jsme spali a nikdo nic nezpozoroval.
Potom jsme cvičili a cvičili se v boji.
Já ovládal živly, ostatní se spoléhali na své staré metody.
Skřeti mezi sebou bojovali meči, pegasové na sebe útočili pomocí větrových výfuků.
Všechno to uteklo docela rychle.
Vyčerpán jsem padl na zem, která sebou zatřepotala.
"Pozor!" Vykřikla náhle Rosalie, na kterou jsem skoro zapomněl.
"Zemětřesení" zahihňal jsem se.
"To ty?" Zavrčela na mě.
"Ne, ne, takový schopnosti já nemám, tohle je přirozené počasí" zem se třepala, stromy se třepotali a začala bouře.
"Tak utečte z jeskyně" nařídil jsem.
Všichni to stihli, pouze mě kameny v jeskyni zakopali.
Ale stačilo jen silně fouknout a kameny cestu odklidili.
"Stačilo jen málo snahy a dokonáno jest" začenichal jsem a ucítil jsem pouze déšť a stopy z ranní snídaně.
"Stěhujeme se k staré Grace" nařídil Max.
"Proč neříkáš mamince?" Podivil jsem se.
"Do toho ti nic není" odpověděl jsem.
"Ale i tak by mě to zajímalo" prosazoval jsem si svou.
"To je proto, že naadávala, proč si odnášíme nádobí. Stačí ti to vysvětlení?" Sesbíral ze země několikset střepů a pomocí kouzelné formule, kterou zamumlal, se nádobí spojilo a stvořil se tak nový talíř, bez sebemenšího náznaku škrábnutí.
"Jak si to udělal? Ty jsi čaroděj" postřehl jsem.
"Poslední kromě Grace svého druhu. My Axéňani, v sobě máme starou, kouzelnickou krev" prozradil.
"A Natálie?" Zvědavě jsem povytáhl obočí.
"Měl by ses vidět v zrcadle" dodal.
"Ha, ha, děsně vtipný" dodal jsem.
"Ten recept na vajíčka musím říct otcově služce Roxue. Anebo víš co? Míchaný vajíčka si uvařím sám, už nebudu ten nafoukaný, nic nedělající teenager z Los Angeles" přikývl jsem.