Březen 2017

Chico Yuka - 2.kapitola - Yaxley

2. března 2017 v 17:34 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Kdysi dávno se mi stalo, že jsem upadl do bezvědomí.
Nevím přesně proč se tomu tak stalo, ale maminka mi říká, že mě potrestal bůh za to, že jsem se místo právníka dal na malíře.
A tak jsem čekal a roky čekal, než se mi povede pořádně nakreslit vlka, protože ti psi, co jsem namaloval, byli naprosto příšerní.
Postupem se můj malířský výkon vylepšoval, až jsem zvládl nakreslit jak psa, tak i vlka, protože to je umění.
"Chico, máš telefon" zařvala na mě naše služka Roxue, která byla dneska nějaká nervózní, asi proto, že se rozvádí, jo vyvzpovídala se mi a věřte mi, šťastné manželství to teda nebylo.
"Kdo volá?" Vzal jsem si telefon a pohrával jsem si přitom se šňůrkou od nabíječky, doufal jsem, že to bude Yaxley.
"Tady Yaxley, dneska je neděle" prozradil mi volající své jméno, ach, já ho tak miloval, protože to byla láska na první pohled.
"Jo, ta schůzka" chtěl jsem říct, je to rande, ale co kdyby náhodou nebyl teplej jako já?
"Ani ses mi neozval" odpověděl, protože se o mě bál, co se mnou je, z jeho hlasu to šlo docela lehce poznat.
"Promiň, pracuji na tom školním projektu a tvůj vlk je dokonalej. Sice ještě nemám ten správný pergamen, ale budw to pecka" poznamenal jsem.
"Do hajzlu! Málem bych zapomněl. Sehnal jsem ti dokonalý pergamen, který se ti bude určitě líbit" potom hvízdl a já uslyšel nějaké hlasy.
"Přijď na Viling Evenue, ve tři hodiny odpoledne" řekl a zaklapl to, protože ty hlasy tam mu nedali ani na chvilku pokoj, aby si se mnou popovídal.
***
Na Viling Evenue vládl klid, lidé vycházeli z obchodů a zase jiní přicházeli, ještě že tu se mnou nebyla Akemi, ta by mi dala co proto.
"Ahoj" pozdravil mě Yaxley, v ruce pergamen, upřemě na mě hledící jeho safírové oči.
"Čau" řekl jsem mu a nejradši bych ho objal, protože jsem byl tak nadšený že ho zase po tak dlouhé době vidím, ach ta láska nebeská, mi znělo v hlavě.
"Půjdem do Coffee baru?" Navrhl.
"Jo tam je klid a pohoda, moc lidí tam nechodí, protože je to na ně příliš drahé" poznamenal jsem.
"Přesně" kývl a podal mi pergamen.
"Ten je nádhernej! Dokonalej! Úžasnej!" Zajásal jsem, protože to bylo přesně to, co jsem hledal.
"Kde jsi ho koupil?" Zeptal jsem se.
"Na E-Shopu" odpověděl mi.
"Dvě kávy, jedna s mlékem" objednal Yaxley nápoje a sundal si tričko.
Měl jsem s sebou skicák na kreslení, takže mi trvalo půl hodiny, možná i hodinu, než jsem vlka nakreslil.
Nechtěl jsem pokazit ten pergamen, ale stejně si k tomu ve volné chvíli po studiích sednu.
"Tak a je to" zamumlal jsem a usrkl si kávu, zatímco Yaxley si na sebe dával tričko.
"Máš děvče?" Zeptal jsem se ho.
"Ne. Víš, můj problém je, že jsem na kluky" přiznal mi a pak zrudl, zřejmě se za to styděl.
"Vážně? To já taky, ale mám přítelkyní, která mi opruzuje život" opět jsem do sebe vrazil silnou dávku kofeinového nápoje.
"Myslel jsem, že ty a já, by jsme mohli být pár" učesal si neposlušný pramínek vlasů, který mu spadl skoro přímo do oka.
"Lidi by na to reagovali divně" mávl jsem rukou.
"Víš kolik homosexuálů a lesbiček chodí po světě? Spousty!" Vykřikl na mě tak, že se na nás servírka divně podívala.
"Ještě něco si budete přát?" Zeptala se nás.
"Ano, dvakrát ruma" objednal pití Yaxley.
A tak jsme pili a hovořili, protože jsme se od sebe nechtěli odtrhnout.
Když už Yaxley dopil, tak jsem zaplatil, i když vůči tomu pergamenu mně to připadalo celkem laciné.
Cestou nazpátek jsme se drželi za ruce, lidi po nás divně pokukovali, ale mě už to bylo jedno.
"Smím ti taky něco koupit? To muselo stát majland" zeptal jsem se ho.
"Nic za to nechci, ledaže bys mi řekl, že nemáš dívku, jménem Akemi Gold" usmál se na mě.
"Ach jo, má lásko, to je složitý" odmítl jsem.
"Ale zkusit se to dá, ne?" Podzvihl jeho obočí.
"A víš co, máš pravdu, konečně všem řeknu, kdo doopravdy jsem" odpověděl jsem.
Po té, co mne políbil, tak jsem odjel domů taxíkem, kapesných mi zbylo asi tak na dva měsíce.
A tak mě čeká peklo.
Už to vidím v jasných barvách.
Mami, víš, že mám přítele? Víš tati, že jsem teplej? Víš to Akemi, že jsem buzerant?
Potom jsem zíral jsem tupě do pergamenu, který byl čistý, nepoškozený, prostě úplně nový.

Před usnutím

1. března 2017 v 10:53 | Fredy |  Blogová témata
Já si občas před usnutím, když nemůžu usnout, broukám.
Přemýšlím o minulosti, o tom, co se toho dne odehrálo.
Před usnutím se dívám i na filmy, protože ty unavují oči a pomáhají usnout.
Před usnutím nemám chuť na čtení.
Před usnutím se hodně nacpu, protože neusnu s prázdným břichem.
Když jsem byla v nemocnici, tak jsem si před spaním pouštěla písničky v mp3 přehrávači.