Březen 2017

Kusovka č.21

15. března 2017 v 21:58 | Fredy |  Kusovky

Den, kdy zmizelo slunce (málem)

14. března 2017 v 19:28 | Fredy |  Blogová témata
Nastal konec světa.
Chaire Clarissová to viděla jinak.
Milionář, který chtěl ukrást slunce se bohužel nespálil.
Chaire Clarissová tomu však hodlá zabránit.
Nechce, aby jí zmizelo její milované slunce,
který jí dává denní světlo.
A tak se rozhodla chamtivého milionáře zabít.
Než on vylezl na žebřík, tak ona vzala pistoli a zastřelila ho.
Celý svět se radoval a slunce nikdy nezmizelo.

PS: krátká povídka

Chico Yuka - 5.kapitola - Pán Temnoty

11. března 2017 v 18:38 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
V jeskyni vládl chlad.
Pivo tam bylo, ale jako člověk jsem ho chlastat nemohl.
Tak jsem strčil šňupák do sudu a chlemtal a chlemtal.
Když už jsem byl natolik opilý, že už se do mě další chlast nevešel, tak jsem si lehl a usnul jsem.
Zdálo se mi o Akemi a Yaxleym.
Byl Yaxley součástí mého prokletí?
Věděl o Axéně?
Do smrti s ním nepromluvím, až se vrátím na planetu Zemi.
Na srdci jsem měl ještě několik otázek.
Jak vlci mohli sem propašovat pivo?
Jak mě mohli přijmout mezi svými, když nevěděli kdo jsem?
Doma jsem si ničeho nevážil, ale teď se to změnilo.
Byl jsem jen rozmazlený spratek, který všem ubližoval.
Kreslil jsem rád barvami na ulici na zdi, sloupy a ploty.
Párkrát mě chytili, ale můj otec měl skvělého právnníka, takže jsem se z toho vždycky bezproblému dostal.
Co z tebe bude? Nic neumíš, nic nemáš, neučíš se a nikdo z tebe nebude!
Ráno jsem otevřel oči, no měl jsem kocovinu, která za moc nestála.
Sežral jsem zbytky čehosi, co vypadalo jako králík, protáhl jsem se.
"Dobré ráno" zafuněla mi Rosalie mezi probuzením.
"Dobré? Jak by mělo být dobré, když jsem teď monstrum?" Zavrčel jsem.
"Za prvé: Nejsi monstrum, ale krásný, bílý vlk. Za Druhé: Nemáš právo po mě takhle vyjíždět, zvlášť, když jsem Beta a ty nejsi nic" vyštěkla po mě.
"Jo, to jsem si uvědomil. Proto musím přijít na to, jak se zbavit téhle kletby. Rosalie, omlouvám se ti, nepatřím do tohohle světa" z očí mi začaly téct slzy.
"To se obávám, že jen tak nepůjde, dokud neskolíš pána Temnoty, potom si můžeš klidně jít kam chceš" vzdychla Rose.
"Cože? On už mě jednou přepral, vážně si myslíš, že do toho půjdu znovu?" Pozdvihl jsem udiveně jedno obočí.
"Nemáš na vybranou" přidal se Jack, který nás zřejmě celou tu dobu poslouchal.
"A jak se dostanu domů?" Neovládl jsem se a zavyl jsem.
"Sklapni, nebo nás prozradíš" vrazil do mě Jack.
"Omlouvám se, byla to hloupost" v tom se ozvalo další zavytí.
"Děkuji mnohokrát, Chico" poznamenal ironicky Jack.
"Nemáš zač" najednou mi všechno bylo jedno, vlci byli v jeskyni a já se vydal do lesa, kde se ozvalo to vytí.
"Takže ty ses přeci jenom vrátil" ozval se pán Temnot.
"Nepřemůžu tě, ale chci se dostat domů, o nic jiného nežádám" uklonil jsem se a zavrtěl oháňkou.
"Domov, co to je? Copak v Axéně mezi těmi vzpouřenci se ti nelíbí?" Zachechtal se pán Temnoty.
"Já nevím, nepatřím tam" opáčil jsem.
"Takže sis nakonec vybral přeci jenom mě. Když mi dobře posloužíš, pošlu tě na tvou milovanou zemi" navrhl mi.
"Můžem si plácnout tlapou?" Chtěl jsem se ujistit.
"Samozřejmě. Zde je tvá síla" dýchl na mě a já se najednou cítil mnohem silnější, než kdykoliv předtím, dokonce než i když jsem byl tím rozmazleným spratkem v Los Angeles.
"Co pro vás můžu udělat pane?" Chtěl jsem vědět.
"Přiveď mi ty vzpouřence a budeš volný. Tvé přátelé nechám na zemi napokoji" nakázal mi.
"Slyším a poslechnu" přikývl jsem, uklonil jsem se a vyběhl na místo vzpouřenců.
"Chico, tolik jsme se báli, že tě přemohl" olízla mi tlamu Rosalie.
"Navrhl mi návrat domů" odpověděl jsem.
"Ale jemu se nedá věřit" zavrtěl hlavou Jack.
"Kdo jsi myslíš, že jsi? Jsi jenom bezocný alfa samec" ucechtl jsem se.
"To je slovo do pranice" odpověděl šedohnědý vlk.
"Ty ubohá omego, nejsi o nic cennější, než tady ten alfa" zařechtal jsem se.
"Cítím magii" podotkla Rosalie.
"To cítíš správně" štěkl jsem a jeskyně se začala rozpadávat.
Uprchli jsme z ní správně včas.
"Kdo si myslíš, že jsi?" Zavrčel Jack a kousnul mě do hrdla.
"Jsem služebník pána Temnoty" odpověděl jsem, překulil se a kousnul ho do nohy, která se zlomila, díky prasknutím kostí.

Zdravím

11. března 2017 v 16:45 | Fredy |  Našeptávající hlasy
Dnešní den je opravdu unavující.
Já jsem unavená a nevím z čeho.
Akorát jsem vyprala prádlo, ale to je asi změna počasí.
Jinak dneska mám v plánu možná napsat další kapitolu, takže se můžete těšit.
Přeji krásný zbytek dne,

Chico Yuka - 4.kapitola - Proměna

10. března 2017 v 20:47 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄

Měl jsem před sebou papír od Yaxleyho, který na mě mluvil ,, nakresli na mě toho vlka" podíval jsem se z okna a měsíc byl v úplňku.
Tak jsem vzal kopii kresby tetování, vzal redis pero a začal jsem kreslit.
Cítil jsem vůni pergamenu a inkoustu, protože mě to každým tahem víc a víc okouzlovalo.
Než se to všechno podělalo, byl vlk hotový.
Cítil jsem něco zvláštního.
Něco, jako by na mě ten vlk mluvil.
V hlavě jsem vyl na měsíc.
"Tak a teď jsi můj" řekl vlk v pergamenu a já do něj skočil, protože obrázek mě vtáhl dovnitř.
***
Ocitl jsem se kdesi v lese. Zjistil jsem, že to nejsem já, protože v hlavě jsem měl zmatek.
Po té jsem se zděšeně kouknul na své nohy, ehm...chci říct tlapy.
Byl ze mě...ale ne, za chvilku se probudím a budu zase v posteli.
Je to jen pouhý sen, nic víc.
Ale tím jsem se utěšoval zbytečně.
V žaludku mi zakručelo, protože sem naposledy jedl ve dvanáct odpoledne.
Musel jsem se vrátit domů.
Roxue bude zděšením bez sebe.
Ale jak?
Nemohl jsem si pomoct a zavyl jsem nešťastně na měsíc.
Pohlédl jsem směrem k jezeru, kde byla voda.
Hltal jsem a hltal, protože žízeň byla nesnesitelná.
Všechno jsem ztratil, rodinu, přátelé, Yaxleyho.
Než mi to došlo, zase jsem zavyl.
Odpověď mi přišla okamžitě.
Z těch podivných událostí, co se kolem mě dělo, jsem byl nadšením bez sebe.
"Kdo jsi?" Uslyšel jsem hlas vlka, kterého jsem namaloval.
Byl skutečný, byl prostě jako to tetování na Yaxleyho těle.
"Jsem Chico. Jak se mám dostat z tohohle těla zpátky do sebe?" Zajímal jsem se.
"Tady kladu otázky já. Kdo jsi? Co děláš na mé půdě?" Vlk na mě vycenil zuby.
Otočil jsem se a už mě měl na lopatkách.
Ležel jsem přitisknutý k zemi a tomu vlkovi navíc děsně páchlo z tlamy.
"Objevil jsem se tu náhodou. Když jsem tě kreslil. Ty jsi můj výtvor" zazmatkoval jsem, protože jsem cítil pach krve a smrti.
"Ne, to já tě přinutil pomocí magie, aby jsi mě znovu oživil. To já jsem pán Temnoty. Budeš mi sloužit. A tvý přátelé půjdou na řadu jakoo první" odpověděl černý vlk.
"Takže pán Temnoty? Nikdy ti sloužit nebudu" překulil jsem se a rafnul po něm.
Pustili jsme se do boje, nemohl jsem se hnout, ale po pár vteřinách se mé tělo vzpamatovalo.
"Ty zrůdo, mé přátelé necháš na pokoji" zahryzl jsem se do jeho ucha a utekl jsem.
"Za tohle mi zaplatíš Chico. Zemřete všichni, do jednoho" potom zavyl tak autoritativním tónem, jako kdyby přivolával samotného ďábla.
***
Kde jsem to jen byl? Los Angeles to nebylo určitě. Byl to jiný svět, který ve skutečnosti neexistuje.
Ale měl jsem hlad a o stravu pána Temnot jsem rozhodně nestál.
Pomyslel jsem na Akemi, Hakeuho a Sue.
Co asi právě dělají?
"Psst" cosi na mě vysiklo.
"Kdo je to?" Zavrčel jsem.
"Já vím, že jsi zmatená, ale mi nepatříme pánovy Temnot" řekl vlk.
"Mám hlad, jsem ztracen a k tomu vykázán z téhle půdy" zakňučel jsem.
"Tahle půda nepatří pánovi Temnot, ale nám, vzpouřencům, pojď se najíst" omega vlk mi přitáhl srnu, která vypadala tak lákavě, že jsem hltal a hltal.
"Kde to vlastně jsem?" Zeptal jsem se.
"Jsi v Axeně. To je svět vlkodlaků. Mimochodem, vypadáš úžasně" odpověděla mi vlčí dívka, jménem Rosalie.
"No tak, dej si zpátečku" varoval alfa samec, který se mi představil jako Jack.

Dobré ráno

8. března 2017 v 5:19 | Fredy |  Skříňka myšlenek
Asi se ptáte, proč tu straším tak brzy.
Odpověď je jednoduchá.
Byla jsem u paní doktorky a ta mi snížila dávkování léků.
Měla jsem z toho radost, ale díky tomu jsem vzhůru celou noc.
Takže budu mít zase obrácený denní režim.
Přes noc vzhůru, přes den spánek.
Třeba se to změní, ale je to jen otázka času, kdy si mé tělo na ty dva ubohý prášky zvykne.
Možná plánuji den beze spánku, co já vím.
Jsem fit, vypila jsem tři citróny a sem tam nějaká ta vykouřená cigareta.
Ve tři ráno na terase foukal tajemný vítr, který byl jak z nezvratného osudu.
Od psychiatričky mám zakázaný horory a knížky o vlkodlacích.
Takže knížky s vlkodlaky čtu dál, protože vlky miluju.
Ale hororů se zbavím ráda.
Upřímně mám radši komedie a animované či fantazy nebo dobrodružné filmy.
Také přes noc pařím Shakes & Fidget, hraji to už asi tak přes půl roku.
Tak jsem se dívala na padesát odstínů temnoty a uchvátilo mě to.
Bylo to sice ve špatné kvalitě, ale možná si na to skočím do kina, abych měla HD kvalitu.
Nevím, zda-li je to zbytečné, ale přemýšlím o koupi té knížky, protože mám už doma knihu padesát odstínů šedi, takže by to doladilo celou sérii.

Quo vadis

6. března 2017 v 20:32 | Fredy |  Blogová témata
Koukám se jen tak, co je za téma týdne.
Quo Vadis?
V Googlu vyhledávám, co to je a nakonec se to objevilo jako film, neboli román od polského spisovatele Henryka Sienkiewicze.
Upřímně mě to docela zaujalo, až budu mít na to náladu a čas, tak určitě zkouknu alespoň film, abych věděla, oč jde.
Recenze na csfd jsou zrovna negativní.
Uvidím, nemůžu soudit, zatím jsem to ještě neviděla.
A co vy?
Znáte ten film, nebo to slyšíte jako já úplně poprvé v životě ?

Magický les

6. března 2017 v 12:33 | Fredy |  Miluju focení
V tomhle lese jsem si byla pročistit hlavu, z bezpesčnotních a soukromých důvodů vám bohužel neprozradím, kde to je.
Představovala jsem si, že jsem vlk a jak běhám po lese, ale kdybych se tak chovala, ostatní by mě měli za blázna protože tam chodí hlavně na procházky lidi, kteří mají pejsky.
Vypadá to tu jako kdyby byl podzim, ovšem je to snímek ze včerejška. Jak já se těším, až budou listy zase zelené.

Chico Yuka - 3.kapitola - Přiznání

4. března 2017 v 11:47 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
"Hakeu, trochu se šoupni" požádal jsem ho v autobuse, který nás vezl do školy.
"Šetřím si" odpověděl.
"A na co?" Zajímal jsem se.
"Na novou káru, Porsche" uchichtl se.
"Tak to budeš šetřit pěkně dlouho" podotkl jsem.
"Nejspíš jo" zamumlal.
"Nejvyšší čas obstarat si řidičák" usmál jsem se.
"Ale já ho ještě nemám" namítl.
"Já si rozhodně koupim Citroena" odpověděl jsem.
"To je pěkná kravina, ty si můžeš porsche dovolit" podivil se Hakeu.
"Nechci být příliš nápadný" řekl jsem.
"Ta coura, co jezdí s náma do školy se s porchem nedá srovnat, byl bych tam rychleji, než autobusem" Hakeu se šoupl, aby mi udělal víc místa.
"Měl jsem rande" dodal jsem.
"S kým? S Akemi?" Pozdivhl zvědavě obočí.
"S jedním chlapem" a bylo to tady.
Hakeu se začal dávit, jak byl zaskočený, tak jsem mu proklepl záda.
"Ty jsi homosexuál?" Zařval tak hlasitě, že to slyšeli snad všichni cestující.
"Nedělej mi to ještě horší" zabručel jsem a z očí mi ukápla slza.
Ve škole mě Akemi objala.
"Akemi, víš, já ti lásku nemůžu oplatit" řekl jsem nešťastně.
"Proč ne? Skvěle se k sobě hodíme" odpověděla a přitiskla se ke mně ještě blíž.
"Víš, já jsem" ale nestačil jsem jí to doříct, protože mě políbila na rty.
Jak by na to reagoval Yaxley?
"Už si jí to přiznal?" Zajímal se Hakeu při obědě.
"Nejsem sebevrah, stejně se to dozví, protože si to všem prozradil v autobuse" ukousl jsem si sendviče.
"Chico? Je to pravda? Jsi vážně teplej?" Vrhla se na mě rozzuřená Akemi.
"Bohužel je to pravda" odpověděl jsem.
"Ale jak jsem se v tobě mohla zmýlit? Chtěla jsem s tebou chodit a ty ses mi vysmíval přímo před očima" její obličej vypadal jako rajské jablko, jak byla rudá vzteky.
"No jo, chtěl jsem ti to říct, ale nemohl jsem. Nezlob se, ale srdci neporučíš" odpověděl jsem.
"A je hezkej?" Zajímala se.
"Na mě až moc. Koupil mi pergamen pro tu pitomou soutěž malíře roku 2017" pokrčil jsem rameny a přešla mě chuť k jídlu.
"Ty za to nemůžeš. Když nemůžu být tvá přítelkyně, tak budeme alespoň kamarádi" pohladila mě po zádech a já vyhodil zbytek sendviče do koše.
"Děkuji Akemi, to je od tebe milé" povzdychl jsem.
"A nyní informace. Kolik mu je? Je hezkej?" Zajímala se.
"Je mu dvacet čtyři, má blond krátké vlasy a neuvěřitelně exy safírové oči" odpověděl jsem-
"A jak se jmenuje?" Vyzvídala dál.
"Yaxley" zamumlal jsem.
"Tak ať vám to spolu klape" popřála mi.
Na hodině kreslení jsem nemyslel na vlka, kterýho jsem měl kreslit do soutěže,
Ještě jsem neměl náladu a soutěž trvá půl roku.
Byl to pro mě těžký den a já jsem nevnímal nic, než jen čáry, kterýma jsem táhl po papíře.
Byl to portrét Yaxleyho.
"To je dobré" pochválila mě paní učitelka.
"Kdo je to?" Zajímala se.
"Nikdo, jen výplod mé fantazie" zalhal jsem.
Po škole jsem měl chuť na zmrzlinu a tak jsem si jí koupil.
Točená s vanilkovou příchutí, přitom jsem sledoval, jestli na něj náhodou nenarazím.
Od našeho posledního setkání uplynuly dva dny.
Neozval se, pokaždé mi spadl do hlasové schránky.
"Je mi to líto" řekla Akemi, když jsem jí to oznámil.
"To nic. Stejně na něj nemám. Vypadá jak model, kdeždo já jak odpadková popelnice" zase jsem začal plakat.
"Šššš....to bude dobrý" utěšovala mě a já jí nechal, aby mě obejmula, protože byla to ta nejlepší kamarádka, jakou jsem kdy měl.
Má lásko jsi kurva, nebo spíš kurvín, nadával jsem si pro sebe v duchu a přitiskl jsem Akemi k sobě blíž.
Na záchodkách jsem nakreslil další obrázek.
Jestli se mi Yaxley neozve, vzdám se roli homosexuála a budu chodit s Akemi.
Moje srdce tlouklo jen po něm a tolik to bolelo.
Jak se vzdát role homoexuála?
Potom mě napadlo...psychiatr!
Máme vysoce kvalifikovaného psychiatra na škole, tak jsem se po výuce sebral a šel k němu.
Přiznal jsem mu vše o mých problémech, že jem na kluky a že pokud se mi můj milenec neozve, tak se dám s těžkým srdcem na holky.
Soucítil se mnou a předepsal mi antidepresiva, který jsem měl brát třikrát denně.
To byl ale smolný den.
A v tom mi zazvonil mobil.
"Ahoj tady Yaxley" ozval se mi!
Konečně mé srdce bylo zaplněno něhou, zapil jsem prášky a povídal jsem si s ním o všem možným, když v tom jsem zjistil, že je právě hodina po půlnoci.

Enrique Iglesias - Hero

4. března 2017 v 11:04 | Fredy

Chico Yuka - 2.kapitola - Yaxley

2. března 2017 v 17:34 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Kdysi dávno se mi stalo, že jsem upadl do bezvědomí.
Nevím přesně proč se tomu tak stalo, ale maminka mi říká, že mě potrestal bůh za to, že jsem se místo právníka dal na malíře.
A tak jsem čekal a roky čekal, než se mi povede pořádně nakreslit vlka, protože ti psi, co jsem namaloval, byli naprosto příšerní.
Postupem se můj malířský výkon vylepšoval, až jsem zvládl nakreslit jak psa, tak i vlka, protože to je umění.
"Chico, máš telefon" zařvala na mě naše služka Roxue, která byla dneska nějaká nervózní, asi proto, že se rozvádí, jo vyvzpovídala se mi a věřte mi, šťastné manželství to teda nebylo.
"Kdo volá?" Vzal jsem si telefon a pohrával jsem si přitom se šňůrkou od nabíječky, doufal jsem, že to bude Yaxley.
"Tady Yaxley, dneska je neděle" prozradil mi volající své jméno, ach, já ho tak miloval, protože to byla láska na první pohled.
"Jo, ta schůzka" chtěl jsem říct, je to rande, ale co kdyby náhodou nebyl teplej jako já?
"Ani ses mi neozval" odpověděl, protože se o mě bál, co se mnou je, z jeho hlasu to šlo docela lehce poznat.
"Promiň, pracuji na tom školním projektu a tvůj vlk je dokonalej. Sice ještě nemám ten správný pergamen, ale budw to pecka" poznamenal jsem.
"Do hajzlu! Málem bych zapomněl. Sehnal jsem ti dokonalý pergamen, který se ti bude určitě líbit" potom hvízdl a já uslyšel nějaké hlasy.
"Přijď na Viling Evenue, ve tři hodiny odpoledne" řekl a zaklapl to, protože ty hlasy tam mu nedali ani na chvilku pokoj, aby si se mnou popovídal.
***
Na Viling Evenue vládl klid, lidé vycházeli z obchodů a zase jiní přicházeli, ještě že tu se mnou nebyla Akemi, ta by mi dala co proto.
"Ahoj" pozdravil mě Yaxley, v ruce pergamen, upřemě na mě hledící jeho safírové oči.
"Čau" řekl jsem mu a nejradši bych ho objal, protože jsem byl tak nadšený že ho zase po tak dlouhé době vidím, ach ta láska nebeská, mi znělo v hlavě.
"Půjdem do Coffee baru?" Navrhl.
"Jo tam je klid a pohoda, moc lidí tam nechodí, protože je to na ně příliš drahé" poznamenal jsem.
"Přesně" kývl a podal mi pergamen.
"Ten je nádhernej! Dokonalej! Úžasnej!" Zajásal jsem, protože to bylo přesně to, co jsem hledal.
"Kde jsi ho koupil?" Zeptal jsem se.
"Na E-Shopu" odpověděl mi.
"Dvě kávy, jedna s mlékem" objednal Yaxley nápoje a sundal si tričko.
Měl jsem s sebou skicák na kreslení, takže mi trvalo půl hodiny, možná i hodinu, než jsem vlka nakreslil.
Nechtěl jsem pokazit ten pergamen, ale stejně si k tomu ve volné chvíli po studiích sednu.
"Tak a je to" zamumlal jsem a usrkl si kávu, zatímco Yaxley si na sebe dával tričko.
"Máš děvče?" Zeptal jsem se ho.
"Ne. Víš, můj problém je, že jsem na kluky" přiznal mi a pak zrudl, zřejmě se za to styděl.
"Vážně? To já taky, ale mám přítelkyní, která mi opruzuje život" opět jsem do sebe vrazil silnou dávku kofeinového nápoje.
"Myslel jsem, že ty a já, by jsme mohli být pár" učesal si neposlušný pramínek vlasů, který mu spadl skoro přímo do oka.
"Lidi by na to reagovali divně" mávl jsem rukou.
"Víš kolik homosexuálů a lesbiček chodí po světě? Spousty!" Vykřikl na mě tak, že se na nás servírka divně podívala.
"Ještě něco si budete přát?" Zeptala se nás.
"Ano, dvakrát ruma" objednal pití Yaxley.
A tak jsme pili a hovořili, protože jsme se od sebe nechtěli odtrhnout.
Když už Yaxley dopil, tak jsem zaplatil, i když vůči tomu pergamenu mně to připadalo celkem laciné.
Cestou nazpátek jsme se drželi za ruce, lidi po nás divně pokukovali, ale mě už to bylo jedno.
"Smím ti taky něco koupit? To muselo stát majland" zeptal jsem se ho.
"Nic za to nechci, ledaže bys mi řekl, že nemáš dívku, jménem Akemi Gold" usmál se na mě.
"Ach jo, má lásko, to je složitý" odmítl jsem.
"Ale zkusit se to dá, ne?" Podzvihl jeho obočí.
"A víš co, máš pravdu, konečně všem řeknu, kdo doopravdy jsem" odpověděl jsem.
Po té, co mne políbil, tak jsem odjel domů taxíkem, kapesných mi zbylo asi tak na dva měsíce.
A tak mě čeká peklo.
Už to vidím v jasných barvách.
Mami, víš, že mám přítele? Víš tati, že jsem teplej? Víš to Akemi, že jsem buzerant?
Potom jsem zíral jsem tupě do pergamenu, který byl čistý, nepoškozený, prostě úplně nový.

Před usnutím

1. března 2017 v 10:53 | Fredy |  Blogová témata
Já si občas před usnutím, když nemůžu usnout, broukám.
Přemýšlím o minulosti, o tom, co se toho dne odehrálo.
Před usnutím se dívám i na filmy, protože ty unavují oči a pomáhají usnout.
Před usnutím nemám chuť na čtení.
Před usnutím se hodně nacpu, protože neusnu s prázdným břichem.
Když jsem byla v nemocnici, tak jsem si před spaním pouštěla písničky v mp3 přehrávači.