Březen 2017

Kusovka č.30

31. března 2017 v 20:43 | Fredy |  Kusovky

Chico Yuka - 9.kapitola - Hory Neznáma

31. března 2017 v 2:34 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄

Dokud jsme se neposilnili, nemohli jsme opustit Světlé jezero.
Né, že bych nebyl dost silný, ale tohle místo bylo cítit magií, která mě ještě více zesilovala.
Jack a Rosalie se stávali den ode dne také silnější, protože cítili přítomnost čarodějnického klanu.
Jesicca nás ještě nenašla, takže jsme byli ve velké výhodě.
Jackovi se hojila zlomenina, kterou jsem mu nechtěně způsobil, když mě ovládl a zneužil pán Temnot.
Chvíli jsme se s Rosalií jen tak honili, dávali jsme si závod, kdo je rychlejší.
Bylo to, jako kdybych letěl a pak hop, skončil jsem v jezeře.
Plaval jsem a chlemtal jsem křišťálově čistou vodu, ale pak jsem si něco uvědomil.
Jak se asi dostanu zpátky na břeh?
Bylo to šokující, protože mě po chvíli mě začala voda v jezeře studit.
Hory Neznáma mi byly záhadou, jelikož si tam nikdo ze smečky netroufl.
Mě však fascinovaly, měli v sobě jasný půvab.
Nakonec jsem poprosil Maxe a Natálii, aby mě vytáhli.
Byl krásný sluneční den, tak moje srst vyschla rychle.
Donášel jsem Jackovi krmivo, většinou malé srnky, protože tady nic jiného nežilo.
Divil jsem se, ale asi v tom hráli roli ty hory Neznáma.
Axéna byla tak obrovská, že jsem to nečekal.
"Kdysi tu žili prý skřetové, ale ti už dávno vymřeli" vyprávěla mi Natálie.
"Jak to?" Podivil jsem se.
"Měli málo potravy a tak vyhladověli. Ale stejně se tam pořád bojíme. Je to cizí země, nejspíš bychom tam umrzli, nebo se ztratili či jak ti skřetové by jsme vyhladověli" vysvětlovala.
"Ale stejně mě ta hora fascinuje" poznamenal jsem.
"Nejsi jediný. Stará Grace jí zkoumala ve své křišťálové kouli. Tolik se zděsila, když v ní něco spatřila a když jsme se jí ptali proč, tak nám to nedokázala říct" vzdychla Naty.
"Ale stejně, je nádherná" vychvaloval jsem dál a přemýšlel jsem, že až to všechno skončí, tak to tu prozkoumám. Možná to bude super pro pána Temnot, třeba je to místo jeho slabinou.
Neměli bychom věřit tomu, že hora Neznáma je tak strašná.
Jsou to jenom pověry a babka Grace určitě měla halucinace.
Musím zbavit svojí neboli Jackovou smečku strachu z těch hor.
Ještě jednou uslyším o skřetech a rafnu na prvního, kdo to vysloví.
Žádní skřeti nejsou.
Tady je jenom má (Jackova) smečka, Max, jeho dcera Natálie a stará Grace + poskoci Temného pána.

Kusovka č.29

31. března 2017 v 2:09 | Fredy |  Kusovky


Kusovka č,28

28. března 2017 v 16:34 | Fredy |  Kusovky

Zkouška ohněm

27. března 2017 v 13:58 | Fredy |  Blogová témata
Prošla jsem si zkouškou ohněm.
Nějak jem ho nepodceňovala, kůži mi spálil.
Lidé si mysleli, že jsem čarodějnice, proto mmě upálili.
Ležela jsem mrtvá na zemi a sledovala ze světa mrtvých, jak upalují další a další nevinné oběti.
Dívky, které nedosáhli plnletosti, bylo to příliš kruté.
Nadechla jsem se, v zoufalství jsem přivolala bouři.
A ta podpálila lidem domy.
Pomsta byla sladká.
Napadlo mě jediné:

Prošla jsem si zkoušku ohněm,
utíkala jsem před lidma i s koněm.
A však chytili mě do pasti,
natřela jsem se nehořlavou mastí.
Já jediná jsem nebyla upálená.
Kéž by to byla pravda,
kéž by tohle nebyla zrada,
a já se ptám, proč tomu tak je?

Samozřejmě jsem byla sprovozená ze světa. S tím se nedalo nic dělat.
Ale vedla jsem druhý život.
Nikdy jsem se necítila živější než teď.
Mohla jsem ovládat přírodní živly, jak se mi zachtělo.
Možná přeci jenom ve mě bylo něco málo z čarodějnické krve.
Pomstila jsem se jednomu po druhém, až jsem nakonec zničila celou vesnici.
Zachránila jsem tak nevinné oběti, na kříž jsem poslala led, který se neroztál na slunci.
Ano na ten kříž, kde mě upálili jako Ježíše.

PS: Povídka je z 11. století, kdy se pálily ženy, které které byly obviněny z katastrofálního sucha a morové nákazy.

Chico Yuka - 8.kapitola - Návrat

26. března 2017 v 4:41 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄


Nezáleželo mi na ničem, než zachránit svojí smečku.
Nebyl jsem jejich vůdce, ale patřil jsem k nim.
"Promiňte, kde teda jsou?" Zeptal jsem se staré paní, která zamyšleně civěla do křišťálové koule.
"Jsou uprostřed Světlého jezera. Našli si novou skrýš" prozradila mi.
"Skvělé, kde to je?" Vyzvídal jsem.
"Uprostřed hor do Neznáma" odpověděla mi.
"Je to hádanka" tipl jsem si.
"Tobě nic neunikne, ale mám prostředek, který tě tam může přemístit" odpověděla babka.
"Jak?" Zajímal jsem se.
"Takhle" vzala z vázy nějaký prášek, hodila ho po mě a já jsem se vypařil pryč, do neznámých končin v Axéně.
"Jacku! Rose! Charlie'!" Zavyl jsem.
Odpověď jsem našel okamžitě.
"Co tady děláš?" Vycenil na mě tesáky Jack.
"Omlouvám se za tvojí nohu" sklopil jsem hlavu.
"Poslal tě on, že? Pán Temnoty" vycenil na mě své ostré zuby ještě jednou.
"Uprchl jsem. On mě zradil. Nemohl jsem tě zabít, protože jsem na to neměl city" z očí mi vykápla slza.
"Tak to je jiná. Omluva se příjmá" pousmál se.
"Pořád cítím jeho magii" ozvala se Rosalie.
"Jo, poslal Jessicu, aby to vyřídila za mě. Hodlám s ní bojovat. Má stejnou sílu, jako já, akorát já mám něco víc, než ona" odpověděl jsem.
"Tak snadno nás nenajde" uchechtl se Jack.
"Ale brzy vás stejně najde. Potkal jsem lidi" zdálo se, že má poznámka, je bůh ví proč nepřekvapila.
"Starého Maxe a tu babku kořenářku?" Uchechtl se Jack.
"To díky ní jsem se ocitl zde" vycenil jsem tesáky pro změnu zase já.
"Ale co budeme dělat?" Netušila Rosalie.
Charlie ohlodával zbytky srny, které na něj zbyly.
Potom se připojil k nám.
"Charlie, běž se věnovat svému obědu" nakázal mu Jack.
"Budeme potřebovat každou tlapu, až nastane válka" pousmál jsem se na omegu vlka Charlieho.
"Jste jako má rodina. Ochráním vás. Mám víc síly, než kdokoliv z vás" odpověděl jsem.
"Dobrá, když to říkáš" vzdychl Jack.
"Mám plán" navrhl jsem.
"A jaký?" Kde se vzal, tu se vzal, objevil se Max s Natálií.
"Moment, stará Grace vás poslala sem?" Ozval se Jack.
"No tak Jacku, nebuď k nám takový, chceme vám pouze pomoci" odpověděl Max.
V tu chvíli jsem si vzpomněl na svou homosexualitu a zastyděl jsem se za to.
Asi bych měl chodit s Akemi a Yaxleyho navždy vypustit z hlavy.
"Obklíčíme je" navrhl Max.
"Páni, to je teda nápad" vydechla ironicky Rosalie.
"Pořád lepší, než se před nimi schovávat" odpověděl a já jsem jen vyčkával, než sem dorazí Jesicca.
Axéna byla mnohem větší země, než jsem očekával.

Kusovka č.27

26. března 2017 v 0:17 | Fredy |  Kusovky

Kusovka č.26

24. března 2017 v 14:20 | Fredy |  Kusovky

Chico Yuka - 7.kapitola - Lidé

23. března 2017 v 12:57 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Přemýšlel jsem, kam se vydat.
Našpicoval jsem oči a začenichal.
Ucítil jsem vůni kávy.
Že by lidé?
Ale copak dělají tady bez vlčí podoby?
Šel jsem po té vůni a narazil na jednu chaloupku.
V ní byli lidé.
Ano, lidé!
Zaškrábal jsem tlapama na dveře a lidé mi otevřeli.
Stála tam zrzavá dívka, plešatý, ale svalnatý muž a stařena.
"Copak chceš?" Zeptala se zrzavá dívka a nabídla mi kousek syrového masa.
"Hledám svojí smečku, než jí napadne jiný vlk" řekl jsem.
"Hele, on fakt mluví!" Vykřikla překvapeně tak dívka, až e mi zježily chlupy na zádech.
"Nemůžeš tak plýtvat naším jídlem" okřikl jí plešoun.
"Ale vždyť to byl jen malý kousek masa a tenhle vlk je tak vyhublý" povzdechla si nešťastně zrzka.
"No dobrá, pojď dál" pozval mě plešatý muž do své chaloupky.
"Dáme ti nějaké jídlo a pak si o všem popovídáme" dodal plešatý.
Dali mi to do psí misky, syrové maso a granule.
Po té mi nalili vodu a já chlepmtal, až jsem jí všechnu vypil.
"Copak vy nejste vlci?" Podivil jsem se.
"Mimochodem, já jsem Max, tohle je moje dcerka Natálie a ta stařenka je moje matka Grace" představili se mi.
"Podívej se do zrcadla a řekni si kdo je tady starej" ozval se z ložnice protivný hlas.
"Takže ty jsi povolal pána Temnot?" zeptal se Max.
"Bohužel ano, ale hodlám to napravit" odpověděl jsem.
"A jak?" Tleskl si rukama.
"To ještě nevím" zavrtěl jsem hlavou.
"Jsou na nás čtyři" dodal jsem.
"Šest" pousmál se Max.
"Sedm!" Zakřičela babka z ložnice.
"Proti deseti?" Podivil jsem se.
"Má matka ovládá magii, která funguje, pouze, když čtyři vlci vytvoří kruh" přiznal potěšeně Max.
"Čarodějka" zavrčel jsem.
"Buď trochu uctivý k mé matce. Jsme tady úplně jediní jako lidé" dodal s úsměvem Max.
Max, Max, Max.
Pořád pouze Max.
"Kde je tvá smečka?" Zeptala se babka.
"To nevím, naposled jsem jí viděl v jeskyni, když mě jí pán Temnot nařídil zabít" odpověděl jsem.
"V propasti té temnoty,
ohluchl jsem do němoty.
Němota mě zabila
a má smečka zavyla" recitovala babka.
Měla před sebou křišťálovou kouli a uviděla v ní zřejmě mojí smečku.

Kusovka č.25

21. března 2017 v 19:04 | Fredy |  Kusovky

Hrdinové dnešní doby

20. března 2017 v 17:01 | Fredy |  Blogová témata
Superman, Batman, Spiderman, Hulk?
Ne.
Pro mě to je Sheldon Cooper a můj bývalý pejsek.
Taky lidé, co okolo sebe mám, jsou mý hrdinové.
Jeli třeba, pomůžou mi.
Bazinga, jak říkal Sheldon Cooper.
Pardon, PHDr. Sheldon Cooper.
Ale vrátíme se k těm lidem.
Není nic, co bych za ně vyměnila.
Ruku do ohně bych pro ně dala.
To jsou moji hrdinové dnešní doby.

Moje malá knihovnička

20. března 2017 v 16:57 | Fredy |  Miluju focení


Kusovka č.24

19. března 2017 v 21:56 | Fredy |  Kusovky

Ach ta láska nebeská

18. března 2017 v 13:03 | Fredy |  Výlety z reality
Když se zamiluje žena,
rozfouká se kolem ní pěna.
Když se zamiluje muž,
útočí a v ruce drží nůž.
Nožem uřízne trny z růže,
však ta láska ho k té ženě zmůže.
Zima je kouzelné období,
sladký Valentýn v únoru způsobí.

Odnaučit se kouřit

17. března 2017 v 13:15 | Fredy |  Skříňka myšlenek
Nezní to špatně.
Už jsem to zkoušela párkrát, ale nezdařilo se.
Proč nechci kouřit?
Chci si vyčistit plíce, takže, jakmile dokouřím tyhle 3 krabičky, co je mám,
tak s tím praštím.
Budu mít sice absťák, ale řeknu si ,,dělám to kvůli svému zdraví".
Tělo se mi odmění.
Budu lépe dýchat, lépe si na jídlu pochutnám a nebudu tolik kašlat, když se začnu silně smát.
Stejně kouření je žrout peněz.
Narvala jsem do toho sumu korun, to jsem mohla jet radši někam na dovolenou.
Budu na blog popisovat své dny občas, jak to bez toho kouření zvládám.
Zkusím to bez náplastí, žvýkaček či dýchátek.
Koneckonců mě odrazují od kouření i ty morbidní obrázky, co je na ně dali.
Tak držte mi prosím pěsti, abych to zvládla, až dokouřím ty 3 kráby.

Chico Yuka - 6.kapitola - Útěk

16. března 2017 v 18:05 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄

Jakmile Jackovi praskla kost, pocítil jsem smutek.
Koneckonců, choval se ke mně hezky.
Takhle to nemůže skončit.
Zakňučel jsem a dal se na úprk.
Nečekal jsem na nic a ani na nikoho.
"Ty jeden ničemo. Dal jsem ti rozkaz" zlobil se pán Temnot, když jsem se k němu vrátil.
"Já jsem vás nemohl uposlechnout" sklonil jsem hlavu.
"Patříš do klece, né na Zemi, ty jeden mizerný měkotto" sfouknul ze mě veškerou sílu, takže už jsem byl pouhým vlkem.
Jeho smečka mě zavřela do klece.
Vyl jsem každým dnem i nocí, osamělou smutnou píseň.
"Auuuuuuu" zavyl jsem.
Měl jsem chuť se zabít, protože už mě nic na Axéně nedrželo.
Nedokázal jsem zabít vzpouřence, litoval jse toho, jak jsem jim zničil domov.
"Auuuuuuuuu" zavyl jsem ještě jednou, když v toom mi dali kolem tlamy náhubek.
"Jessiko, uděláš to ty" dýchnul na ní a já jsem opět pocítil mocnou energii, jako kdyby se magie zbláznila.
Strhl jsem zívnutím ze sebe obojek a kousl do mříže.
Mříž se roztrhla, jako kdyby to byl tenký kus papíru.
Dal jsem se na úprk.
Musím najít své staré přátele.
V břiše mi kručelo a omega Charlie se nyní jistě cpe, i když jenom ostatky, ale i tak se měl lépe, než já.
Nevěděl jsem co se sebou, nevěděl jsem, kam se vydat.
Kéž bych nikdy pána Temnot nenakreslil.
Kdyby tu byla nějaká cesta, jak z téhle příšerné planety utéct zpátky do Los Angeles.
"Auuuuuuuuuu" zavyl jsem.
Nikdo se neozval, zafoukal vítr a začalo pršet.
K tomu se spustila bouřka.
Vyhledal jsem nejbližšší jeskyni, která byla tak akorát pro jednoho vlka.
Přemýšlel jsem, jak se Jackovi omluvit.
Nechtěl jsem zasáhnout tak daleko.
Odpustí mi to?
Snil jsem o vůni, o pachu sladké Země.
Vzpomínal jsem, jak jsem byl s partou na kolotoči.
Vůně čerstvé cukrové vaty a popcornu.
Zvratky na každém rohu, protože ty kolotoče byly tak drsné, že se to prostě nedalo udržet.
Ráno jsem si chtěl něco ulovit.
Neuměl jsem to, ale pokus by za to stál.
Začenichal jsem a spatřil jsem malou srnu.
Pomalu jsem se plížil ke kořisti.
Srna ucítila nebezpečí a vrhla se na útěk.
Já byl však ještě rychlejší.
Zahryzl jsem se do ní, abych jí ukončil trápení.
Po uspokojení žaludku jsem se rozhodl najít Jacka, Rosalii a Charliho.
Doufám, že mi odpustí.
Musím zastavit také Jessiku, která šla po nich.
Otázka je, kdo bude z nás dvou bude rychlejší.

Děti Oslíka a Dračice

15. března 2017 v 22:02 | Fredy |  Obrázky
Moje nejoblíbenější postavy ze Shreka. Jsou totálně božží. Zmutovaní oslíci ♥

Kusovka č.23

15. března 2017 v 22:00 | Fredy |  Kusovky

Kusovka č.22

15. března 2017 v 21:59 | Fredy |  Kusovky