Co bylo, bylo, důležité je, co je teď.

Únor 2017

Maat - 16 duvodu proč žit

17. února 2017 v 19:29 | Fredy |  Hudba pro naše uši
Tato písnička mi pomohla vždycky, když jsem byla v depresich, Doufám, že vám pomuže taky. Mrkající

Nejdůležitější orgán

14. února 2017 v 17:52 | Fredy |  Blogová témata
Je samozřejmě srdce. Bez něho bychom nebyli na živu.
Ale samozřejmě jsou i jiné důležité orgány, jako například mozek, bez kterého by jsme nemohli přemýšlet.
Ledviny jsou také důležité, plíce, kterými dýcháme také.
Také jsou pohlavní orgány velice důležité na vylučování moči a na souložení se svým partnerem, aby se lidé rozmnožovali.
Zadkem je ukončeno tlusté střevo, kterým vylučujeme výkaly.
Takže důležité jsou vlastně všechny orgány, protože nám občas usnadňují život.
Řeknu to jinak, tělo je přizpůsobené tak, slouží jako tělesná schránka, ve které je uschovaná lidská duše.
Máme každý svého človíčka a nejdůležitější je se o něj, tím myslím o sebe, dobře starat.

Svatý andělé

12. února 2017 v 12:03 | Fredy |  Našeptávající hlasy
Svatý andělé pomožte mi.
Svatá rozhodně nejsem.
Svatý andělé, zbavte mě tý nemoci.
Svatý andělé, můžete mi prosím pomoci?
Obracím se na druhou stranu
na tu špatnou,
jak si představuješ, zahojit si tu psychickou ránu?

Woodoo

10. února 2017 v 11:40 | Fredy |  Miluju focení
Zaujal mě v obchodě Woodoo, tak jsem si řekla, že ho koupím kámošce k svátku.

Konec cesty

7. února 2017 v 10:21 | Fredy |  Blogová témata
Před pár lety jsem byla na dovolené v Chorvatsku.
Chystala jsem se tam spáchat sebevraždu.
Samozřejmě jsem se tam opila Rakíjou, každý den.
Když jsem byla s mamkou a s bratrem na výletě, vyskočila jsem z turistického vláčku.
Říkala jsem si, že to byl konec mé cesty, protože síla, která mě táhla ke smrti, nebyla daleko.
Řidič po té zastavil a ptal se mamky, jestli nejsem zhulená.
Samozřejmě, že jsem nebyla.
Od té doby jsem se na svět dívala jinýma očima.
Mohla jsem umřít, ale bůh mě ještě nechtěl vzít k sobě.
A tak mám asi před sebou velký cíl, na který nemohu přijít.
Roztrhl se mi přitom skoku náramek, bylo mi ho líto, ale co se dalo dělat.
Tak jsem byla ráda, že mě žádný auto nepřejelo a že jsem ještě naživu.

Jak říkal John Cramer v sériovém filmu Saw: Lidé kteří si neváží života, nejsou si ho hodni.
Važ si života, motto kliniky, na které pracovala jeho manželka.
Je mi zle z lidí, kteří si neváží požehnání, je mi z toho zle!

Mám noční můry

6. února 2017 v 12:47 | Fredy |  Zážitky ze života
V noci se mi zdají sny, jako každému.
A já se pořád vracím k minulosti, ano, základní škola, ve snech.
Už uplynulo několik let a mně se to pořád vrací do hlavy.
M.CH. populární děvčica na škole, o té se mi hodně zdá.
Nejradši si říkám, proč jsem si do školy sebou nebrala kudlu.
Za každou urážku bych probodla každého až na pár lidí, kteří mě tam měli aji docela rádi.
Samozřejmě jsem tehdy kreslila do sešitů kříže a učitelé se divili, že myslím na sebevraždu.
Stal by se ze mě seriový vrah, kdybych to udělala, to, nač teď myslím.
Měli jsme tam trapného ředitele, učitelé naprd, kteří ani neuměli učit.
Samozřejmě třídní bránila své miláčky, abych o nich na blocích nepsala.
Jděte do hajzlu všichni, co si mě pamatujete, to kvůli vám jsem se nemohla soustředit na učení a dostávala jsem koule.
Takže lidi, žijte přítomností, né minulostí, co jste si prošli posměváčkama.
Posmívání, bojím se přihlásit na školu, ale uvažuji o studiu na dálku.

Sluníčko a moře

5. února 2017 v 16:10 | Fredy |  Výlety z reality
Slunce svítí, moře vydává divoké vlny.
Jak moc jsou naplněné jeho sny, jeho divoké touhy aby rozkolébal vlny.
Je třicet stupňů Celsia,
surfařka, jmenovala se Julia.
Začíná vlna, tu si Julia chytí,
je to jako na houpací síti.
Chytila Julia modrou vlnu
a zamířila přímo domů.

Zamilovaný

5. února 2017 v 16:04 | Fredy |  Výlety z reality
Skulil se do klubíčka a myslel jen na ní.
Na její heboučkou peť, tvář a smaragdově zelené oči.
Kaštanová barva vlasů jí seděla k opálené kůži.
Voněla hřebíčkem, když si k ní přičichnul.
Ve spánku se mu zobrazila a říkal si...mmm....příjemný spánek.
Po noci sněné o souloži s ní si odkašlal, napil se kávy a mířil do práce, kde jí znovu spatřil.
Dělala právničku, stejně jako on.
"Nevyřešený případ" prohlásila Muna.
"Hmm...a jakej?" Zeptal se, budeme mu říkat George.
"Nic zvláštního, jen pár pohmožděnin, prý domácí násilí" odpověděla.
Když to vyřešili u soudu, šli spolu na kafíčko o pěti.
V Anglii se sice pije kolem té doby čaj, ale oni měli kávu.
Ona natáhla k němu ruku.
On jí něžně pohladil.
Po kávě spolu zašli k němu domů a jemu se splnil jeho sen.

Zkurvený život

4. února 2017 v 20:47 | Fredy |  Deník sprosté holky
Všechno co se kolem děje,
nenávist a zlo, bůh se nám jen směje.
Chci být vrahem lidí,
cokoliv bych zavraždila pod vlivem pití.
Deprese, zášť a zlom.
Půjdem na dno zkazuji vám,
smrt tu já vám rád dám.
Jsem schyzofrenik...........číhá ve mě zlo
Jsem psycho........číhá ve mě smrt.
Mám chuť se zabít,
nesnáším svět, proto to musím zapít.
Toto je kurva život v prdeli
děje se to zrovna tuto neděli.


Myšlenky se mi hlavou rojí. Neberte to k sobě. Když se cítím na dně, pomáhá mi se z toho vypsat.

Chlapec a dívka

2. února 2017 v 17:47 | Fredy |  Výlety z reality
Muž donesl své dívce květiny,
objevila se kolem nich záře,
neuplynuly ani dvě vteřiny,
a políbil jí na obě dvě tváře.

Dívka byla obalena kouzlem,
však seznámila se s tím mužem.
V tom zafoukal vítr,
ten muž jmenoval se Petr.