Co bylo, bylo, důležité je, co je teď.

Únor 2017

Chico Yuka - 1.kapitola - V obchodě

27. února 2017 v 22:51 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Dnes jsem se vydal na cestu koupit si papír na kreslení.
Pečlivě jsem si prohlížel všechny regály v obchodě, ale žádný papír mě nezaujal.
Musel to být dokonalý papír, pro dokonalou tvorbu.
Ještě k tomu jsem měl plnou hlavu Akemi, která mě milovala.
Yaoi jsem na hajzlících nemaloval jen tak pro nic za nic.
Mně odmalička přitahovali muži. Koukal jsem rád do jejich očí, promlouval jsem v duchu s nimi.
Chudinka Akemi neměla ponětí, s jakým mužem si to rozdává, že ten chlap je ve skutečnosti homosexuál.
Cestou jsem omylem vrazil do jednoho kluka.
Mohlo by mu být o pár let méně, než mně.
Měl štíhlou postavu, blond vlasy a nádherné modré oči, které mu svítily, jako dvě žárovky.
Na rameni měl kerku.
Zkuste hádat, co tam bylo! No jasně, vlk!
Toho vlka jsem nutně potřeboval obkreslit.
"Promiň, můžu si vyfotit tvoje tetování?" Oslovil jsem ho.
"Jasně, proč vlastně...?" Zeptal se zvědavě.
"Potřebuji motivaci do soutěže malíř roku. Ten tvůj vlk se parádně do té posrané soutěže hodí" odpověděl jsem.
"Klidně si ho můžeš obkreslit, ale dneska mám hrozný fofr" pousmál se smutně.
"Mimochodem, já jsem Yaxley" představil se mi.
"Chico" potřásli jsme si rukou.
"Poslyš, kdy máš čas?" Zeptal jsem se ho.
"Zkus to v neděli, dám ti svoje telefoní číslo" z kapsy vytáhl papír a tužku, zapsal si ho a papírek mi podal.
"Yaxley, jseš tady snad na zábavu nebo pro práci?" Vrhla se k nám zaměstnankyně obchodu.
"Promiňte, já, jsem..." koktal, až z toho zrudl.
I tak byl strašně krásný, svalnatý a mně se rozbušilo srdce touhou po něm.
Kéž by tak byl homosexuál, jako já.
Papír jsem nevybral, to bude trvat několik hodin.
"S čím vám mohu pomoci?" Zeptala se prodavačka, která nadávala Yaxleymu.
"Potřebuji, no ano, to je ono, velký pergamen!" Vykřikl jsem tak, že se mě lekla.
"Bohužel, je mi líto, pergameny tu nevedeme" omluvila se mi.
"Tak zkusím jiný obchod" pokrčil jsem rameny, rozloučil se a šel.
***
Roxue právě doma vysávala a utírala prach.
"Tak co, malíři roku?" Zeptala se mě.
Věděla o tom, protože se zde stavovala Akemi.
Seděla na pohovce a listovala magazínem, nebo spíše nějakým bulvárem.
"Ahoj Chicu" pozdravila mne.
"Co tady děláš?" Zabručel jsem.
"Co je ti?" Podivila se.
"Nemohl jsem sehnat pergamen" pokrčil jsem nešťastně rameny.
"Ale to nic" objala mne, nemohl jsem jí říct, že jsem teplouš, takže jsem se nechal obejmout.
"Všude vidím papíry před očima" z očí mi začaly téct slzy.
"Něco obstaráme. Mimochodem, dneska ti to vážně sluší" pochválila mě a upravila mi mou rozcuchanou čupřinu na hlavě.
"Tobě také" jako by přede mnou stál Yaxley a né ona.
"Chystám se obkreslit jednoho vlka" přiznal jsem jí.
"V obchodě byl jeden týpek, který měl přesně toho pravého do soutěže" dodal jsem.
"Vlk? A proč né třeba krajina, nebo portrét? Mohl by jsi namalovat třeba mě" navrhla mi.
"Nemohl. Vlci jsou mojí vášní" zavrtěL jsem hlavou.
"Ani jsem ti nenabídl nic k pití, promiň, přeješ si něco?" Zeptal jsem se jí.
"Roxue už mi nabídla, děkuji" ukázala na hrnek s nedopitou kávou.
"Tak já to dopiji a půjdu" oznámila mi.
"Mimochodem, funguje váš bazén? Ráda bych se vykoupala, plavky nemám, ale já to udělám klidně i nahatá.
Teplá letní noc nám v tom nepřekážela. Nikdo jí nahou neuvidí, jen já.
Ale vidět tak nahého Yaxleyho!
Po blbnutí v bazénu jsem jí uložil do pokoje pro hosty, zřejmě si to s tím, že by odešla, rozmyslela.
Pokračování příště...

Chico Yuka - Prologue

27. února 2017 v 19:29 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Jmenuji se Chico Yuka a tohle je můj příběh, protože já jsem to doopravdy všechno posral.
"Chico, vstaň z postele, nebo příjdeš pozdě do školy" zavolala na mě tátova služka Roxue.
"Ano, ještě minutku" ozval jsem se.
V tom se otevřely dveře a Roxue ze mě stáhla peřinu.
"Ach jo" zamumlal jsem rozespale a natáhl jsem na sebe džíny a mé oblíbené triko s kapelou AC DC.
Po snídani mě odvezla Roxue přímo před školu, byla to zapeklitá budova a já jsem byl hlavní bavič své party.
Pomaloval jsem snad všechny záchody, co na té škole jsou.
"Chico!" Zavolala na mne má nejlepší kamarádka Akemi Gold, Hakeu Joy a Sue Bonsová se na mě usmáli.
"Došli nám barvy, co?" poznamenal jsem.
"Ne, ještě vystačila zlatá a trochu černé" oznámila mi.
Akemi vládla barvám od prvního ročníku, kupovala je, protože měla zazobané rodiče.
Já měl taky rodiče miliardáře, ale furt byli pryč a na mě prostě neměli čas.
Jednou mě tatínek slíbil, že mě vezme do Karibiku, kam jsem se toužil podívat.
Dosud se to samozřejmě nestalo.
Tatínek vedl firmu, kde se vyráběly zbraně a maminka byla slavná spisovatelka, herečka a modelka.
Načmáral jsem na záchod kluka, co kouří druhému penis a napsal tam Yaoi.
"Prosím Chica Yukana do ředitelny" ozvalo se hlášení.
"Paní ředitelko, já to fakt nebyl" hájil jsem se.
"O to nejde. Tvé malůvky na hajzlíku jsou neuvěřitelné" ukázala mi ředitelka fotku s Yaoi.
"Fakt? Děkuji" zaradoval jsem se,uff, myslel jsem, že mě vyloučí skrz to ze školy.
"Mám pro tebe přihlášku do soutěže malíř roku 2017" oznámila mi.
"Páni, to je senzace" vyhrkl jsem.
"Počítám s tím, že si na tom dáš záležet, jinak si to rozmyslím a napařím ti trest" pohrozila mi.
"Děkuji paní ředitelko" poděkoval jsem jí a odešel.
Po škole jsme šli s Akemi nakoupit barvy.
Vybrali jsme různé, růžová, šedá, bílá, zelená, fialová, hnědá atd.

Chico Yuka - Úvod

27. února 2017 v 19:27 | Fredy |  Výlety z reality

Chico Yuka se dostane do soutěže malířů roku 2017.
Jenže netuší, do jaké se dostane šlamastiky, když nakreslí portrét na magický papír, který chce poslat do soutěže.
Záleží na něm, jak se z toho dostane, protože jinak se stane svým malovaným výtvorem napořád.

Jarní desing

27. února 2017 v 18:14 | Fredy |  Skříňka myšlenek

Zvolila jsem tentokrát jemně fialkovou s růžovou, protože jsem chtěla jarní desing. Nemohla jsem si odpustit tam dát vlka, protože já vlky miluji a chtěla bych vlkem být.

Další medvídek do sbírky

26. února 2017 v 19:01 | Fredy |  Miluju focení
K Valentýnu jsem si pořídila plyšového medvídka. Je to můj čtvrtý miláček. Za kvalitu fotografie se omlouvám, fotila jsem mobilem a možná brzy pořídím fotoaparát.

Otevírám oči

22. února 2017 v 22:41 | Fredy |  Skříňka myšlenek
Otevírám oči,
vše se kolem mně točí.
Kdo na to panebože skočí?
Dám si mléko s medem,
nezaleju ho však jedem.
Chci tu ještě nějakou chvíli žíti,
nechci skončit jako pytel smetí.
Chci pokémony chytit,
dokážu si to pořádně užít.
Život je Hawana,
kurník, Fredy je však zadaná.

Váhání

22. února 2017 v 9:54 | Fredy |  Recenze
Grace není dobře a tak prožívá muka. Bude znovu pokousaná a tak se stane vlčicí. Pohádá se se svými rodiči, uteče z domova. Zatímco opouští Sama, do nové role se zrodí Cole,člen skupiny Narkotika, kterého pokousal vlkodlak, jménem Beck. Snaží se stát vlkodlakem, usiluje o to, ale nedaří se mu to.
***
Moje hodnocení: 100%

Kniha byla ještě napínavější než ta předchozí. Moc doporučuji.

Mrazení

22. února 2017 v 9:51 | Fredy |  Recenze

Sam žije dva životy. V zimě je tráví se svojí smečkou a v létě pracuje v knihkupectví, kde se potká se samotnou Grace, která byla pokousaná a Sam jí ve vlčí podobě odnesl do bezpečí. Po tom všem bude napaden kluk, jménem Jack. Bude pokousán a tak se každé zimní období mění ve vlka. Jenomže on to nechce. Samovi se blíží jeho rok, kdy se promění natrvalo ve vlka. Vyléčí se z toho, jenomže Jack, Isabelinin bratr to nepřežije. Sam si zvyká na svůj život v roli člověka.
Moje hodnocení: 98%
***
Celkově se mi knížka líbila, lehce se četla, člověk u toho nemusel ani nijak přemýšlet.

Touha po moci

20. února 2017 v 18:52 | Fredy |  Blogová témata
Co je tuha po moci?
Ovládnout celý svět?
A k čemu by mi to vlastně bylo?
Klidně bych se dala na roli supermana, ale né na Lexe Luthora.
Netoužím po moci, chci být prostě svá.
Podle mě touží po moci jen ďáblové.
Vraťme se do minulosti do doby druhé světové války.
Ovládl Adolfa Hitlera Satan nebo to bylo úmyslně?
Pořád se o tom píše v novinách, v Enigmě a v různých časopisech.
Věřím v ďábla, protože on má tu moc nad náma všema.
Život je peklo, nelíbí se mi a v minulosti jsem se snažila sprovodit se ze světa.
Bohužel tady pořád ještě žiju, kupuji si Enigmu a snažím se žít mnohem lépe než v minulosti.
Minulost hoď za hlavu, ať se stane, co se stane, stejně tím nic nenaděláš.
Když po tobě prahne moc. Kdo jí má?
Jak už jsem řekla, sám velký ďábel neboli Satan.
Tímto článkem nechci obhajovat Adolfa Hitlera, byl to hajzl, o tom žádná.
Ale proč nás má v moci ďábel?
Protože prahneme po mrtvém mase, které nebylo očištěné, například vepřové.

V bibli stojí, které živočichy může člověk jíst a které ne. Např. vepřové ne. Katolická církev však toto dovoluje s odkazem na Skutky-kap.10, verš 9.15.

Po přečtení celé kapitoly mám dojem, že Bůh neočistil všechny tvory k jídlu, ale že jen symbolicky zjevil Petrovi "nečisté maso", aby nedělal rozdíly mezi lidmi-(židé). Nádoba se poté vrátila na nebe a Petr z ní nejedl, přemýšlel a přišel na to, co mělo zjevení znamenat.
Jak jste si jisti, že tímto Bůh opravdu očistil všechny tvory? Mě to tak nepřipadá, prosím o vysvětlení.
Ale není to jenom spekulace o jídle.

Znečišťujeme si i oblohu, po které lítají letadla, vzducholodě, balóny, vrtulníky a kdo ví co ještě.
Svět táhne do prdele a my s ním, ale nemusí to tak být, jenomže mi to bohužel chceme.
A co kdyby všechno bylo úplně jinak?
Co kdyby toužili po moci lv, opice, šimpanzi a jiná zvířata?
Co kdyby se proti nám spikli a zaútočili na nás?