Co bylo, bylo, důležité je, co je teď.

Život mezi vlky - Prologue - Lov

5. ledna 2017 v 19:37 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄

Hodiny odbily půlnoc.
Převalovala jsem se v posteli, nemohla jsem usnout.
Tak jsem našpicovala uši, zda-li jsou naši vzhůru.
Hlasité chrápání doléhalo až ke dveřím.
Vyběhla jsem tedy ven a převtělila se v krásného, bílého vlka.
Vedu dva životy.
Jeden je Charlie Roxová, chytrá školačka v High School Marx.
Druhý je a to je to nejúžasnější na světě, co mě mohlo potkat, život vlčí.
Žila jsem v Marxově lese už odmalička, tehdy, kdy mě pokousala jiná vlčice, která po té zemřela.
Vlastně né od malička, protože, jak jsem říkala, vedu dvojí život.
Když pokoušeš člověka, tak po té umřeš.
Lidská krev totiž obsahuje tolik humusu, že to tvůj žaludek nevydrží a podlehneš nejrůznějším infekcím.
Zavyla jsem a dala se do běhu.
To je život, běhání, narodila jsem se proto, abych se stala vlkem.
Marx není žádné velké město, je to jen větší vesnice, nedaleko od Los Angeles.
Smečka se ke mě přidala. Byla jsem jejich alfou, protože alfa samice, která byla předemnou, jak jsem vám říkala, zemřela.
Dávali jsme si pozor na lidi, drželi se daleko od nich, protože ty jejich fujtajbli se nedají čuchat.
Nemohli jsme spolu komunikovat, tak jsme si v mysli přehrávali obrázky míst, lidí a věcí, které jsme potřebovali.
Moje maminka Marie Roxová a tatínek, šerif místní policie, Daniel Rox, nevěděli, žejsem vlkem.
Náš nejvyšší a nejpřísnější zákon je ten, že musíš udržovat vlčí totožnost v tajnosti.
Cíl náš byl lov.
Můj čenich zaregistroval srnu, která se pásla na louce.
Potajmu jsem se spolu s ostatními přiblížila k osamocenému tvorovi.
Byl obklíčen, hurá a teď jsme se na ni vrhli, škubala sebou, protože jedině alfa samice může zabít srnu, jejichž kopyta drželi v tlamách mí podřízení vlci.
Zakousla jsem se mu do hrdla a on podlehl smrtí.
Tak jsem se zakousla do srny a ostatní až potom.
Je nás celkem pět. Já, Fred, Jack, Nela a Bob.
Když už jsme se napásli, jako to dělají ovce, rozběhli jsme se každý jiným směrem.
V dáli jsem ještě spatřila Boba, jak zahrabává zbyte potravy do hlíny.
To by jeho koníček, zahrabávání.
Vyplázla jsem jazyk a z tlamy mi kapala krev.
Nikdy jsme se neviděli v lidské podobě, což bylo zvláštní, občas jsem měla pocit, že pouze alfa samec se může převtělovat.
Přeměnila jsem se zpátky v člověka a šla rovnou do sprchy, smýt si ze sebe pořádnou vrstvu krve.
V dáli se ozýval smutný hlas mé smečky. Pojmenovala jsem si je tak, jak jsem chtěla.
A oni s tím souhlasili.
Konečně jsem usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | Web | 6. ledna 2017 v 0:26 | Reagovat

Super začátek :-)

2 Eliss Eliss | Web | 6. ledna 2017 v 11:26 | Reagovat

Vážně super, nádherně píšeš! 8-O

3 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 7. ledna 2017 v 13:29 | Reagovat

pěkný začátek O_O

4 Baryn Baryn | Web | 9. ledna 2017 v 13:44 | Reagovat

Hrozně se mi líbí myšlenka, že vlk umře po cohutnání lidské krve... že ta krev je nečistá. Dokážu si představit jak moc. :D :) A docela by mě zajímalo, odkud jsi čerpala pro vytváření jména městečka Marx?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama