Život mezi vlky - 9.kapitola - Hon na upíra

28. ledna 2017 v 16:44 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Zůstala jsem po škole, poněvadž mě paní profesorka Grogová přistihla, jak píšu do telefonu.
"Mobil ti nezabavím, ale jestli se to stane ještě jednou, nebudu mít na vybranou" říkala mi učitelka zeměpisu.
Ach jo, obvolala jsem svoje vlky, aby jsme mohli vyrazit totiž jít zabít toho upíra.
S takovou to těžko stihnu.
"Paní učitelko, mohl by se ten můj trest odložit? Za chvíli bude tma a já něco potřebuji nutně zařídit pro svoji rodinu" zalhala jsem.
"Ne, dokud nenapíšeš třiatřicetkrát, že nesmíš používat mobil v mých hodinách" rozhodla.
Tak jsem to psala takhle: Nesmím mobil používat při hodinách, protože jsem měla co dělat, abych to stihla.
Když už jsem to po půl hodině nasmolila, mohla jsem odejít za svými vlky, kde jsme měli sraz před Marxovským lesem.
"Tak, honba na upíra začíná" vykřikla Olivie, která už se ze chřipky skutečně zotavila a pohladila si svoji kůl.
"Charlie" ozval se odněkud jemný hlásek, který, jak se ukázalo, patřil víle.
"Ahoj" pozdravila jsem jí.
"Porušila jsi jedním z nejdůležitějších pravidel na světě" oznámila mi.
"Ale Dextera jsi zabila, mně však zabít nemůžeš" odpověděla jsem.
"O tom si ještě promluvíme. Proč jsi té holce řekla, že jsi vlkodlak?" nechápala.
"Kvůli tomu upírovi, co řádí v tomhle lese, nemáme nikoho na probodnutí kůlem" vyhrkla jsem.
"Když se vám to povede, tak tě odměním, ale jestli ne, trest tě nemine" navrhla.
"Tak domluveno" stiskla jsem si s ní rukou, která byla heboučká, jako dětská prdélka.
"Nemáme čas" podotkla Nela.
"Abrakadabra...vlci" neváhala jsem a najednou se místo mých přátel objevili vlci.
Jack netrpělivě čekal, kdy se já proměním.
Ve vlčí kůži jsem cítila zápach, který jsem ještě neucítila.
Zamířili jsme do lesa a čmuchali po upírovi.
Když už se konečně objevila stopa, páchnoucí po česneku, Olivie se zamračila.
Zapomněla jsem na ní, takže jsem se nemohla převtělit, protože jsem měla nejvýraznější čich ze smečky.
Uviděli jsme stín, který před tím nikdo z nás nepostřehl.
Byla tam chaloupka a v ní ta ježibaba.
Na tu budeme mít čas později, zaváhala jsem.
Už jsme byli blízko našeho upíra, když v tom se ozval děsivý výkřik.
"Pusť mě, já nechci umřít" promluvil hlas.
Fred mi byl v patách, stejně, jako ten upír.
Začala jsem si dělat starosti, jak toho upíra dopadneme.
****
Když po několika minutách, připadalo mi to jako celá věčnost, jsme spatřili upíra.
Udělali jsme kolem něj nenápadně kruh, byl obklíčen.
"Tak tady jsi, ty zrůdo bezcitná" pravila Olivie.
"Ty jsi moje podřízená" odpověděl upír, měl jemně sametový hlas, čekala jsem spíš upíra drsňáka.
V ruce držel mrtvou dívku. vysátou do poslední kapky krve.
"Už ne...Nelo, Charlie, Franku, Frede!" Zakřičela a už jsme kousli upíra do všech čtyř končetin.
Olivie ho probodla kůlem a tak bylo po něm.
Převtělila jsem se, měla jsem u sebe zapalovač, abych po něm zahladila stopy.
Upír shořel a bylo po vraždění nevinných lidí.
"Abrakadabra...lidé" zamumlala jsem, nic se však nestalo.
Vlci zůstali vlkama, nic jsem s tím nezmohla, proto jsem zamířila jsem rovnou ke chaloupce, kde nyní bydlela ježibaba.
"Vstupte" ozval se chraptící hlas, který nepatřil nikomu jinému, než ježibabě.
"Zabili jste toho upíra. Já vím, co chceš, ale nejde to, je zpátky proměnit, ledaže" nedořekla ježibaba a napila se čaje.
"Ledaže co?" Nechápala jsem.
"Ledaže by jsi mi darovala ten náhrdelník, veškerá jeho moc náleží právoplatně mně. Tvoje prababička mi ho tenkrát ukradla, když tady byla" poznamenala ježibaba.
"Moje prababička není žádná zlodějka, ale jak chcete, je váš" sundala jsem ho z krku, dala jsem jí ho do ruky a ježibaba začala formulovat slova neznámým jazykem.
Místo vlků se zde objevil Fred, Nela, Frank a Jack.
Měli takovou radost, že mě objali dohromady, připadala jsem si jako objímací panna.
"Už nebudete nadále vlky, kromě tebe, Charléne" odpověděla.
"Cože? Já neztratila svého vlka?" Podivila jsem se.
"Kousnutím se můžeš osvobodit, ale to pak zemřeš, proto radši buď opatrná" varovala mne.
"To je super být zase člověkem, už napořád" zajásala Nela.
"A co budeš dělat ve vlčí kůži, když nemáš svou smečku?" podivila se pak.
"Budu si užívat života šikovné studentky na střední a zároveň budu pobíhat po lese, jako vlk" zaradovala jsem se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 slunecnyden slunecnyden | 28. ledna 2017 v 17:46 | Reagovat

Zajímavé.

2 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 28. ledna 2017 v 20:49 | Reagovat

I býti vlkodlakem nemusí být špatné :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama