Život mezi vlky - 6.kapitola - Telefonát

16. ledna 2017 v 18:27 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄



Moji vlci se ozvali okamžitě, jakmile si našli ubytování a práci.
"S tím upírem stejně budeme muset zatočit my" odkašlala si Nela.
"S tím souhlasím, ale jak ho máme najít?" Nevěděla jsem si rady.
"Po čuchu, proměníš nás díky té parádě, co máš na krku, zpátky ve vlky" navrhla.
Bob, teda Frank (pořád si na to ještě nemohu zvyknout) se ozval týden po té, co se proměnil.
"Promiň, měl jsem v práci na pilno. Dělám automechanika a zrovna jsme měli spousty zakázek" omlouval se mi.
Táta přijel právě z práce, tak jsem se Frankovi musela omluvit z rodinných důvodů.
"Našli jste něco?" Zajímala jsem se.
"Stopy lidských nohou" odpověděl tatínek a cosi si mumlal pod vousy.
To jsme museli být my, já a moje smečka.
"A kam vedly ty stopy?" Zajímala jsem se, abych si tu komplikovanou situaci ještě ověřila.
"Na konci silnice, psi nic po té nerozeznali. Co já bych dal za to, abych uměl mluvit se zvířaty" povzdychl si otec.
"Nezkoušel si jíst hada? Když sníš hada, prý porozumíš všem zvířatům v tomhle okolí" zažertovala jsem.
"Nebuď drzá" napomenul mě.

Takže to byly naše stopy. Ještěže neuměl psí řečí, ti by nám toho napovídali, o tom, jak jsem porušila otcův zákaz jít ven.
"Crrr....crrrr....." Ozval se můj telefon.
"Ty to nezvedneš?" Podivil se táta.
"Nic důležitého, nedáš si večeři?" Nabídla jsem mu sendvinč plněný tuňákem.
"Crrrr....crrrr....na...na...ná" spustila se písnička a tak jsem to musela zvednout.
"Ahoj vlčice" pozdravil mě Jack.
"Jacku, poslyš, teď se to příliš nehodí" zaprotestovala jsem.
"Uvažovala jsi o tom, co říkala Nela?" Navrhl.
"Jacku, teď ne" vybafla jsem a z mého krku se vydralo autoritativní zavrčení.
Jack poslechl a vypnul mobil.
"Kdo to byl ten Jack? Ty máš kluka? Kolik je mu let?" Vyzvídal můj otec.
"Je to Jack Sparkys, chodí se mnou na biologii a fráninu" zalhala jsem.
"A není to můj kluk" dodala jsem ještě k tomu.
"Promiň, byl jsem jen zvědavý" omluvil se táta.
Po večeři jsem umyla, utřela a uklidila nádobí a šla nahoru k sobě do pokoje, kde jsem mohla klidně zavolat Jackovi.

"Jacku, právě jsem si kvůli tobě prošla policejním výslechem. Můj táta je šerif, víš? Tak jsem mu řekla, že spolu chodíme jen na hodiny biologie a francoužštiny" vysvětlovala jsem mu.
"Aha, tak to se moc omlouvám, ty moje alfa samice" zachechtal se.
"Lhát kvůli někomu tak ironickému není nic příjemného" zavrčela jsem.
"Ale proměnit nás a jít po stopách toho upíra je, že?" Nedal se odbýt Jack.
"Jacku, po pravdě, nevím jestli ten náhrdelník funguje na opakovanou přeměnu vlků z lidí" povzdychla jsem si nešťastně.
"Tak to risknem. Dvacetdva let vlčího života mi nevadil, ale nebylo to ono. Jednou jsem byl takhle na procházce, jako malý kluk. Potkal jsem tam ježibabu a ta mě proklela v ohromně ošklivého a zlého vlka.
To samé se stalo i Frankovi a Nele, jo zapomněl jsem na Caroline, tu, která tě pokousala" vyprávěl příběh.
"Mluvíš o té samé ježibabě, kterou v lese potkal Dexter?" Zajímala jsem se.
"Je to vysoce pravděpodobné. Jenomže Dexter se dal na špatnou cestu. Chtěl zabít vílu a ta ho potrestala" odkašlal si.
"Ta vlčice, ta alfa samice, přede mnou, jaká byla?" Zajímala jsem se.
"Pořád nás nutila k tomu, aby jsme udržovali svojí vlčí totožnost v tajnosti, až se proměníme zpátky v lidi. Ona neviděla jen obrázky. Ježibaba jí dala kouzlo myšlenkvé telepatie" odpověděl Jack.
"Zítra si musíme dát sraz všichni, celá skupina a naplánovat plán takzvaný hon na upíra" odpověděla jsem.
"Tak dobře, čau, já je obvolám, ušetřím ti jak kredit, tak čas. Můžeš spát klidně. My toho upíra stejně dostanem. Jsme čtyři a on je jeden, tak zatím ahoj" rozloučil se a telefon utichl.

Poslouchala jsem hudbu na svém Ipodu a četla si svou oblíbenou knížku Marley & Já.
V tom někdo zaklepal.
"Ahoj mami" pozdravila jsem a nechala té aktivity, kterou jsem měla právě rozjetou.
"Ahoj zlatíčko. Děkuji za ten tuňákový sendvič, byl vynikající" odpověděla maminka.
"Ale nemáš zač. Co jdeš dělat?" Vyptávala jsem se.
"Píšu právě knihu" tím mě překvapila, jak mile to oznámila.
"Ty píšeš knihy? Odkdy?" Vyhrkla jsem.
"Od minulého týdne, je to ale pěkná fuška, to ti teda musím povědět" povzdychla si.
"A o čem pak je?" Zajímala jsem se.
"O dvouch milencích, co se do sebe zamilovali během druhé světové války" vyprávěla mi.
"Páni, tu si musím přečíst, až bude hotová" radovala jsem se.
"Však já ti to dám ihned, jak to výjde, už jsem u jedenácté kapitoli, kdy Sebastian..." Gestem jsem jí zarazila.
"Více mi prozrazovat nemusíš, přečtu si to sama, paní spisovatelko, jako první, ještě před vydáním" udělala jsem na ní psí oči.

"To asi nepůjde. Mám najmutou ženskou, co kontroluje každou chybu, potom to musí schválit nakladatelství" odmítla.
"Tak dobře. Mami, já už jsem hodně utahaná" odpověděla jsem.
"Chápu, dobrou noc" popřála mi.
"Tobě také" odpověděla jsem, založila knihu, vypnula Ipad a zhasla jsem lampičku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 16. ledna 2017 v 19:15 | Reagovat

Skvělé!!! :-)

2 Axina Axina | 16. ledna 2017 v 20:55 | Reagovat

Fredy, já nevím, co ti napsat. Nechci ti ublížit a na druhé straně - nechci ti lhát. Úvod téhle povídky vypadal dobře, zajímavě, neotřele. Život střídavě v lidském a vlčím těle. To by mohla být docela dobrá fantasy povídka, ale chtělo by to nějaký nápad, nějakou překvapivou zápletku.
Ale pak bohužel přišly rekvizity typu "upír" (klišé, je těžké napsat o nich něco nového a nevypadat směšně) a "ježibaba" a "víla" (hrozně dětinské).
Mohu ti jen doporučit - nějak si to celé dobře promysli. Zápletku, nějaké dramatické vyvrcholení a pak nejspíš šťastný konec. A při tom, jak budeš mít na paměti, kam povídka směřuje, se už jen věnuj jen co nejlepšímu popisu děje.
A i když je to fantazie, musí to být čtenářsky uvěřitelné. Nelze například očekávat, že chlapec, který byl 22 let vlkem, zvládne telefonovat mobilem a najde práci kvalifikovaného automechanika.
Opět ti nabízím - klidně můj komentář po přečtení smaž.
A hlavu vzhůru. Nic se neděje. Vždyť je to jen zábava a chybami se člověk učí.

3 Fredy Fredy | Web | 17. ledna 2017 v 9:46 | Reagovat

[2]: děkuji za radu....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama