Co bylo, bylo, důležité je, co je teď.

Život mezi vlky - 5.kapitola - Převtělení a lektvar

11. ledna 2017 v 18:53 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Příští den v novinách se psalo tohle:

Nebezpečí číhá v Marxově lese
Olivie Hunterová, dvacetiletá školačka, byla napadena pravděpodobně vlky.
,,Ovšem to nebyli vlci, bylo to něco, jako upír" odporoval můj tatínek v novinách.
Situace se vyšetřuje, do lesa pojede šerif se svou skupinou, najít toho psychopata, který napadl Olivii.

***
Od školení uplynuly dva dny, Jacka jsem před dvěmi dny poslala zpátky do lesa.
Alespoň táta zavrhl, že to byli vlci.
Musela jsem mu slíbit, že nebudu do toho lesa chodit, protože tam vládlo zlo.
Šerif odjel svým policejním vozem do práce.
Převtělila jsem se ve vlka a šla za svými, když v tom se ozvala odněkud puška.
"Auuuuuuuuuuuuuuuuuu" ozvalo se nečekané vytí.
Bála jsem se jít mezi svými, co když se něco jim stalo?
Ovládla jsem svou paniku a v mysli spatřila obrázek svého vlka.
Jack, Nela, Bob a Fred, byli naštěstí daleko od pušky mého otce.
Jack mi olízl tlamu, něco jako polibek, ale ve zvířecím stylu.
Napadlo mě, jestli se vlci dají nějak proměnit v lidi.
Převtělila jsem se do krásné blondýnky s modrýma očima.
"Abrakadabra...lidé" zamumlala jsem.
Proč mě to nenapadlo dřív? Takhle to alespoň můžu ověřit, zda-li to funguje.
Místo vlků se tu objevili tři krásní muži a jedna přenádherná dívka.
"Děkujeme za vysvobození" poděkovali.
"Jak se doopravdy jmenujete?" Zajímala jsem se.
"Nechali jsme si tvoje jména, ty stará byla, no děs, běs" odpověděla Nela.
"Já jsem Frank" ozval se Bob.
"Franku, těší mě, jsem Charlie Roxová" potřásla jsem si s něma s rukou.
"Ale kam půjdete?" Zvědavě jsem přihouřila jedno oko.
"Teď, když nejsme vlci, si seženeme nějakou práci a našetříme si na bydlení" pokrčila rameny Nela.
"Ale můžete se převtělit zpátky?" Doufala jsem, že ten náhrdelník zafunguje.
"Ano, jestli si to přeješ" zabručela Nela.
"Teď tady není bezpečno, musíte vzít roha, než můj táta zabije toho upíra" zaprotestovala jsem.
"Tak dobře" souhlasila Nela.
Do Marxu to podle lidské chůze trvalo přesně jednu hodinu.
"Kdyby cokoliv, tady máte telefony" řekla jsem jim, když jsme byli u mě doma.
"Děkujeme" vzali si je všichni do ruky a potom se rozprchli, všichni, až na Jacka.
"Jacku?" Usmála jsem se na něj.
"Tak krásná" zamumlal, pohladil mne po tváři a odešel.
Milovala jsem ho. I jako vlka.
Jenomže nyní bylo o vlky skoro postaráno.
Práci si tu najdou snadno a ubytování je moc stát nebude.
Marx je zapadákov, takže se tu snadno uplatní v jakémkoliv oboru.
Čekala jsem na svého otce, kdy příjde domů.
Věděla jsem však, že pokud s upírem nezatočí můj otec, musí být řada na nás.
Upíří podle legend nesnáší kůl, takže ho musíme vyčmuchat a vrazit mu kůl přímo do srdce.
Nebude to tak jednoduché.
Když v tom se ozval telefon.
"Charlie" ozvala se Olivie.
"Olivie! Jak se vede?" Zajásala jsem.
"Ranky na krku už jsou zahojený. Není hrozba, že bych se stala upírkou?" Vyzvídala.
"To nevím, to bys musela navštívit věštce, aby ti vyvěštil budoucnost" navrhla jsem.
"Tak jo, znáš nějakého?" Chtěla vědět.
"Nějaká Alexandra Klinkiová, má pobočku poblíž lékárny" vzpomněla jsem si.
"Dobrá, zajdeme k ní" souhlasila Olivie.
***
U kartářky to vonělo nejrůznějšími bylinkami, všude vládl takový klid, až mi z toho šel mráz po zádech.
"Dáte si skleničku čaje?" Nabídla nám kartářka.
"Moc rádi" odpověděla jsem.
"Přišli jsme se na něco zeptat" vyhrkla ze sebe Olivie, když v tom kartářka zalila horkou vodou heřmánkový čaj.
"Jestli se nezěníš v upírku? Musím nahlédnout do karet" otevřela šuplík, kde se schovávali karty s různými obrázky, jako je například ďábel, pegas, nebo i mořská panna.
"Budeš vést poklidný život. Dokud nenabereš úplňku, pokud si nezamícháš speciální odvar z bylinek, které tady mám a ráda ti je dám. Můžeš přijt kdykoliv. Tady máš, rovnou to vypij, protože dneska je úplněk" podala jí ten lektvar
"Děkuji mockrát, co jsme vám dlužní?" Vytáhla Olivie peněženku z kapsy.
"Vy to máte ve slevě, 25 dolarů" odpověděla.
"Tady ty peníze máte, jakmile se bude blížit další úplněk, stavím se, děkuji mockrát a nashledanou" rozloučila se Olivie s kartářkou a šli jsme domů.
"To mám radost, že když vypiju ten její hnus při úplňku, tak že se neproměním v upíra" jásala radostí Olivie.
"Taky mě to těší" poznamenala jsem a Olivii jsem objala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 12. ledna 2017 v 12:57 | Reagovat

Pěkné, že se přeměnili v lidi :-)

2 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 14. ledna 2017 v 5:03 | Reagovat

Spřátelíš?

3 kouzelnakrajina kouzelnakrajina | Web | 15. ledna 2017 v 14:38 | Reagovat

[2]: ano spřátelím :-)

4 kouzelnakrajina kouzelnakrajina | Web | 15. ledna 2017 v 14:38 | Reagovat

[1]: děkuji, taky si to myslím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama