Život mezi vlky - 4.kapitola - Pokousaná

9. ledna 2017 v 19:41 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Ze školy jsem mířila rovnou domů.
Nela mě uvítala přímo před mým domem.
"Zmiz" poradila jsem jí dobře.
Šedočerná vlčice zakňučela, počůrala můj dům a uháněla k lesu.
Co tady pohledávala?
Musela jsem dát svůj batoh domů, zamknout dům a podívat se na své vlky.
Byla jsem převtělená, když v tom jsem očuchala moč Nely.
Běžela jsem směrem k lesu, který mi tak připomínal domov, ve vlčí podobě.
V lese mě zastavila vůně čehosi, co jsem neznala.
Nadechla jsem se.
Ten parfém patřil nejspíš Olivii.
Říkala, že do lesa nikdy nevkročí, ale tím mi lhala.
Nela, Fred, Jack a Bob se ke mně přidali a já jí uviděla.
Vyfotila mě, nebála se vůbec.
Měla bych jí kousnout, ale to by bylo moc riskantní, zemřela bych.
Radostně jsem zavyla a šla přímo k ní.
"No tak, vlčice, klídek, jen potřebuji pár fotek pro prezentaci" uklidňovala mě.
Pochopila jsem a začala pózovat u stromu, vlci se ke mně přiblížili, aby byli také na fotce.
"To je paráda" radovala se Olivie.
Dluží mi vysvětlení, ale ptát jsem se jí nemohla.
Udrž svojí vlčí totožnost v tajnosti, našeptával mi hlásek.
Po pár cvaknutí jsem zmizela, moje smečka se mnou.
Poslala jsem vlkům obrázek mrtvého jelena, který se válel poblíž.
Hladově jsme se na něj vrhli, po jídle jsme se šli vykoupat do řeky.
Srst se mi zatřpytila na sluníčku.
Fred mi olízl tlamu.
Zavyla jsem radostí, znamenalo to jediné, běh.
Kdo bude první u stromu naproti břehu, vyhrává.
Já jsem byla saozřejmě rychlejší, Fred mi poslal obrázek Boba, který si právě olizoval čenich.
Po ježibabě ani stopy, ale zase jsem na oplátku ucítila cizí zápach.
Česnek.
Kdepak by vlci sehnali česnek? To mi nebylo jasné.
Napadlo mě jediné, ježibaba.
Ale v tom jsem spatřila postavu, obalenou v kápy, kterou jsem neznala.
Vypadala jako zombie, že by to byla ta ježibaba?
Nestvůra odhalila svůj plášť a vycenila na nás tesáky.
Upír!
Lekli jsme se a pelášili jako o život.
Nyní jsem pochopila, jaké hrozí smečce nebezpečí.
Potřebovala jsem být s nima.
Nemohla jsem se převtělit v Charlie Roxovou a žít život naivní školačky.
Musela jsem je ochránit.
Doufám, že Olivie je už pryč z lesa.
Ale, zastavilo ne nemilé překvapení.
Mé oči soatřili tělo mrtvého člověka, na hrdle měl dvě díry.
Olivie.
Nemohla jsem opustit svojí smečku, ale zároveň jsem nechtěla nechat umřít Olivii.
Chňapla jsem jí za ruku, Bob a Nela za druhou nohu a Jack za druhou ruku.
Odtáhli jsme jí k silnici a doufali, že někdo přijede.
Samozřejmě kolem jel čirou náhodou šéf místní policie, můj otec, Daniel Rox.
Ihned jsme se schovali do křoví a já jsem slyšela od Olivie, jak cosi brblá...upír.
"Ale zlatíčko, co pak se ti stalo? Musíš ihned do nemocnice" tatínek vzal Olivii do náruče a odtáhl jí do auta.
"Pokousala mě nestvůra" slyšela jsem, jak zamumlala, po té se propadla do bezvědomí.
Nemohla jsem domů, nemohla jsem nechat smečku ve strachu, že by je upír také kousnul.
Převtělila jsem se v člověka.
"Abrakadabra...ochrana" že by to ovládalo jen živli?
V tom jsem uviděla své vlky, jak letí do vzduchu a na sobě měli svatozář.
Ta zmizela a oni se rázem ocitli zpátky na zemi.
Problém vyřešen.
Alespoň doufám.
Copak upíři nesnášejí česnek?
Proč teda zapáchal tak, že nám tato potravina štípala až do nosu?
Charlie Roxová v akci.
Jestli toto nespasí mojí smečku, pak už nevím.
S obavama jsem je opustila a šla žít svůj druhý život.
Doma jsem zavolala rodičům Olivie, jak je na tom.
"Něco jí pokousalo v lese, pár dní nebude moct jít z nemocnice" vzlykala Olinčina maminka.
"Návštěvy jsou povoleny?" Vyzvídala jsem.
"Je v takovém stavu, že doktoři zakázali i nám jí navštívit" rozplakala se ještě více.
Pitomej upír, pitomej nadpřirozenej svět.
Musím něco vymyslet.
Zda-li ochrana na mé vlky zapůsobila, nemám ponětí.
Uvidím zítra.
****
Jack šel ke mně domů, nechala jsem ho u sebe v teple přespat, protože naši byli pryč na celý dva dny.
Měli nějaké školení, a tak jsem si mohla Jacka nechat doma.
Byl samozřejmě ve vlčí podobě.
Lehl si na mou postel a já si lehla na jeho srst.
Už máme označkovaný dům od Neli, tak proč by tu nemohl spát Jack?
Je tu koneckonců tepleji, než u nás v Marxovském lese.
Přemýšlela jsem celé hodiny o Olivii, než jsem zavřela oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Axina Axina | 10. ledna 2017 v 18:24 | Reagovat

Smečka vlků se bojí, že ji pokousá upír...? :-) V tom případě ji neoslabovat, nevodit si vlka Jacka do postele. nakoupit česnek, povolat tatínka šerifa ze školení a vyzvat ho k pořízení si stříbrných kulek :-)
Fredy, promiň, klidně mne smaž.
Nic jiného si nezasloužím.

2 signoraa signoraa | Web | 10. ledna 2017 v 22:15 | Reagovat

Je to zajímavé čtení, ale musím se přiznat, že je to žánr, který moc nevyhledávám. Omlouvám se. :-)

3 Eliss Eliss | Web | 11. ledna 2017 v 17:16 | Reagovat

Pěkné, nejlepší bylo to vlčí pózování a zápletka s upírem...

4 kouzelnakrajina kouzelnakrajina | Web | 11. ledna 2017 v 18:17 | Reagovat

[1]: mazat tě nebudu, tvůj komentář se mi líbí

[2]: v pohodě, nic se neděje

[3]: děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama