Co bylo, bylo, důležité je, co je teď.

Život mezi vlky - 10. kapitola - Svatba

29. ledna 2017 v 22:41 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄

Dobrá víla mě odměnila křídlama.
Létající vlk! To tu ještě nikdo nezažil.
A navíc prakticky neviditelný.
Byla jsem blahem bez sebe, když jsem se snesla do vzduchu.
Viděla jsem úplně všechno.
Mojí školu, naši hospodu a z Los Angeles jsem uviděla autobusy.
"Já ti tak závidím" poznamenala Nela.
"Je to úžasný, škoda, že to neudělala i vám. Bez vás všech bych toho upíra nezkolila. Pardon teda, Olivie by ho nezničila" pousmála jsem se na ní.
"Já jsem ráda, že jsem už navěky věků člověkem" přiznala Nela.
"A já taky" přidal se Jack, kterému jsem dala pusu.
"Sakramento, no nic musím do školy" popadla jsem doma tašku a zamířila do posledního školního dne.
Budeme mít prázdniny a já se můžu podívat třeba i na Havajské ostrovy!
Mamince něco řeknu, třeba, že pojedeme tábořit s partou ze školy, a pojedu tam, to jsem si slíbila.
Dostala jsem ve škole vysvědčení s vyznamenáním.
Samý jedničky.
Tu fráninu jsem zvládla jakž takž.
A od té doby vládl v Marxu, zapadákově poblíž Los Angeles mír.
Frank se oženil se svojí dívkou, jejíž jméno jsem zapomněla.
Fred pracoval v autodílně, o žádný vztah nestál.
Já jsem po škole zamířila do lesa, trochu si protáhnout vlčí kůži.
Milovala jsem to běhání a vyla jsem na měsíc.
Být sám je někdy fajn, ale na druhou stranu to byl takový nezvyk, bez mé smečky.
Už to navíc nebyla smečka, ale moje parta.
Pořád mě však respektovali, tomu se nedalo zabránit.
Nela si brzy otevřela svojí cukrárnu, která nesla název Vlčí doupě.
Chodilo jí tam spousty zákazníků, neměla se nejhůř.
A co já a Jack?
Milovali jsme se nejméně třikrát denně, což bylo fantastický, aniž by nám máma cokoliv zatrhávala.
"Ale používejte ochranu" varovala mě, když jsem jí vylíčila, jak to mezi náma je.
"Mami, neznáš Jacka, on je na pozoru" pousmála jsem se a začala chystat večeři.
Po ní jsem se zamkla u sebe v pokoji a blaze jsem myslela na svá nová křídla.
Znělo to šíleně.
Jako by stálo v novinách....
Nějaká neviditelná síla se ocitla na Havajských ostrovech.
Ha. Ha.
Když druhý den ráno jsem u vloček s mlékem se pustil do hovoru s mojí maminou o táboření, nadšeně souhlasila.
A tak jsem jí sdělila, že stan má vymyšlená Condora.
"Dávej na sebe pozor, zlatíčko" políbila mě a já se vydala směrem k lesu, počkala jsem samozřejmě, až maminka za sebou zavře dveře, protože nemohla jsem jí oznámit, že letím mimo náš zapadákov.
***
Když jsem byla na Havajských ostrovech, tak jsem se ze všeho nejdříve vykoupala v moři.
Nějaký peníze mi zůstali, rozbila jsem prasátko, takže, jsem si mohla užívat v hotelu.
Týdny utíkaly jako voda a já se už cítila otrávená, bez Nely a Jacka, Franka a Fredyho.
Maminka s tatínkem o mě už museli mít starost, tak jsem se převtělila, vyletěla jsem do vzduchu a těšila se domů, na naší překrásnou zahrádku, vůni Marxovského lesa a tak.
Zlo bylo pryč, jako by odešlo z povrchu zemského.
Já jsem měla svatbu s Jackem, která se konala o našem návratu.
V maminčiných šatech pro nevěstu, jsem se cítila jako princezna.
"Něco modrého" řekla maminka a obvázala mi stužku kolem nohy.
U oltáře nás oddával místní farář, pan Gregory Hamilton.
"Berete si dobrovolně Jacka Maxmiliána Bernsna?" Ptal se mě.
"Ano, beru" odpověděla jsem, když před tíms se ptal na to samé i Jacka.
Charlie se nemění, v chování.
Políbila jsem Jacka a publikum zatleskalo.
Po té nás odvedli do hospody, kde jsme se všichni spokojeně najedli, Jack mě krmil, jak je to zvykem.
Všechno dobře dopadlo, až na chudáka Olivii, která musela chodit k té bláznivé kartáře pro odvar, který jí nepromění v monstrum.

--- Konec ---
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama