Leden 2017

Život mezi vlky - 2.kapitola - Kouzelný náhrdelník

7. ledna 2017 v 14:57 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Po škole jsem se vydala pročesat les, kvůli té ježibabě.
Nikde jsem jí nenašla. To ona mohla za Benovu smrt.
V tom jsem se zastavila, protože jsem ucítila magii, která šla z toho náhrdelníku.
Cítila jsem to i ve vlčí podobě.
Bylo to něco zvláštního, proměnila jsem se a náhrdelník, pověšený na mým krku, se zatřpytil.
Kde se vzalo, tu se vzalo, objevilo se světlo.
Náhrdelník mě snesl do vzduchu a po té mě zase vrátil zpátky.
"Probudila jsi talisman Růži" ozval se odněkud hlas mé dobré víly.
"A co s tím mám dělat? Sneslo mě to do vzduchu, bylo to, no úžasné" odpověděla jsem.
"Ten náhrdelník je aktivován. Pomocí něj můžeš ovládat kouzla" dodala víla.
"Já ale nevím jak" nevěděla jsem si rady.
"Jednoduše. Zamumláš abrakadabra a po té vyšleš kouzlo" odpověděla víla.
"Abrakadabra" zamumlala jsem a z náhrdelníku vyšly červené jiskry.
Jiskry zapálili nejvyšší strom.
"Panebože, zastav to" křičela víla.
"Jak?" nevěděla jsem.
"Řekni abrakadabra...voda" poradila mi.
"Abrakadabra... voda" zopakovala jsem.
Objevily se opět jiskry, tentokrát modré a objevila se tu voda.
Uhasila požár za pár vteřin.
***
"Mami! Aktivoval se náhrdelník" vyřikla jsem doma.
"Senzace, má babička by měla radost. Jí se to nikdy nepodařilo" usmála se maminka.
"Abrakadabra...vítr" prohrásila jsem a zafučelo, přestože venku žádný vítr nebyl.
"Ovládá to všechny živly ... vodu, oheň, vítr, bouři.... prostě nač si vzpomeneš" prozradila mi.
"Panečku!" Vykřikla jsem, když se medailonek zablýskal.
Uviděla jsem v něm své vlky.
To přece nejsou živly.
"Myslíš, že to funguje i na to, co si právě chci vidět?" Ukázala jsem mamince své vlky.
"Já nic nevidím" zavrtěla hlavou maminka.
"Asi to funguje jen na tobě" povzdechla si a zamířila do kuchyně.
Abrakadabra.
To zní jak začátek špatného vtipu.
Velmi špatného vtipu.
Odpoutala jsem se od náhrdelníku (talismanu růží) a usnula.

Život mezi vlky - 1.kapitola - Mrtvý Ben (Dexter)

6. ledna 2017 v 12:01 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Šla jsem kolem lesa, když v tom mě uviděla.
Ta zlatohnědá vlčice si to mířila směrem ke mně.
Dala jsem se na útěk, ale ona byla rychlejší.
Obklíčila mě i její smečka.
Napadlo mě, že to je alfa samice.
Kousla mě a potom začala kvílet.
Vlci se dali do žalostného vytí a já se proměnila.
Všichni mi obrázkama vysvětlili, co se stalo.
Byla jsem její vyvolená a ona už byla tak stará, že se jen těžko dokázala dorozumívat se smečkou.
Jeden vlk mě olízl.
Byl to Jack, dle jmého pojmenování.
Bylo mi pět let, když mě pokousali.

...O 14 let později...

Každý den se mi zdál stejný sen.
Začala jsem křičet.
"Co se stalo zlatíčko?" Přiběhla za mnou má maminka.
"Zase ten zlý sen" odpověděla jsem.
Připnula mi ke krku náhrdelník, který dostala od své babičky.
"Ten je pro tebe zlato. Prý je magický, ale u mě se zatím žádná kouzla z něj rozlouskout nedala" poznamenala maminka.
"Ale mami, to nemusíš" začala jsem odporovat.
"Ale ššš....babička by to tak chtěla" nesouhlasila maminka.
Bylo pět hodin ráno a já myslela na to, co dělají mojí vlci.
Nemohla jsem usnout, tak jsem zapnula notebook a prohlížela si informace o vlcích, jako vždycky.
Canis lupus.
Zaklapla jsem notebook a zamířila do sprchy.
Není to tak dávno, co jsem byla se svojí smečkou, která na mě čekala v lese.
Ale škola byla daleko důležitější, než má včí povinnost, kontrolovat mojí smečku.
Přemýšlela jsem o tom snu, kdy mě zlatohnědá vlčice pokousala.
Dotkla jsem se svého náhrdelníku, převlékla se do školní uniformy a běžela jsem ke svému Oplu, který mě zaveze do školy.
"Charlie" vykřikla nahlas moje nejlepší kamarádka Olivie.
"Copak Oli?" Utrhla jsem se na ní místo pozdravu.
"Už víš tu novinku o těch vlcích? Jeden vlk někoho pokousal a umřel. Nějaký malá kluk, Samuel Bexter" informovala mě Olivie.
Samuel se nemohl proměnit. Ale proč by moje smečka měla bezdůvodně pokousat nějakého člověka?
Slyšela jsem z dálky hlasité, žalostné vytí.
Být vlkem je opravdu skvělá věc.
Všechno máte vyšší.
Můžete slyšet na míle daleko, máte bystřejší čich a rychlejší nohy.
Jen těžko jsem se mohla soustředit na chemii, biologii a fyziku.
Když jsme po té namířili do skleníku, podívat se na naší řeřichu, kterou jsme měli za úkol vypěstovat, tak jsem si myslela, že to vyučování je nekonečné.
Po matematice jsem zamířila domů, protože konečně skončil pondělní den.
Je březen, uprostřed pololetí.
Sluníčko mě hřálo tak, že jsem radostí povyskočila.
Autíčko jsem nechala na kraji lesa.
Převtělila jsem se a běžela najít svou smečku.
Kdo umřel?
Mí vlci mi poslali obrázek Bena.
Ben už byl pryč, o to se lovci postarali.
Dala jsem se do žalostného zpěvu a utíkala pryč od svojí smečky.
Potřebovala jsem znát odpovědi.
"Hej vlčice" ozval se z dálky nějaký zvonivý hlas.
Nastražila jsem uši, když v tom se přede mnou objevila víla.
Nemohla jsem uvěřit vlastním očím.
Lesní víla!
"No tak, hodná holka, proměň se" utěšovala mě a já jí poslechla.
Víla vypadala naprosto úchvatně.
Křídla měla pozlacená, byla v zelených šatech, na sobě náhrdelník s pravými perli.
"Víš, to já jsem Benovi nařídila, aby pokousal toho kluka" spustila.
Z hrdla se mi ozvalo zavrčení.
"Ale proč Ben?" Nechápala jsem.
"Protože se proměnil v člověka. Představil se mi jako Dexter a když viděl moje křídla, tak mi je chtěl zničit" odpověděla rozzuřená víla.
"Počkat, oni se dokáží proměnit? Myslela jsem, že to svedu pouze já" nechápala jsem.
"Potkal v lese ježibabu, která mu dala kouzelný elixír, aby se mohl proměnizt v člověka. Pročesala jsem celý les, ale ježibabu jsem nikde nenašla. Jako kdyby se změnila v prah" dodala.
Když jsem zjistila všechno o svém mrtém společníkovi, vyrazila jsem k autu a měla jsem o čem přemýšlet.
Proč by ježibaba tohle udělala?
Nebyl Ben pod vlivem toho sajrajtu, který do něj ježibaba nalila?

Život mezi vlky - Prologue - Lov

5. ledna 2017 v 19:37 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄

Hodiny odbily půlnoc.
Převalovala jsem se v posteli, nemohla jsem usnout.
Tak jsem našpicovala uši, zda-li jsou naši vzhůru.
Hlasité chrápání doléhalo až ke dveřím.
Vyběhla jsem tedy ven a převtělila se v krásného, bílého vlka.
Vedu dva životy.
Jeden je Charlie Roxová, chytrá školačka v High School Marx.
Druhý je a to je to nejúžasnější na světě, co mě mohlo potkat, život vlčí.
Žila jsem v Marxově lese už odmalička, tehdy, kdy mě pokousala jiná vlčice, která po té zemřela.
Vlastně né od malička, protože, jak jsem říkala, vedu dvojí život.
Když pokoušeš člověka, tak po té umřeš.
Lidská krev totiž obsahuje tolik humusu, že to tvůj žaludek nevydrží a podlehneš nejrůznějším infekcím.
Zavyla jsem a dala se do běhu.
To je život, běhání, narodila jsem se proto, abych se stala vlkem.
Marx není žádné velké město, je to jen větší vesnice, nedaleko od Los Angeles.
Smečka se ke mě přidala. Byla jsem jejich alfou, protože alfa samice, která byla předemnou, jak jsem vám říkala, zemřela.
Dávali jsme si pozor na lidi, drželi se daleko od nich, protože ty jejich fujtajbli se nedají čuchat.
Nemohli jsme spolu komunikovat, tak jsme si v mysli přehrávali obrázky míst, lidí a věcí, které jsme potřebovali.
Moje maminka Marie Roxová a tatínek, šerif místní policie, Daniel Rox, nevěděli, žejsem vlkem.
Náš nejvyšší a nejpřísnější zákon je ten, že musíš udržovat vlčí totožnost v tajnosti.
Cíl náš byl lov.
Můj čenich zaregistroval srnu, která se pásla na louce.
Potajmu jsem se spolu s ostatními přiblížila k osamocenému tvorovi.
Byl obklíčen, hurá a teď jsme se na ni vrhli, škubala sebou, protože jedině alfa samice může zabít srnu, jejichž kopyta drželi v tlamách mí podřízení vlci.
Zakousla jsem se mu do hrdla a on podlehl smrtí.
Tak jsem se zakousla do srny a ostatní až potom.
Je nás celkem pět. Já, Fred, Jack, Nela a Bob.
Když už jsme se napásli, jako to dělají ovce, rozběhli jsme se každý jiným směrem.
V dáli jsem ještě spatřila Boba, jak zahrabává zbyte potravy do hlíny.
To by jeho koníček, zahrabávání.
Vyplázla jsem jazyk a z tlamy mi kapala krev.
Nikdy jsme se neviděli v lidské podobě, což bylo zvláštní, občas jsem měla pocit, že pouze alfa samec se může převtělovat.
Přeměnila jsem se zpátky v člověka a šla rovnou do sprchy, smýt si ze sebe pořádnou vrstvu krve.
V dáli se ozýval smutný hlas mé smečky. Pojmenovala jsem si je tak, jak jsem chtěla.
A oni s tím souhlasili.
Konečně jsem usnula.

Život mezi vlky - Úvod

5. ledna 2017 v 19:35 | Fredy |  Výlety z reality
Charlie Roxová, alfa samice a zároveň jedna z nejchytřejších školček na High School Marx, se stala vůdcem smečky, od té doby, co jí pokousala jiná vlčice, která následně zemřela.
Vede dvojí život, ale to se brzy změní, dokud nenarazí na tajemství, číhající v Marxově lese.
Dokáže spasit svojí smečku před nebezpečím, která na ně nastraží zlo?

Počet dílů: 10

Prolog ..... 1 x 2 x 3 x 4 x 5 x 6 x 7 x 8 x 9 x 10 ..... Epilog

Jak si udělat pomerančovou šťávu

5. ledna 2017 v 11:13 | Fredy |  Co já doporučuji
Budeme potřebovat pomeranče (asi kg)
Oloupeme pomeranče (omlouvám se za rozmazanou fotku)
Pomeranče rozkrájíme na půlky a dáme je do odšťavňovače
No a nakonec máme krásný půl litr, možná až litr čisté, zdravé a velice chutné pomerančové šťávy
Přeju dobrou chuť :-)

Zima...brr

4. ledna 2017 v 13:51 | Fredy |  Skříňka myšlenek
Je zima, nechce se mi ven a vidím z okna padat snííh.
Do té kosy půjdu jen reklamovat elektronickou nefunkční cigaretu anebo nakoupit.
Jinak se zdržuju v teple, pocucávám horké nápoje, pojídám ovoce a zeleninu.
Snažím se zhubnout, na vánoce jsem trochu přibrala, protože jsem jedla nezdraví věci.
Sněhuláka jsem zatím nepostavila, mně se do tý kosy prostě nechce.
Moje novoroční předsevzetí je čistit si zuby 2x denně.
Jednou za čas jsem si je vyčistila a teď toho lituju, protože mám v zubech kazy.
Půjdu brzy k zubařce, to si zase připlatím za blomby.
Ale je přeci jenom lepší si za zdravej chrup připlatit, než by mě kaz rozežral zuby zaživa.
Cítím se skvěle, dobře odpočatá a já jsem představte si lidičky, na nový rok vydržela být vzhůru do šesti do rána.
Potom jsem celý den prospala a chvilku to trvalo, než si zayse zvyknu vstávat znovu.
Ožrala jsem se šampaňským, letos jsme nekoupili dobré,
bylo takové hořké, ale já jsem ho i přesto vypila, můj přítel mi dal i svojí skleničku..
Bylo mě líto těch peněz, kolik jsem do toho šampaňského dala. :-)

Banány a Kaki

3. ledna 2017 v 21:27 | Fredy |  Miluju focení
Plná zásoba banánů, když se rozmixuje s kaki, tak je super skvělá :-)

Blog slaví rok

3. ledna 2017 v 19:37 | Fredy |  Zážitky ze života
Již rok s vámi. Děkuji za to, že mi sem chodíte, snad mi blog vydrží, rozjedu to tu na plno a přemýšlím o tom, že budu hdně fotit a dám sem nějaké ty fotečky. Prostě žádné videa, nic občas to tu mám chuť pročistit a začít zova. Ale nechám si to tu, protože to jsou vzpomínky na to, abych své články zdokonalila.

Slyšíš ten zvuk ?

3. ledna 2017 v 12:41 | Fredy |  Blogová témata
Slyším hlasy uvnitř mojí hlavy a venku.
Hlasy mi říkaj zabij se, zabij všechny.
Ale já se tomu nepoddávám, bojuju statečně.
Mít schyzofrenii není žádná legrace.
Musíte brát 10 prášků denně a doufat, že nepříjdou.
Já prášky užívám pravidelně.
Nepíšu to proto aby jste mě nějak litovali, ale aby jste věděli, že taková nemoc existuje.
Chci mít zdravou mysl, zbavit se prášků.
A dlouho jsem to nedostala, asi půl roku možná, že už rok.
Je to těmi prášky.
A taky injekcí, která bolí jako prase, když mi jí paní doktorka píchá do zadku.
Takže hlasy můžou být i v mozku.
Sice to zní možná divně, ale je to tak.

PF 2017

1. ledna 2017 v 0:00 | Fredy |  Utěšující momentky
Výsledek obrázku pro pf 2017
Přeju vám krásný nový rok a všechno nejlepší, hodně zdraví, štěstí a aby jste byli spokojeni.

obrazky a citaty