Co bylo, bylo, důležité je, co je teď.

Svět je jen naší představou

28. října 2016 v 19:42 | Fredy |  Blogová témata
Žijeme v tvrdé realitě. Výplata nám moc nedává, spousty lidí má problémy se uživit.
Kéž by to byla jen představa. Ale není. Na světě se pohybuje spousta bezdomovců, kteří jsou zařazeni mezi odpadlíky.
Na tom přece záleží, na každém člověku i když je bezdomovec. Každý člověk má svou hodnotu, žijeme podle našich představ. Někdo sní o tom být učitelkou, někdo herečkou, někdo jasko já chce být ženou v domácnosti s malým dítětem.
Už se nemohu dočkat, až budu maminka. Snad to zvládnu, i když je to náročné na psychiku, s přítelem už žiju přes rok a zdraví pořád nikde. Stále kouřím, zlozvyku jsem se nezbavila, i když bych moc ráda. Kéž by byl svět jen naší představou, ale není. Kdybych mávla kouzelným proutkem a řekla si....chci být štíhlá a krásná. Jenomže samo to nepůjde. Nemám problém sníst deset mandarinek na posezení, nebo pět banánů, ale kam se to všecko ztrácí? Do žaludku. Také si dělám citrón s kávou, sladím to medem, skořicí a perníkovým kořením. Chci být hubená a zhubnout alespoň dvacet kilo. Jsme byli v Hrabyních a tam jsem ztloustla cestou v Mcdonalds. Mamka tam je v lázních, má to tam super, může kouřit, mít dostatek jídla a všelijaké procedury. Také zhubla zatímco ležela v Surgal Clinic v Brně. Měla poloviční mrtvičku, otrávila se alkoholem. Já už proto moc nepiju, člověk si vezme z toho poučení a je v pohodě. Můj brácha pije, skončil někde na chatě kde žije se svým kamarádem a nebudu říkat kde, to je moc osobní. Vážím přes osmdesát kilo, jsem tlustá bečka, nemůžu si ani pořádně dát kalhoty na sebe. Jak ráda bych zhubla. Jenomže minulý podzim mi nepřál, měla jsem pocit, že mě všichni pronásledují a pomlouvají, měla jsem také hlasy, co mě naváděli k sebepoškozování a měla jsem chuť každého zabít a skončila jsem na psychiatrii. Tam jsem přibrala dvacet kilo a to né a né dolů. Ale z depresí jsem se vyhrabala úspěšně, tam mi pomohli a beru nyní sice prášky, ale už týden jsem bez hlasů, což je myslím velký úspěch, své doktorce koupím kytici růží a poděkuji ji tím, že se o mě hezky stará. Přítel říká, že na psychiatričku je moc nervózní a ve stresu, ale když toho má moc, co s tím. A proto si občas říkám je to jenm představa ten náš svět, je to jen iluze. pro útěchu, i když to je krutá realita.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fallen Fallen | Web | 29. října 2016 v 0:46 | Reagovat

Dobrý článek :-) přeji nechť se dále dobře daří :-)

2 Ježurka Ježurka | Web | 30. října 2016 v 16:32 | Reagovat

Vidím, že to nemáš jednoduché, ale musíš chtít a určitě se vše srovná. Opravdu to chce se nepřejídat, jíst pravidelně. A taky si musíš věřit a sama sobě se líbit, to je dost důležité. Myslím, než budeš mít miminko, že bys měla být v pohodě. Držím ti palečky, neboj, určitě se dočkáš. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama