Básnička

20. září 2016 v 9:44 | Fredy |  Výlety z reality
Louky kvetou, slunce svítí
na louce je plno kvítí.
Venku štěká pes,
vidí krásný les.
Zapršelo, je krásná duha,
nevstala však naše mlha.
Nebojím se tmy,
zkracují se dny.
Zaplavem si v rybníce,
není přece prvního prosince.
Nejkrásnější je matka příroda,
nejsem žádná zologická zahrada.
Proč kočky nemůžou běžět po lese,
všechno kolem třese se.
Motýl nám tu pěkně lítá,
nejsem ani trochu slitá.
Objevil se tu drak,
na obloze vidím mrak.
Pojídám citronovou zmrzlinu,
věř mi, že já ráno nevstanu,
A tak zazvonil zvonec
básničky je konec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baryn Baryn | Web | 21. září 2016 v 14:14 | Reagovat

"Nejsem ani trochu slitá" :D to je jako přiznání ... a zbytek tím dává perfektní smysl.
A vážně. Proč kočky nemůžou běžet po lese?

2 Jan Jan | Web | 21. září 2016 v 18:50 | Reagovat

To je hodně zajímavý, jak jeden veršík hodí báseň do úplně jiného a asi správného světla...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama