Co bylo, bylo, důležité je, co je teď.

Kokoainl - 2.kapitola - Hematit

15. dubna 2016 v 15:13 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Kokoainl sedí doma na gauči a prohlíží si fotky, které byli z doby, když byla ještě člověk.
Upír, upírská pomsta, co jí to jen napadlo?
Jestliže ona je upír, existují tedy vlkodlaci? A co si počne dál?
Mělo to však své kouzlo.
Pila krev nula negativní, jelikož měla neuvěřitelnou žízeň.
Shrábla všechny fotky, které byli její cennou vzpomínkou, minulostí z doby, když byla ještě člověkem.
Sebrala všechny své školní věci a mazala do školy.
Po škole se setkala s Nahaimlenem.
Byli spolu na lovu, jelikož se zjistilo, že může pít i zvířecí krev.
Na konci lesa uviděla pumu. Vrhla se po ní a vysála jí do poslední kapičky krve.
Byla tam na ceduli básnička, u které byla studna a jabloň.

Přijď ke mě blíž,
než mě celou sníš.
Potká tě štěstí neli smůla,
nejsi přece žádná nula.

Kokoainl si vzala jedno jablko, které bylo krásné a velmi šťavnaté.
Ihned se po něm cítila silnější.
V tom zahlédla někoho, jak jí šmíruje. Nejspíš dvojitý špeh.
Byl to Nahaimlen.
"Co na mne tak zíráš? Je to jablko nesmrtelnosti" odhodila ohryzek a napila se chlazené, křišťálové vody ze studny.
"O to jablko nejde. Někdo nás sleduje. Já to však nejsem" pokrčil rameny Nahaimlen.
Cestou domů upalovali co největší rychlostí, aby setřásli špeha.
V dáli zavyl vlk.
"Myslela jsem, že vymřeli" podotkla Kokoainl.
"Ne, jsou to naší nepřátelé" odpověděl Nahaimlen.
Kolem proletělo něco, co vypadalo jako asteroid.
Byla to ohnivá koule, která spálila všechen les.
"Mizíme!" Vykřikl Nahaimlen, který byl strachy bez sebe.
Utíkali a po té spatřili na konci lesa starce, který měl berle a sledoval to všechno.
"Co ti vlci?" Zeptala se Kokoainl.
"Ti už jsou dávno pryč" řekl Nahaimlen, který si uhladil své blonďaté vlasy.
Cestou domů se stavili na diskotéce, kde se Kokoainl trochu opila skořicovou whisky.
***
Doma uvařila svému bratříčkovi Riovi oběd.
Kuřecí vývar s nudlema a usmažila i palačinky.
Spokojeně seděli a jedli.
"Hmmm, šmakuje výborně" poznamenal Rio, který si dával nutellu na palačinky.
Doma si prohledala Kokoainl skříň, kde našla podivnínský řetízek.
Netušila, co to je.
Zašla do antikvariátu, kde jí prozradili, že to je vzácný kámen utlumení dobré nálady.
Stačí stisknout a byla ospalá.
Alespoň něco, poznamenala.
Když byla u sebe v pokoji, stiskla hematit, prozradili jí, jak se kámen jmenuje.
Usnula okamžitě.

Zdál se jí sen.
Někdo jí honil z jedné místnosti do druhé, koupala se s tučňákem, který jí klofnul do prstu.

To byla ale noc, říkala si Kokoainl, jakmile otevřela oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama