Kéž by se to nestalo - 6.kapitola - Vánoční prázdniny

1. dubna 2016 v 10:24 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Po poslední hodině Lektvarů jsem se šla zabalit.
Vánoční prázdniny nastaly a bradavický express mě odváží domů za mým otcem.
Celou tu dobu jsem přemýšlela o Harrym Potterovi.
Snad to s ním nebude tak zlé, jak si myslím, když smrtijedi touží po jeho hlavě.
Senzační na prázdninách bylo, že mě navštíví babička Letty Popletalová.
"Argie, vítej doma" přivítal mě můj otec.
"Díky, tati" poděkovala jsem mu.
Usmažila jsem kapra, který byl na Štětrovečerní večeři.
"Tady máš dárky" podal mi tatínek pět balíčků a já jsem mu také darovala tři balíčky a dvě přáníčka z Medového ráje.
Rozbalila jsem ten první.
Bylo to koště Nimbus 2001.
Druhý byl deník na kód, který se mi velice hodil s kouzelným brkem, co měnil barvu na přání.
Třetí byla kočka. Ta byla zavřená v kleci, obalená dárkovým obalem, rozkuchaný tam však byli díry.
Čtvrtá byl trezor, do kterého jsem si schovala všechny cenný poklady, které jsem ve svém pokojíčku našla.
Pátý byl set náramek, nádhrdelník a náušnice z pravého zlata, ptrsten měl na sobě diamant.
"Děkuji tati, babičko, tady máš" podala jsem jí čtyři balíčky.
"Děkuji drahoušku, já jsem ti zase na oplátku upletla svetr a daruji ti věštící kouli" podala mi babička dva dárky, zatímco kočka pila mléko, které jsem jí nalila.
Babička Letty rozdfělávala čokoládové žabky plněné vaječným likérem.
"Jé, ty zbožňuji" přiznala a vlepila mi pusu na tvář.
Po té rozdělala náhrdelník s houslovým klíčkem na krku, který jsem jí zapla kolem krku.
Největší radost jí však udělalo přáníčko, které byxlo mojí vlastní tvorbou.
Čtvrtý a poslední dárek byla kabelka, kterou si zamilovala, protože když jí otevřela, tak si tam mohla dát téměř cokoliv, i vestavěnou skříň, protože taška byla navržená kouzlem, který se jmenoval Luciartis, jelikiž se do něj vešli všechny věci.
Po večeři jsem si chtěla ozkoušet koště, jenomže tatínek mi řekl, že to mám nechat na ráno.
Mířila jsem do postele, nejdříve jsem se ale vykoupala a vyčistila si zuby. Po té jsem vzala mudlovský fén, vynalézavý mudlové a vyfoukala jsem si vlasy.
***
Ráno jsem se šla proletět. Bylo pětadvacátého prosince a já jsem zkoušela koště. Bylo to senzační, cítila jsem chladný vzduch na svých tvářích. Bylo to neuvěřitelně fantastické. Hraji za náš zmijozelský tým a to koště je nejrychlejší na světě. To se bude báječně hodit ke chytání Zlatonky. Jsem totiž zmijozelským chytačem, už jsem několikrát vyhrála, díky své nadpřirozené schopnosti, kterou jsem zdědila po dědečkovi Danielovi.
Jak dny ubíhali, tak nastal Silvestr.
"Krásný nový rok dvatisícešestnáct" přiťukli jsme si s babičkou Letty a i s tatínkem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama