Co bylo, bylo, důležité je, co je teď.

Kéž by se to nestalo - 10.kapitola - Šťastný konec

7. dubna 2016 v 19:15 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Promiňte, povídka je zkrácená, už se blíží i velké finále...epilog....o devatenáct let později.....mno, snad se vám bude urychlená verze líbit... ÚžasnýŠlápnul vedle

****
Od dob, kdy jsem měla narozeniny, utekly tři měsíce.
Seděla jsem a poslouchala, jak se lidé baví, že tu je Harry Potter, kterýho však zabil lord Voldemort.
"To snad ne" vyjekla jsem, když Hagrid nesl Harryho tělo.
Po Nevillově proslovu nás lord Voldemort vyzýval, aby jsme se připojili k němu.
Já jsem odmítla. Zabil mi přece otce!
Šla jsem do Zapovězeného lesa, kde mne napadlo zavýt.
Zničehonic se kolem mě objevila smečka vlků, já byla samozřejmě převtělena.
Překvapilo mě, když mě nazvali alfou. Seběhlo se to všechno tak rychle.
"Bóóój" vykřikla jsem telepaticky, vlci se rozběhli a k mýmu úžasu celkem rychle.
Několik pavouků se hnalo hned za námi.
Všici jsme společně spolupracovali.
K něčemu to přeci jenom bylo, být vlkem. Asi tohle je mé poslání.
Můj cíl, zabít stovky ne-li tisíce smrtijedů.
Vrhla jsem se do hradu, kde jsem rafala, můj společník, Benjamin se jmenoval, kousl jednoho smrtijeda do zadku a tím mu odřízl pořádnej kus lidskýho masa.
A v tom jsem to uviděla.
Měsíc byl v úplňku, já svolávala všechny svoje druhy, když v tom mě zlomil nohu jakýsi Fenrir Šedohřbet.
Omdlela jsem.
***
Cítila jsem teplo. Nejdřív jsem uviděla malou třpytijící se hvězdičku. Do té jsem vstoupila a uslyšela hlas andělů, pohlédla jsem a uviděla jsem jiného vlka, který už byl za zamčenou zlatou bránou označenou diamantem ve tvaru srpku z měsíce, na němž byly hvězdy.
"Ještě není připravena" odpověděl anděl, číslo jedna.
"Tak jí pošleme zpátky na Zem" navrhl anděl, číslo dva.
Tak jsem se propadala tunelem, až jsem ucítila vzduch čisté, jasné noci.
***
"Už je po všem" utěšoval mě Benjamin.
"Mluvila jsem s anděli" oznámila jsem mu.
"To bude dobré, všechno je v pořádku. Ten tvůj Draco mě však zklamal, když přešel na Voldemortovu stranu. Harry Potter je náš spasitel" pohladil mě po tváři.
"Ale on je přece mrtev. Viděla jsem ho mrtvýho" oznámila jsem.
"Karty se obrátily, protože Harry udělal trik, který nás oblafl všechny. Oživl." Přisedl si ke mně a mumlal kouzlo, abych byla silná.
Když jsem už ucítila sílu dýchat, obejmula jsem Benjamina.
Fred Weasley, Lupin a Tonksonová, Severus Snape....ti všichni byli mrtvý.
Nedokázala jsem to zkousnout, tak skvělá lidi a díky Voldemortobvu dílu byli mrtvý.

Zdálo se mi, že slyším volání.
Umřelo i pár členů naší drahocenné smečky.
Oplakávala jsem je. Jacob, Sam, Embry, Quil..... ti všichni to přežili.
Zeptala jsem se Jacoba, zda-li je všechno, tak jak má být.
"Seth a Leah jsou zranění. Jinač jsme přišli o Derecka, pořádně to zabolelo.
Ach jo.... nemohla jsem tak činit, musela jsem popřát upřímnou soustrast Dereckovým rodičům.
"Chceš si převzít velení?" navrhla jsem Jacobovi.
"Já? Alfa samec?" Jacob zrudl jako rajské jablíčko.
"Jo, ty. Mě s Benjaminem čekají jiné starosti" dodala jsem.
"Tak domluveni, lord Voldemort je zničen" plácli jsme si na to spolu.

Sladký je vody třpyt
Sladký je slunce svit,
dej na mě zlatíčko,
věnuji ti srdíčko.

Proběhla mi hlavou básnička, kterou jsem znala od jedné knížky z mudlovské knihovny a, která mi proběhla hlavou.
Jestliže jsme vyhráli bivu, kdo za to může, že jsem se vrátila zpátky na zem?
Pocítila jsem vděk svatým andělům.
"Viděla jsem ho, Derecka, byl za branou" oznámila jsem Benjaminovi.
"Ale co...říkal?" chtěl vedět Benjamin.
"Byl šťastný, už žádné Avada Kedavra mu neublíží" odpovědcěla jsem mu.
Pohřbili jsme Derecka, který se na to díval seshora.
Vytáhla jsem hůlku, na kterou jsem napsala básničku o sladkým je vody třpyt.

U Tří košťat se udála oslava, na kterou byli zváni i malý kouzelníci a připíjeli na zdraví Harryho Pottera.

-Konec-

+ ještě epilog....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama