Duben 2016

Kéž by se to nestalo - 8.kapitola - Smrt mého otce

4. dubna 2016 v 18:45 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Proletěla jsem se s mým novým Nimbusem. Proletělo mnou vzrušení, vychutnávala jsem si to, protože mě všichni sledovali. Elias Dolgan, vedoucí famfrpálového, zmijozelskému týmu, pleskal a křičel ,,Argie, Argie, Argie" a Draco ucítil v břiše motýlky. Navrhla jsem mu, aby si koště vyzkoušel, jenomže on né, protože prý takový koště měl a v utkání se mu moc nevyplatilo. Harry Potter ho předběhl dřív, než bys řekl švec. Sama jsem v tom vynikala.
Profesorka Vectorová mě při věštění z čísel mi dala vynikající známku. Měla jsem takovou radost, a to jsem očekávala mizernou známku. Sagvana mi přinesla Denní věštec, který oznamoval smrt mého otce. Ach, jo. Začala jsem silně brečet, tak moc, jako nikdy předtím.
"Š, š, š" uklidňoval mne Draco, který mě objímal a líbal.
"Když oni....ne-ne-mě-li právo ho zabít" vzlykala jsem.
"Neboj, máš kam jít" ukonejšil mě Draco.
Smrt mého otce se roznesla po celé škole. Každý mě utěšoval, přál upřímnou soustrast.
Kdo nyní nastoupí na jeho místo? Samotný Voldemort? Heh, ten se bojí sotva ukázat. Čmajzl Brumbálovi bézovou hůlku, se kterou teď byl mocnější a na silách stále přibýval.
Jenomže doopravdy se děl opak. Harry Potter mu ničil jeho viteály, ale to jsme mi netušili.
Oplakala jsem tatínka, jak dny ubíhaly, tak se blížilo jaro. Všude vůně květin, které opilovaly včelky.
Při hodině mudlů s profesorkou Alektou Carowovou, která nás učila zkaženosti mudlů, jsem se psychicky sesypala a ona mne poslala na ošetřovnu, kde mi ošetřovatelka dala lektvar na posilnění a vzchopení se.
Sedla jsem si z postele, ale po té jsem omdlela, protože se mi ták zamotala hlava.
Kde se vzal, tu se vzal, objevil se náš domácí skřítek. Winky se mě zalíbila natolik, že jsem ihned zapomněla na všechny starosti.
Zatoulaná myšlenkama jsem kráčela s Winky po chodbě do komnaty nejvyšší potřeby, kde jsem se šla vyčůrat na záchod.
Po té jsem tam pátrala po ledasčem, ale nic zajímavého jsem nenašla.
Odebrala jsem se do zmijozelských komnat, předtím jsem však se rozloučila s Winky.
Astronomie mě zaujala natolik, že profesorka Sinistrová jásala radostí, když jsem jí předpověděla smrt Voldemorta z pklného počtu hvězd zkříženého s Venuší.
Sama jsem v posteli měla noční můru.
Viděla jsem tátu umírat, protože byl příliš bezbranný proti lordu Voldemortovi.

Musíš to zažít ! :-)

4. dubna 2016 v 11:09 | Fredy |  Blogová témata
Ach, ano...musíš to zažít. Zažít svůj příběh, svůj nekonečný příběh.
Když to zažiješ, poznáš co je nad věcí, má to svoje následky a ze všech tvých rozhodnutí nejsou lidé vždy nadšení.
Musíš to zkrátka zažít, ten relax.
Znáš ten pocit, když uděláš něco a pak z toho máš radost?
Zažít.....co je to zážitek.

Je to něco parádního....je to bombastické. Zažívej, né však nudu.

Užívej si život, protože žiješ jenom jednou. Radost, pohyb, krásné počasí.


Relax je třeba zažít. V klidu na balkóně si dát cigaretu s kávou. Pokud jste teda kuřáci.
Těším se na léto, až bude pěkné teplo. Opalovat se u vody, čvachtat se v rybníce či bazénu.
Dnes to je senzace. Svítí Sluníčko. Popojdi maličko, stojíš mi u cesty, stane se neštěstí, něco tě zajede.

Musíš to zažít,
stačí jen začít.
Musíš si zvolit cestu,
překročil jsi nádhernou nevěstu.
Znáš ten pocit, když začne tě něco bavit,
také nesnášíš se po večeru nudit.

Díky za to zlé

3. dubna 2016 v 13:40 | Fredy |  Skříňka myšlenek
Děkuji ti bože, za to zlé. ---- to jako fakt
Popohnalo mě to kupředu, ---- pravda pravdoucí
popohnalo dopředu. ----- doopravdy
Zlo nás nemusí ovládat, ----- nemusí, dokud nic nezkusí
pokud se nenecháme manipulovat. ----- nenecháme
Patříme k době ty a já, ty a já. ----- ty a já, ty a já ♥
Miluji tě bohu dobra, ----- miluji tě strašně moc
je to jako hladit bobra. ---- srstnatého
Láska všechno překoná, ---- překoná, dokoná
tvou víru ti ihned dá. ---- slunce se k nám má
Brána dnem a nocí, ---- jsme jako ti dva mloci
poseděli si o čaji při půlnoci. ---- svěř se svýmu Slunce


Babbiččin pes Beník

2. dubna 2016 v 17:02 | Fredy |  Zážitky ze života


Je to pěkný rošťák. Když telefonuji s babičkou, štěká do telefonu. Je mu 14 let, už je to dědeček, který nás má ale velice rád. Jednou mě hlídal a vrčel na kohokoliv, kdo by se ke mě přiblížil. Je to jezevčík. Mám ho moc ráda a těším se až ho někdy uvidím. Beník má rád své pískaci hračky, také svůj prokousnutý míč, se kterým se rvu o něj s ním. Beníček to bere jako hru. Je to úžasný pes, dám za něj ruku do ohně. Baf, haf... :-)

Nikdy nekončící příběh - FF

2. dubna 2016 v 12:18 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄

I tancovali rychlodraci, kteří byli neúnavní a stateční.
Kouzlem opanovaná maličká císařovna milovala tenhle tanec.
Do toho se náhle spustil zpěv. Tóny se postupně zvětšovaly.
Rychlodrak Falco letěl přes doly, moře a oceány.
Atrej byl s ním. Sebastian byl vášnivý čtenář.
Jak se hlasy kouzelného zpěvu zvětšovaly, tak se i postupně zmenšovali.
Kouzelná hudba se roznesla po celé Fantazii, říši snů.
Artex, Atrejův kůň uháněl rychlostí blesku.
Rychlodrak, který na sobě nesl Sebastiana, se těšil z toho, že nicota dávno zanikla.
Atrej byl se Sebastianem velký kamarád.
Očistil si duši a v srdci našel klid.
Rychlodrak Falco vysedával na modrém kameni, který se třpytil jako nejjasnější hvězda naše Slunce.
Inu, odpočívali na louce, kde zářilo sluníčko.
Falcova srst se zatřpytila v tom nekonečném světě.
Oceán byl v nedohlednu.
Maličká císařovna dostala nové jméno a vše se stalo sjutečností v zemi Fantazie.

Čtenářská aktivita Rok 2016

1. dubna 2016 v 15:31 | Fredy |  Výlety z reality
Duben
Pán Bůh - Bible Svatá
Michal Wievegh - Román pro ženy

Květen
Autor knihy: EL James - Padesát odstínů šedi

Červen
xxx

Červenec
xxx

Srpen
xxx

Září
xxxx

Říjen
xxxx

Listopad
xxxx

Prosinec
xxx

Kéž by se to nestalo - 7.kapitola - Příjezd do Bradavic

1. dubna 2016 v 14:37 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Připravovala jsem si věci, které si vezmu sebou do Bradavic.
Nechtěně jsem sebou švihla, když jsem si šla pro klec, kde sova byla zamčená.
Kočku Rozmarýnu jsem si vzala do kočičí přihrádky.
Zabalila jsem také své věci.
Tatínek mě šel vyprovodit na vlak, který mě měl odvézt do školy.
Obejmula jsem ho, letmo políbila na tvář a šla do kupé.
Ginny Weasleyová mě měla ráda, jako jedinou ze Zmijozelu, tak jsem si sedla k ní.
"Jaké jsi měla Vánoce?" Zeptala se mě.
"Suprové" vylíčila jsem jí vše, co se u nás odehrávalo do podrobna.
Vlak odjížděl a já jsem zamávala ještě svýmu otci.
Do příjezdu zbývali tři hodiny.
Koupila jsem pro mě a pro Ginny spousty sladkých věciček.
Mlsali jsme a těšili se až budem ve škole.
V tom přijel vlak do Bradavic.
Pochlubila jsem se o svém novém koštěti Nimbus 2001.
Rozmarýna byla ráda, když jsem jí v hradě vypustila a sova Sagvana také.
Napsala jsem dopis otci, že už jsem zpátky, a že jsme dojeli výborně.
Měli jsme ihned v týdnu několik úkolů z bylinkářství, studia mudlů, proměňování a starodávných run.
Skoro jsem nestíhala, protože toho na mě bylo moc. Musela jsem dělat úkoly i po nocích.
Ráno bylo zvláštní tím, že jsme měli utkání famfrpálového setkání proti Nebelvíru.
Ajeje, Ginny Weasleyová, chytačka Nebelvíru.
Sedla jsem si na koště, vzlétla a čekala na příjezd Zlatonky.
Dlouho jsem čekat nemusela.
"Zmijozel vyhrává stopadesát bodů ku padesáti nad Nebelvírem" hlásil Jordan Lee.
"Jsi skvělá" pochválila mě Pansy Parkinsonová a poplácala mě po zádech.
"Díky" odpověděla jsem.
Zkoušeli jsme Bertíkovi fazolky tisíckrát jinak.
"Fuj, Wasabi" vyprskl Draco Malfoy, který mě obejmul.
"Po Wasabi bys mě objímat neměl" uchechtla jsem se a vzala si jednu fazolku.
Chutnala jako suchý z nosu. Zapila jsem to dýňovou šťávou.
Rozhodla jsem se jít spát, ráno mě čekal příliš náročný den, měla jsem odevzat ty úkoly.
Učitelka Bathsheda Babblingová mě pochválila.
Zato lektvary mě docela zklamaly. Profesor Křiklan nevěřil svým očím, když našel v mém mícháním přísad lektvarů malý překlep, který mi však odpustil, měla jsem Nad očekávání.
Vylepšila jsem si to však tím, že jsem správně připravila lektvar věčné smůly.
Získala jsem tím pro kolej deset bodů a Vynikající známku.
Také jsem se převtělila ve vlka a rozběhla se do Zapovězeného lesa.
Cestou po přeměně jsem se stavila k Hagridovi.
Vylíčila jsem mu vše, co se stalo u nás doma o Vánocích.
"Tak ještě stará madame (paní) Letty žije, jo? A kolik má roků?" Vyptával se Hagrid, zatímco mi naléval čaj.
"Osmdesát devět" pravila jsem.
Po náštěvě Hagrida jsem si zavzpomínala na hypogrifa, jménem Klofan.
Ginny se mi pochlubila, jak jí nejde Obrana proti Černé magii, že od profesora Snapea získala mizernou známku.
"Já ti to vysvětlím" slíbila jsem Ginny, když jsme byli v knihovně.
Vysvětlila jsem to a Ginny je chytrá holčina, takže to pochopila.
Rozmarýna se mi přitulila na klín a já jí láskyplně pohladila.
Je to mazlivá kočička, zrovna teda, když nehárá.

Kéž by se to nestalo - 6.kapitola - Vánoční prázdniny

1. dubna 2016 v 10:24 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Po poslední hodině Lektvarů jsem se šla zabalit.
Vánoční prázdniny nastaly a bradavický express mě odváží domů za mým otcem.
Celou tu dobu jsem přemýšlela o Harrym Potterovi.
Snad to s ním nebude tak zlé, jak si myslím, když smrtijedi touží po jeho hlavě.
Senzační na prázdninách bylo, že mě navštíví babička Letty Popletalová.
"Argie, vítej doma" přivítal mě můj otec.
"Díky, tati" poděkovala jsem mu.
Usmažila jsem kapra, který byl na Štětrovečerní večeři.
"Tady máš dárky" podal mi tatínek pět balíčků a já jsem mu také darovala tři balíčky a dvě přáníčka z Medového ráje.
Rozbalila jsem ten první.
Bylo to koště Nimbus 2001.
Druhý byl deník na kód, který se mi velice hodil s kouzelným brkem, co měnil barvu na přání.
Třetí byla kočka. Ta byla zavřená v kleci, obalená dárkovým obalem, rozkuchaný tam však byli díry.
Čtvrtá byl trezor, do kterého jsem si schovala všechny cenný poklady, které jsem ve svém pokojíčku našla.
Pátý byl set náramek, nádhrdelník a náušnice z pravého zlata, ptrsten měl na sobě diamant.
"Děkuji tati, babičko, tady máš" podala jsem jí čtyři balíčky.
"Děkuji drahoušku, já jsem ti zase na oplátku upletla svetr a daruji ti věštící kouli" podala mi babička dva dárky, zatímco kočka pila mléko, které jsem jí nalila.
Babička Letty rozdfělávala čokoládové žabky plněné vaječným likérem.
"Jé, ty zbožňuji" přiznala a vlepila mi pusu na tvář.
Po té rozdělala náhrdelník s houslovým klíčkem na krku, který jsem jí zapla kolem krku.
Největší radost jí však udělalo přáníčko, které byxlo mojí vlastní tvorbou.
Čtvrtý a poslední dárek byla kabelka, kterou si zamilovala, protože když jí otevřela, tak si tam mohla dát téměř cokoliv, i vestavěnou skříň, protože taška byla navržená kouzlem, který se jmenoval Luciartis, jelikiž se do něj vešli všechny věci.
Po večeři jsem si chtěla ozkoušet koště, jenomže tatínek mi řekl, že to mám nechat na ráno.
Mířila jsem do postele, nejdříve jsem se ale vykoupala a vyčistila si zuby. Po té jsem vzala mudlovský fén, vynalézavý mudlové a vyfoukala jsem si vlasy.
***
Ráno jsem se šla proletět. Bylo pětadvacátého prosince a já jsem zkoušela koště. Bylo to senzační, cítila jsem chladný vzduch na svých tvářích. Bylo to neuvěřitelně fantastické. Hraji za náš zmijozelský tým a to koště je nejrychlejší na světě. To se bude báječně hodit ke chytání Zlatonky. Jsem totiž zmijozelským chytačem, už jsem několikrát vyhrála, díky své nadpřirozené schopnosti, kterou jsem zdědila po dědečkovi Danielovi.
Jak dny ubíhali, tak nastal Silvestr.
"Krásný nový rok dvatisícešestnáct" přiťukli jsme si s babičkou Letty a i s tatínkem.

Zářivý jako sluneční svit

1. dubna 2016 v 9:36 | Fredy |  Našeptávající hlasy
Zářivý jako sluneční svit,
snaží se tě políbit.
Nesnaš se maskovat,
vím, že umíš čarovat.

Krásný jako diamant,
nejlepší přítel ženy,
není to zlé, není to tak černý.
Pravda nebo lež.
Stojí přede mnou velká věž.
Jsi kouzelný, jsi jako sen.
S tebou je mi nádherný,
každý, jasný den.

Velikán proklouznul mi kolem,
nevykouzlíš to snad kouzlem?
Zářivý jako slunce svit,
zachrání tě orgonit.

Srdce mé je ti otevřené.
Smrtí je snad zavřené.
Bubáci jsou pryč,
moje srdce otevřel klíč;