Duben 2016

Stastistiky náštěvnosti (21.03. 2016 - 27.03. 2016)

8. dubna 2016 v 18:21 | Fredy |  Stastistiky náštěvnosti
Pondělí19
Úterý14
Středa34
Čtvrtek37
Pátek14
Sobota0
Neděle18
Celkem136



Moc vám děkuji ... Líbající

Stastistiky náštěvnosti (14.03. 2016 - 20.03. 2016)

8. dubna 2016 v 18:20 | Fredy |  Stastistiky náštěvnosti
Pondělí 12
Úterý 9
Středa 12
Čtvrtek 48
Pátek 9
Sobota 25
Neděle 11
Celkem 126


Jste úžasní ! Nejvíc mě potěšil čtvrtek, moc vám děkuji ... Líbající

Kokoainl - 1.kapitola - Proměna

8. dubna 2016 v 12:25 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Kokoainl kráčela chodbou. Byla ve škole, to se však tím nic nezměnilo. Aby nedostala špatnou známku, zamířila do studovny a šla se učit, protože toužila ve všem vynikat.
"Kokoainl Coolová" vyvolal jí učitel k tabuli, aby si opravila písemku.
Po zkoušení dostala výbornou známku, kterou oslavila v cukrárně Cherry.
Kde se vzal, tu se vzal, jeden chlapec. Že to byl ale kus. Měl pěkně propracované svaly, blond vlasy až ke krku, pečlivě ulízané, dokonalé modtré oči, plné rty a krásný, dokonalý obličej.
"Jak se jmenuješ, kotě?" Oslovil Kokoainl, která se tak podivila, div že nespadla ze židle.
Bože, on byl tak krásný!
"K-k-o-k-o-a-i-n-l" vykoktala, po té zrudla jako rajské jablíčko.
"Já se jmenuji Nahaimlen" odpověděl, po té si stiskli ruce.
A tak se seznámili, povídali si o škole, o kamarádech, Jaredovi, Petrovi a o všem možným.
Nahaimlen pozval Kokoainl na kávu, po té pili i tvrdší alkohol.
Zničehonic jí začal osahávat.
"Počkej, nejdeme na to moc rychle?" odtrhla se od něj Kokoainl.
"Ne, pojď do mé lóže" navrhl Nahaimlen.
"Dobře" odpověděla Kokoainl.
On zaplatil, oba dva byli opilí, netušili, co dělali.
Jakmile je taxík odvezl k Nahamlenovi do bytu, tak si zasouložili, po té Nahaimlen otevřel ústa, vytasil tesáky a začal sát krev na hrudi Kokoainl.
Po té dal napít jí, které moc krev chutnala. Nakonec jí zabil.
***
Po té, co Kokoainl oživla, nevěděla, co se děje. Cítila pálení v krku, měla žízeň.
"Jdeme na lov, bejby" navrhl Nahaimlen.
Tak se vydali na ulic, kde jí Nahaimlen předal prsten, se kterým mohla na sluníčko.
"Nesundávej ho, jinak se z tebe stane popel" varoval jí.
Zchramstli pár prostitutek z bordelu, Kokoainl je vysála, až z nich nezbylo nic, jen mrtvá těla bez duše.
"Jsem upír?" Zeptala se Kokoainl.
"Ano, jsi moje" políbil jí vášnivě.
***
Další den ve škole studovala tak pilně, jak jen mohla. Myslela na ty nevinné prostitutky, které zabila.
Ale co, nevážili si svého života, nechali se znásilňovat jinými muži, prožívali utrpení, takže jím spíše pomohla osvobozením smrtí.
Po škole jí Nahaimlen pozval do lesa, kde jí představoval své schopnosti.
Mohla lidi omamovat myšlenkama, utíkat rychle a rvát se.
Jako novorozená, měla suprové schopnosti.
V knihovně hledala knížky o upírech. Vybrala si Upíři od A do Z.
"S tím česnekem, je to pravda?" Zeptala se.
"Ne" zakroutil hlavou Nahaimlen.
Jako důkaz zašli do krámu, kde měli česnek, ten si koupili a Nahaimlen ho v klidu snědl.
Kokoainl to zkusila také a kupodivu vůbec nepálil, jako obyčejným smrtelníkům.
"Dala bych si whisky" navrhla Kokoainl.
"Skvělý nápad" pochválil jí Nahaimlen.
"Můžu umět létat?" Zeptala se, když četla knihu.
"Ano, ale musíš mít kouzelné perle, to jsou takové kuličky, co stačí stisknout a pak musíš myslet na něco pěkného a jo, poté vzlétneš" pousmál se Nahaimlen.
Kokoainl mířila domů.
"Pozor na tvého bratra, aby jsi ho nevysála" varoval jí.
"Neboj, je to můj brácha" dodala Kokoainl.
Doma vládl klid a mír. Její brácha, Rio hrál na plaistationu.
Musím si pořídit nějakou nula negativní, navrhla si v mysli Kokoainl.
Rozloučila se s Riem a zamířila do nemocnice, kde byla krevní banka.
Tam odkoupila všechnu negativní, co měli.
Nechutnala tak dobře, jako čerstvá krev, ale i přesto, že je upír, nebude přecev zabíjet další lidi. Samozřejmě jí nepila épřed lidma, co by si o ní pomysleli. Nakecala jím, že to pmá pro svou nemocnou rodinnou příbuznou, která potřebuje transúzy a léčí se doma. Zbaštili jí to.

Marcus Revolta - My chceme tu změnu

8. dubna 2016 v 10:24 | Fredy |  Hudba pro naše uši
Svatá pravda, děkuji Revoltovi za tohle video. Moc si toho vážím, co pro nás Revolta dělá.

Kéž by se to nestalo - Epilog

7. dubna 2016 v 20:17 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄


O devatenáct let později.
***
Moje dítě, Hedvika, má dcera uháněla vozíkem na nástupiště devět a tři čtvrtě.
Já jsem držela Hedviku a zdravila všechny své přátelé. Obejmula jsem své dítě, které už nastupovalo do bradavického expressu.
"Pošli mi řádku, jakmile budeš v Bradavicích. A nezapomeň jít za Hagridem, zve tě na čaj, musíte si toho tolik co povědět" vzkázala jsem Hedvice, která s tím nadšeně souhlasila.
"Čisti si zoubky, moje princezničko" napomenul jí tatínek.
"Benjamine, to jí nemusíš připomínat" napomenula jsem svého manžela.
"Ano, Hermioniny rodiče jsou zubaři, co si ti mudlové vymysleli. Velice vynalézavé, ten nekouzelnický lid" dodal někdo, koho jsem přehlédla. Byl to Jacob, který svého syna
Freda obejmul.
Všichni seděli ve společném kupé.
"Hodně štěstí a poslouchejte Moudrýho klobouka, který dal panu Potterovi dost dobré rady k srdci" dodala jsem a zamávala.
Jacobův Fred se na nás zazubil. Ano, byl pojmenován po Weasleym.
Všechno šlo jako po másle. Už hodiny odbily jedenáctou, vlak se dal do pohybu.
"Mami, kdy já pojedu do Bradavic?" Toužil vědět můj syn, Aberforth.
"Za rok, můj miláčku" ujistila jsem svého syna a dala mu polibek.
Aberforth brečel, tak jsme se stavili na zmrzlinu.

....Ale to už je jiný příběh...

---KONEC POVÍDKY---


Kéž by se to nestalo - 10.kapitola - Šťastný konec

7. dubna 2016 v 19:15 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Promiňte, povídka je zkrácená, už se blíží i velké finále...epilog....o devatenáct let později.....mno, snad se vám bude urychlená verze líbit... ÚžasnýŠlápnul vedle

****
Od dob, kdy jsem měla narozeniny, utekly tři měsíce.
Seděla jsem a poslouchala, jak se lidé baví, že tu je Harry Potter, kterýho však zabil lord Voldemort.
"To snad ne" vyjekla jsem, když Hagrid nesl Harryho tělo.
Po Nevillově proslovu nás lord Voldemort vyzýval, aby jsme se připojili k němu.
Já jsem odmítla. Zabil mi přece otce!
Šla jsem do Zapovězeného lesa, kde mne napadlo zavýt.
Zničehonic se kolem mě objevila smečka vlků, já byla samozřejmě převtělena.
Překvapilo mě, když mě nazvali alfou. Seběhlo se to všechno tak rychle.
"Bóóój" vykřikla jsem telepaticky, vlci se rozběhli a k mýmu úžasu celkem rychle.
Několik pavouků se hnalo hned za námi.
Všici jsme společně spolupracovali.
K něčemu to přeci jenom bylo, být vlkem. Asi tohle je mé poslání.
Můj cíl, zabít stovky ne-li tisíce smrtijedů.
Vrhla jsem se do hradu, kde jsem rafala, můj společník, Benjamin se jmenoval, kousl jednoho smrtijeda do zadku a tím mu odřízl pořádnej kus lidskýho masa.
A v tom jsem to uviděla.
Měsíc byl v úplňku, já svolávala všechny svoje druhy, když v tom mě zlomil nohu jakýsi Fenrir Šedohřbet.
Omdlela jsem.
***
Cítila jsem teplo. Nejdřív jsem uviděla malou třpytijící se hvězdičku. Do té jsem vstoupila a uslyšela hlas andělů, pohlédla jsem a uviděla jsem jiného vlka, který už byl za zamčenou zlatou bránou označenou diamantem ve tvaru srpku z měsíce, na němž byly hvězdy.
"Ještě není připravena" odpověděl anděl, číslo jedna.
"Tak jí pošleme zpátky na Zem" navrhl anděl, číslo dva.
Tak jsem se propadala tunelem, až jsem ucítila vzduch čisté, jasné noci.
***
"Už je po všem" utěšoval mě Benjamin.
"Mluvila jsem s anděli" oznámila jsem mu.
"To bude dobré, všechno je v pořádku. Ten tvůj Draco mě však zklamal, když přešel na Voldemortovu stranu. Harry Potter je náš spasitel" pohladil mě po tváři.
"Ale on je přece mrtev. Viděla jsem ho mrtvýho" oznámila jsem.
"Karty se obrátily, protože Harry udělal trik, který nás oblafl všechny. Oživl." Přisedl si ke mně a mumlal kouzlo, abych byla silná.
Když jsem už ucítila sílu dýchat, obejmula jsem Benjamina.
Fred Weasley, Lupin a Tonksonová, Severus Snape....ti všichni byli mrtvý.
Nedokázala jsem to zkousnout, tak skvělá lidi a díky Voldemortobvu dílu byli mrtvý.

Zdálo se mi, že slyším volání.
Umřelo i pár členů naší drahocenné smečky.
Oplakávala jsem je. Jacob, Sam, Embry, Quil..... ti všichni to přežili.
Zeptala jsem se Jacoba, zda-li je všechno, tak jak má být.
"Seth a Leah jsou zranění. Jinač jsme přišli o Derecka, pořádně to zabolelo.
Ach jo.... nemohla jsem tak činit, musela jsem popřát upřímnou soustrast Dereckovým rodičům.
"Chceš si převzít velení?" navrhla jsem Jacobovi.
"Já? Alfa samec?" Jacob zrudl jako rajské jablíčko.
"Jo, ty. Mě s Benjaminem čekají jiné starosti" dodala jsem.
"Tak domluveni, lord Voldemort je zničen" plácli jsme si na to spolu.

Sladký je vody třpyt
Sladký je slunce svit,
dej na mě zlatíčko,
věnuji ti srdíčko.

Proběhla mi hlavou básnička, kterou jsem znala od jedné knížky z mudlovské knihovny a, která mi proběhla hlavou.
Jestliže jsme vyhráli bivu, kdo za to může, že jsem se vrátila zpátky na zem?
Pocítila jsem vděk svatým andělům.
"Viděla jsem ho, Derecka, byl za branou" oznámila jsem Benjaminovi.
"Ale co...říkal?" chtěl vedět Benjamin.
"Byl šťastný, už žádné Avada Kedavra mu neublíží" odpovědcěla jsem mu.
Pohřbili jsme Derecka, který se na to díval seshora.
Vytáhla jsem hůlku, na kterou jsem napsala básničku o sladkým je vody třpyt.

U Tří košťat se udála oslava, na kterou byli zváni i malý kouzelníci a připíjeli na zdraví Harryho Pottera.

-Konec-

+ ještě epilog....


RRRRR !

7. dubna 2016 v 10:07 | Fredy |  Co já doporučuji
Moc pěkný film, podařil se. :-)
Hodnocení (jako ve škole): 1**********

Kéž by se to nestalo - 9.kapitola - Narozzeniny

5. dubna 2016 v 12:21 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Od otcovi smrti jsem stále silnější a dsilnější, i když se to zdá být divné, ale dokonáno jest.
Jsem nyní na večeři, pochutnávám si na kuřeti s rýží a sosem.
Je to vynikající, jako vždy, když mi Winky uvaří.
Šmakuje výborně, to sice ano, ale někdy mám pocit, že to trošku přehnala s tím kořením.
Zítra budu mít narozeniny. Bude mi sedmnáct let.
Od té doby, co umřel táta, jsem se trochu do sebe uzavřela, al,e nešlo to na mě poznat.
Jsem velice citlivý člověk, takže se mnou jednejte opatrně.
Severus Snape, dnešní ředitel Bradavic, nás svolal dohromady.
"Jestli víte, kde se pohybuje Harry Potter, tak mi to ihned řekněte" sdělil nám.
Já jsem samozřejmě nic neviděla, nevěděla jsem co a jak.
Následující den mi babička Letty poslala dárky i společně s maminkou.
Dostala jsem pamatováčka, který zčervená, když na něco zapomeneš.
Nečervenal se, tím pádem, nic jsem nezapomněla.
Po té jsem dostala sadu setu na koště, což bylo príma a to nejdůležitější, Zlatonku.
Mám vlastní Zlatonku! Hip, hip, hip.... hurá!
Poděkovala jsem a nevěděla jsem, co si s tím počít.
Bylo nádherné sobotní odpoledne a já jsem se rozhodla vypustit Zlatonku, která létala tu a tam, chytila jsem jí a měla jsem z toho radost.
Po té jsem nezapomněla na své vlčí já. Přeměnila jsem se a pelášila jako o život Zapovězeným lesem, který se usmíval a jako by mě vybízel... pojď ke mně....blíž.
Utíkala jsem a ocitla se u Černého jezera.
"Auuuuu....Auuuuuu....Auuuuu..." vyla jsem a vyla jako o život, protože mi to dělalo dobře.
Nadechla jsem se čerstvého, přírodního vzduchu, který mě očaroval.
Narozeniny jsou báječná věc, pokud dostanete, nač si vzpomenete.
Jenom aby to tak zůstalo, ale ono, né, nezůstane.
Sedla jsem si na kamenitou pláž onoho rybníku a rozhodla jsem se, že se vykoupu.
Převtělila jsem se do své lidské podoby, svlékla ze sebe šaty a šla jsem plavat.
Bylo to báječné, jelikož byla trochu zima, ale mě to nevadilo, poněvadž jsem byla okouzlená okolním světem.
Rochnila jsem se v rybnáíce až do večera, oblékla jsem se a převtělila se do vlčí podoby, protože vlčí rychlostí toho uběhnu víc, než normální.
Když už jusem byla na hradě, dané okolnosti mne trochu rozhodilo. Černý Baron nás popichoval, ale nedala jsem se.
"Ženich a nevěsta, spadli do těsta" recitoval, když mě načapal, jak se líbám s Dracem Malfoyem.

Růže a brambořík

5. dubna 2016 v 11:05 | Fredy |  Miluju focení
Dnes jsem si koupila květiny. Tady vám představuji bramboříka a růže tří barev.