Duben 2016

Dost bylo snů...Fakt ?!

18. dubna 2016 v 18:08 | Fredy |  Blogová témata
Co by to bylo za život, kdyby jsme nesnili.
Kdyby nebyli sny, tak by jsme o mnoho přišli.
Sny jsou fantazie, která je nekonečná.
Někdy je však třeba se vrátit na Zem a říct si ,,dost bylo snů".
Sny jsou krásné ale důležitá je realita.
To, kde jsme, to, co zažíváme je skutečné.
Já si sny například moc nepamatuji, ale říkám si dost už nesni.
I když někdy mě ta představivost pomáhá dosáhnout svých cílů.

Dost bylo snů,
nabírej sílu
do dalších krásných dnů.
Inu zdál se mi sen,
že byl pohádkový,
byl jsem po něm
jako vyměněný.

Někdy je teba si říct v mysli ,,dost bylo snů a začíná realita"
Protože trpělivost přináší růže a když přestaneme snít, bude to konec naší fantazie.
Kde by jsme to byli, kdyby jsme nesnili?
Proto je někdy i užitečné snít.

Živá strava

16. dubna 2016 v 17:35 | Fredy |  Skříňka myšlenek
Většina lidí sužují nemoci. Protože jedí nesprávná jídla.
Kouří a popíjí v hospodě pivo.
Jak se tomu vyhnout?
Jest zdravě, přestat kouřit a pít.
Zatím se mi to moc nedaří, ale pokrok tu je,
Dnes jsem měla 3 banány, madeland, párky a zase 3 banány + okurek.
Zdravá strava obsahuje spousty vitamínů, minerálů a enzymů.
Prospívá nám.
V těle nám kolují paraziti.
Ty je dobré zahubit.
Jak?
Veganskou stravou. Vyhnout se vepřovýmu.
Pivo se sie může pít, ale já doporučuji jeden půllitr.
Pivo totiž snižuje inteligenci.
Také jsem objevila, že je výborná káva, když se do ní přidá rum.
Rum nemůžu pít na lačno, protože po té mě bolí bříško.
Paraziti se odeženou nejlépe česnekem, samozřejmě, když si odšťavníte například hrušky s ním.
Chutná to a nasytí to.
Nechci nikomu veganskou stravu vnucovat, ale pokud chcete být zdraví, krásní a štíhlí, tak velice doporučuji.

Kokoainl - 2.kapitola - Hematit

15. dubna 2016 v 15:13 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Kokoainl sedí doma na gauči a prohlíží si fotky, které byli z doby, když byla ještě člověk.
Upír, upírská pomsta, co jí to jen napadlo?
Jestliže ona je upír, existují tedy vlkodlaci? A co si počne dál?
Mělo to však své kouzlo.
Pila krev nula negativní, jelikož měla neuvěřitelnou žízeň.
Shrábla všechny fotky, které byli její cennou vzpomínkou, minulostí z doby, když byla ještě člověkem.
Sebrala všechny své školní věci a mazala do školy.
Po škole se setkala s Nahaimlenem.
Byli spolu na lovu, jelikož se zjistilo, že může pít i zvířecí krev.
Na konci lesa uviděla pumu. Vrhla se po ní a vysála jí do poslední kapičky krve.
Byla tam na ceduli básnička, u které byla studna a jabloň.

Přijď ke mě blíž,
než mě celou sníš.
Potká tě štěstí neli smůla,
nejsi přece žádná nula.

Kokoainl si vzala jedno jablko, které bylo krásné a velmi šťavnaté.
Ihned se po něm cítila silnější.
V tom zahlédla někoho, jak jí šmíruje. Nejspíš dvojitý špeh.
Byl to Nahaimlen.
"Co na mne tak zíráš? Je to jablko nesmrtelnosti" odhodila ohryzek a napila se chlazené, křišťálové vody ze studny.
"O to jablko nejde. Někdo nás sleduje. Já to však nejsem" pokrčil rameny Nahaimlen.
Cestou domů upalovali co největší rychlostí, aby setřásli špeha.
V dáli zavyl vlk.
"Myslela jsem, že vymřeli" podotkla Kokoainl.
"Ne, jsou to naší nepřátelé" odpověděl Nahaimlen.
Kolem proletělo něco, co vypadalo jako asteroid.
Byla to ohnivá koule, která spálila všechen les.
"Mizíme!" Vykřikl Nahaimlen, který byl strachy bez sebe.
Utíkali a po té spatřili na konci lesa starce, který měl berle a sledoval to všechno.
"Co ti vlci?" Zeptala se Kokoainl.
"Ti už jsou dávno pryč" řekl Nahaimlen, který si uhladil své blonďaté vlasy.
Cestou domů se stavili na diskotéce, kde se Kokoainl trochu opila skořicovou whisky.
***
Doma uvařila svému bratříčkovi Riovi oběd.
Kuřecí vývar s nudlema a usmažila i palačinky.
Spokojeně seděli a jedli.
"Hmmm, šmakuje výborně" poznamenal Rio, který si dával nutellu na palačinky.
Doma si prohledala Kokoainl skříň, kde našla podivnínský řetízek.
Netušila, co to je.
Zašla do antikvariátu, kde jí prozradili, že to je vzácný kámen utlumení dobré nálady.
Stačí stisknout a byla ospalá.
Alespoň něco, poznamenala.
Když byla u sebe v pokoji, stiskla hematit, prozradili jí, jak se kámen jmenuje.
Usnula okamžitě.

Zdál se jí sen.
Někdo jí honil z jedné místnosti do druhé, koupala se s tučňákem, který jí klofnul do prstu.

To byla ale noc, říkala si Kokoainl, jakmile otevřela oči.

Cítím se mnohem líp

13. dubna 2016 v 10:00 | Fredy |  Našeptávající hlasy
Můj bože odpusť mi mé hříchy,
nechci cítit žádné pyšnící se pýchy..
Cítím se mnohem líp.
tam kde je tma,
vyskytne se Slunce.
Jsem veselá...no tak přece...
Můj sen je trochu jiný,
občas si připadám vinný.
Jsem lepší než kdy dřív,
myslím,
že je to pořádnej hit.
Hodně mi to pomohlo,
vše zlé pro něco dobré.
Můj sen je jedinečný a lítá bůh ví kde.
Nezlomíš mi vůli,to se nepovede nikomu,
nezlomí mě nikdo a ani moje nemoc,
je to někdy složité ta naše bezmoc.
Ale já to překonala,
duševně jsem se uzdravila,
duha se mi vybarvila.
Děkuji za vaši ochotnou péči (doktorům)
inu, slzy mě však léčí.
Mám vás ráda, nehodlám vás odmítat.
Svého přítele miluji a svoji maminku též;
tohle není žádná lež.
Přede mnou stojí vysoká věž,
no tak si tam běž.

Johnny 94 - Smutný vzpomínky

12. dubna 2016 v 14:46 | Fredy |  Žijeme hudbou


Unavená, zjebaná.
Vezmu si to do ruky.
Že nejsem doopravdy na holky
A že jsem se kdysi řezala.
♥ Ty vzpomínky....na tvář jsem tě líbala.
Panákem zdrbaná.
Vzpomínám jednoho dne,
že se tohle nikdy nestane.
Celým srdcem,
stal jsem se tvým zrádcem.

Hlavu vzhůru bude zas líp ! :-) ;-)

11. dubna 2016 v 10:57 | Fredy |  Blogová témata
Bude zase líp,
je to velkej hit.
Že máš o čem snít.
Hlavu vzhůru,
nic není ztracené.
Hip, hip, hip...hurá !
Nejsi přece krásou chudá...
Hlavu vzhůru, bude zase lépe. Když něco nejde, tak se to zkouší znova a znova až ti to půjde.
Sním celý dny o tom, že ze mě bude vysokoškolačka. Ale co to do toho pletu.
Když jdeš svým cílem, tak se cítíš skvěle.
Hlavu vzhůru, nic není ztracené. Každým dnem si to budu říkat, je to totiž uklidňující.
Dávám se na nekuřáka jen s těží.
Hlavu vzhůru, ty to zvládneš.
Věci se opakují stále dokola. A tím opakováním se učíme.
Opakování je matka moudrosti.
To je pravda. Kdyby tomu tak nebylo, kde by jsme byli bez toho?
Sním o skvělém životě. Myslím, že to bude pecka.
Jinak říkám...hlavu vzhůru, bude zase líp ! Úžasný
**********
Člověk roste tím, že usiluje vzhůru.
Maxim Gorkij

I love you ♥

10. dubna 2016 v 16:26 | Fredy |  Skříňka myšlenek
Obrázky

Blíží se konec já to vím,
že o tobě pouze stále sním.
Jestliže padá hvězda,
i když se to nezdá.
Ve tvářích anděla,
je krásná čistá neděla.
Miluji tě hodně moc,
spoj se,
prosím tě tak o pomoc.
Neboj se,
miluj se, (jestliže nemiluješ sebe, nemůžeš milovat i druhé)
žij a bojuj,
žij a vzdoruj.


Nicorette - Odnaučím se kouřit...

9. dubna 2016 v 11:49 | Fredy |  Skříňka myšlenek
Odnaučím se přestat kouřit. To je můj sen. Jo a pomáhá to, potlačit chuť na cigaretu, akorát chvilku to trvá, než se to vsákne do krve...


Stastistiky náštěvnosti (28.03. 2016 - 3.04. 2016)

8. dubna 2016 v 18:24 | Fredy |  Stastistiky náštěvnosti
Pondělí 13
Úterý 11
Středa 12
Čtvrtek 15
Páte 26
Sobota 15
Neděle 16

Celkem 108

Stastistiky náštěvnosti (21.03. 2016 - 27.03. 2016)

8. dubna 2016 v 18:21 | Fredy |  Stastistiky náštěvnosti
Pondělí19
Úterý14
Středa34
Čtvrtek37
Pátek14
Sobota0
Neděle18
Celkem136



Moc vám děkuji ... Líbající

Stastistiky náštěvnosti (14.03. 2016 - 20.03. 2016)

8. dubna 2016 v 18:20 | Fredy |  Stastistiky náštěvnosti
Pondělí 12
Úterý 9
Středa 12
Čtvrtek 48
Pátek 9
Sobota 25
Neděle 11
Celkem 126


Jste úžasní ! Nejvíc mě potěšil čtvrtek, moc vám děkuji ... Líbající

Kokoainl - 1.kapitola - Proměna

8. dubna 2016 v 12:25 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Kokoainl kráčela chodbou. Byla ve škole, to se však tím nic nezměnilo. Aby nedostala špatnou známku, zamířila do studovny a šla se učit, protože toužila ve všem vynikat.
"Kokoainl Coolová" vyvolal jí učitel k tabuli, aby si opravila písemku.
Po zkoušení dostala výbornou známku, kterou oslavila v cukrárně Cherry.
Kde se vzal, tu se vzal, jeden chlapec. Že to byl ale kus. Měl pěkně propracované svaly, blond vlasy až ke krku, pečlivě ulízané, dokonalé modtré oči, plné rty a krásný, dokonalý obličej.
"Jak se jmenuješ, kotě?" Oslovil Kokoainl, která se tak podivila, div že nespadla ze židle.
Bože, on byl tak krásný!
"K-k-o-k-o-a-i-n-l" vykoktala, po té zrudla jako rajské jablíčko.
"Já se jmenuji Nahaimlen" odpověděl, po té si stiskli ruce.
A tak se seznámili, povídali si o škole, o kamarádech, Jaredovi, Petrovi a o všem možným.
Nahaimlen pozval Kokoainl na kávu, po té pili i tvrdší alkohol.
Zničehonic jí začal osahávat.
"Počkej, nejdeme na to moc rychle?" odtrhla se od něj Kokoainl.
"Ne, pojď do mé lóže" navrhl Nahaimlen.
"Dobře" odpověděla Kokoainl.
On zaplatil, oba dva byli opilí, netušili, co dělali.
Jakmile je taxík odvezl k Nahamlenovi do bytu, tak si zasouložili, po té Nahaimlen otevřel ústa, vytasil tesáky a začal sát krev na hrudi Kokoainl.
Po té dal napít jí, které moc krev chutnala. Nakonec jí zabil.
***
Po té, co Kokoainl oživla, nevěděla, co se děje. Cítila pálení v krku, měla žízeň.
"Jdeme na lov, bejby" navrhl Nahaimlen.
Tak se vydali na ulic, kde jí Nahaimlen předal prsten, se kterým mohla na sluníčko.
"Nesundávej ho, jinak se z tebe stane popel" varoval jí.
Zchramstli pár prostitutek z bordelu, Kokoainl je vysála, až z nich nezbylo nic, jen mrtvá těla bez duše.
"Jsem upír?" Zeptala se Kokoainl.
"Ano, jsi moje" políbil jí vášnivě.
***
Další den ve škole studovala tak pilně, jak jen mohla. Myslela na ty nevinné prostitutky, které zabila.
Ale co, nevážili si svého života, nechali se znásilňovat jinými muži, prožívali utrpení, takže jím spíše pomohla osvobozením smrtí.
Po škole jí Nahaimlen pozval do lesa, kde jí představoval své schopnosti.
Mohla lidi omamovat myšlenkama, utíkat rychle a rvát se.
Jako novorozená, měla suprové schopnosti.
V knihovně hledala knížky o upírech. Vybrala si Upíři od A do Z.
"S tím česnekem, je to pravda?" Zeptala se.
"Ne" zakroutil hlavou Nahaimlen.
Jako důkaz zašli do krámu, kde měli česnek, ten si koupili a Nahaimlen ho v klidu snědl.
Kokoainl to zkusila také a kupodivu vůbec nepálil, jako obyčejným smrtelníkům.
"Dala bych si whisky" navrhla Kokoainl.
"Skvělý nápad" pochválil jí Nahaimlen.
"Můžu umět létat?" Zeptala se, když četla knihu.
"Ano, ale musíš mít kouzelné perle, to jsou takové kuličky, co stačí stisknout a pak musíš myslet na něco pěkného a jo, poté vzlétneš" pousmál se Nahaimlen.
Kokoainl mířila domů.
"Pozor na tvého bratra, aby jsi ho nevysála" varoval jí.
"Neboj, je to můj brácha" dodala Kokoainl.
Doma vládl klid a mír. Její brácha, Rio hrál na plaistationu.
Musím si pořídit nějakou nula negativní, navrhla si v mysli Kokoainl.
Rozloučila se s Riem a zamířila do nemocnice, kde byla krevní banka.
Tam odkoupila všechnu negativní, co měli.
Nechutnala tak dobře, jako čerstvá krev, ale i přesto, že je upír, nebude přecev zabíjet další lidi. Samozřejmě jí nepila épřed lidma, co by si o ní pomysleli. Nakecala jím, že to pmá pro svou nemocnou rodinnou příbuznou, která potřebuje transúzy a léčí se doma. Zbaštili jí to.

Marcus Revolta - My chceme tu změnu

8. dubna 2016 v 10:24 | Fredy
Svatá pravda, děkuji Revoltovi za tohle video. Moc si toho vážím, co pro nás Revolta dělá.

Kéž by se to nestalo - Epilog

7. dubna 2016 v 20:17 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄


O devatenáct let později.
***
Moje dítě, Hedvika, má dcera uháněla vozíkem na nástupiště devět a tři čtvrtě.
Já jsem držela Hedviku a zdravila všechny své přátelé. Obejmula jsem své dítě, které už nastupovalo do bradavického expressu.
"Pošli mi řádku, jakmile budeš v Bradavicích. A nezapomeň jít za Hagridem, zve tě na čaj, musíte si toho tolik co povědět" vzkázala jsem Hedvice, která s tím nadšeně souhlasila.
"Čisti si zoubky, moje princezničko" napomenul jí tatínek.
"Benjamine, to jí nemusíš připomínat" napomenula jsem svého manžela.
"Ano, Hermioniny rodiče jsou zubaři, co si ti mudlové vymysleli. Velice vynalézavé, ten nekouzelnický lid" dodal někdo, koho jsem přehlédla. Byl to Jacob, který svého syna
Freda obejmul.
Všichni seděli ve společném kupé.
"Hodně štěstí a poslouchejte Moudrýho klobouka, který dal panu Potterovi dost dobré rady k srdci" dodala jsem a zamávala.
Jacobův Fred se na nás zazubil. Ano, byl pojmenován po Weasleym.
Všechno šlo jako po másle. Už hodiny odbily jedenáctou, vlak se dal do pohybu.
"Mami, kdy já pojedu do Bradavic?" Toužil vědět můj syn, Aberforth.
"Za rok, můj miláčku" ujistila jsem svého syna a dala mu polibek.
Aberforth brečel, tak jsme se stavili na zmrzlinu.

....Ale to už je jiný příběh...

---KONEC POVÍDKY---


Kéž by se to nestalo - 10.kapitola - Šťastný konec

7. dubna 2016 v 19:15 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Promiňte, povídka je zkrácená, už se blíží i velké finále...epilog....o devatenáct let později.....mno, snad se vám bude urychlená verze líbit... ÚžasnýŠlápnul vedle

****
Od dob, kdy jsem měla narozeniny, utekly tři měsíce.
Seděla jsem a poslouchala, jak se lidé baví, že tu je Harry Potter, kterýho však zabil lord Voldemort.
"To snad ne" vyjekla jsem, když Hagrid nesl Harryho tělo.
Po Nevillově proslovu nás lord Voldemort vyzýval, aby jsme se připojili k němu.
Já jsem odmítla. Zabil mi přece otce!
Šla jsem do Zapovězeného lesa, kde mne napadlo zavýt.
Zničehonic se kolem mě objevila smečka vlků, já byla samozřejmě převtělena.
Překvapilo mě, když mě nazvali alfou. Seběhlo se to všechno tak rychle.
"Bóóój" vykřikla jsem telepaticky, vlci se rozběhli a k mýmu úžasu celkem rychle.
Několik pavouků se hnalo hned za námi.
Všici jsme společně spolupracovali.
K něčemu to přeci jenom bylo, být vlkem. Asi tohle je mé poslání.
Můj cíl, zabít stovky ne-li tisíce smrtijedů.
Vrhla jsem se do hradu, kde jsem rafala, můj společník, Benjamin se jmenoval, kousl jednoho smrtijeda do zadku a tím mu odřízl pořádnej kus lidskýho masa.
A v tom jsem to uviděla.
Měsíc byl v úplňku, já svolávala všechny svoje druhy, když v tom mě zlomil nohu jakýsi Fenrir Šedohřbet.
Omdlela jsem.
***
Cítila jsem teplo. Nejdřív jsem uviděla malou třpytijící se hvězdičku. Do té jsem vstoupila a uslyšela hlas andělů, pohlédla jsem a uviděla jsem jiného vlka, který už byl za zamčenou zlatou bránou označenou diamantem ve tvaru srpku z měsíce, na němž byly hvězdy.
"Ještě není připravena" odpověděl anděl, číslo jedna.
"Tak jí pošleme zpátky na Zem" navrhl anděl, číslo dva.
Tak jsem se propadala tunelem, až jsem ucítila vzduch čisté, jasné noci.
***
"Už je po všem" utěšoval mě Benjamin.
"Mluvila jsem s anděli" oznámila jsem mu.
"To bude dobré, všechno je v pořádku. Ten tvůj Draco mě však zklamal, když přešel na Voldemortovu stranu. Harry Potter je náš spasitel" pohladil mě po tváři.
"Ale on je přece mrtev. Viděla jsem ho mrtvýho" oznámila jsem.
"Karty se obrátily, protože Harry udělal trik, který nás oblafl všechny. Oživl." Přisedl si ke mně a mumlal kouzlo, abych byla silná.
Když jsem už ucítila sílu dýchat, obejmula jsem Benjamina.
Fred Weasley, Lupin a Tonksonová, Severus Snape....ti všichni byli mrtvý.
Nedokázala jsem to zkousnout, tak skvělá lidi a díky Voldemortobvu dílu byli mrtvý.

Zdálo se mi, že slyším volání.
Umřelo i pár členů naší drahocenné smečky.
Oplakávala jsem je. Jacob, Sam, Embry, Quil..... ti všichni to přežili.
Zeptala jsem se Jacoba, zda-li je všechno, tak jak má být.
"Seth a Leah jsou zranění. Jinač jsme přišli o Derecka, pořádně to zabolelo.
Ach jo.... nemohla jsem tak činit, musela jsem popřát upřímnou soustrast Dereckovým rodičům.
"Chceš si převzít velení?" navrhla jsem Jacobovi.
"Já? Alfa samec?" Jacob zrudl jako rajské jablíčko.
"Jo, ty. Mě s Benjaminem čekají jiné starosti" dodala jsem.
"Tak domluveni, lord Voldemort je zničen" plácli jsme si na to spolu.

Sladký je vody třpyt
Sladký je slunce svit,
dej na mě zlatíčko,
věnuji ti srdíčko.

Proběhla mi hlavou básnička, kterou jsem znala od jedné knížky z mudlovské knihovny a, která mi proběhla hlavou.
Jestliže jsme vyhráli bivu, kdo za to může, že jsem se vrátila zpátky na zem?
Pocítila jsem vděk svatým andělům.
"Viděla jsem ho, Derecka, byl za branou" oznámila jsem Benjaminovi.
"Ale co...říkal?" chtěl vedět Benjamin.
"Byl šťastný, už žádné Avada Kedavra mu neublíží" odpovědcěla jsem mu.
Pohřbili jsme Derecka, který se na to díval seshora.
Vytáhla jsem hůlku, na kterou jsem napsala básničku o sladkým je vody třpyt.

U Tří košťat se udála oslava, na kterou byli zváni i malý kouzelníci a připíjeli na zdraví Harryho Pottera.

-Konec-

+ ještě epilog....


RRRRR !

7. dubna 2016 v 10:07 | Fredy |  Co já doporučuji
Moc pěkný film, podařil se. :-)
Hodnocení (jako ve škole): 1**********

Kéž by se to nestalo - 9.kapitola - Narozzeniny

5. dubna 2016 v 12:21 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Od otcovi smrti jsem stále silnější a dsilnější, i když se to zdá být divné, ale dokonáno jest.
Jsem nyní na večeři, pochutnávám si na kuřeti s rýží a sosem.
Je to vynikající, jako vždy, když mi Winky uvaří.
Šmakuje výborně, to sice ano, ale někdy mám pocit, že to trošku přehnala s tím kořením.
Zítra budu mít narozeniny. Bude mi sedmnáct let.
Od té doby, co umřel táta, jsem se trochu do sebe uzavřela, al,e nešlo to na mě poznat.
Jsem velice citlivý člověk, takže se mnou jednejte opatrně.
Severus Snape, dnešní ředitel Bradavic, nás svolal dohromady.
"Jestli víte, kde se pohybuje Harry Potter, tak mi to ihned řekněte" sdělil nám.
Já jsem samozřejmě nic neviděla, nevěděla jsem co a jak.
Následující den mi babička Letty poslala dárky i společně s maminkou.
Dostala jsem pamatováčka, který zčervená, když na něco zapomeneš.
Nečervenal se, tím pádem, nic jsem nezapomněla.
Po té jsem dostala sadu setu na koště, což bylo príma a to nejdůležitější, Zlatonku.
Mám vlastní Zlatonku! Hip, hip, hip.... hurá!
Poděkovala jsem a nevěděla jsem, co si s tím počít.
Bylo nádherné sobotní odpoledne a já jsem se rozhodla vypustit Zlatonku, která létala tu a tam, chytila jsem jí a měla jsem z toho radost.
Po té jsem nezapomněla na své vlčí já. Přeměnila jsem se a pelášila jako o život Zapovězeným lesem, který se usmíval a jako by mě vybízel... pojď ke mně....blíž.
Utíkala jsem a ocitla se u Černého jezera.
"Auuuuu....Auuuuuu....Auuuuu..." vyla jsem a vyla jako o život, protože mi to dělalo dobře.
Nadechla jsem se čerstvého, přírodního vzduchu, který mě očaroval.
Narozeniny jsou báječná věc, pokud dostanete, nač si vzpomenete.
Jenom aby to tak zůstalo, ale ono, né, nezůstane.
Sedla jsem si na kamenitou pláž onoho rybníku a rozhodla jsem se, že se vykoupu.
Převtělila jsem se do své lidské podoby, svlékla ze sebe šaty a šla jsem plavat.
Bylo to báječné, jelikož byla trochu zima, ale mě to nevadilo, poněvadž jsem byla okouzlená okolním světem.
Rochnila jsem se v rybnáíce až do večera, oblékla jsem se a převtělila se do vlčí podoby, protože vlčí rychlostí toho uběhnu víc, než normální.
Když už jusem byla na hradě, dané okolnosti mne trochu rozhodilo. Černý Baron nás popichoval, ale nedala jsem se.
"Ženich a nevěsta, spadli do těsta" recitoval, když mě načapal, jak se líbám s Dracem Malfoyem.

Růže a brambořík

5. dubna 2016 v 11:05 | Fredy |  Miluju focení
Dnes jsem si koupila květiny. Tady vám představuji bramboříka a růže tří barev.