Kéž by se to nestalo - Prologue

17. března 2016 v 13:41 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Byla jsem jak v extázy.
Ten sladká polibek byl nenahraditelný.
Draco mi věnoval pusu, svlékali jsme se, po té do mě pronikl.
Mohla jsem se štěstím zbláznit.
Po té nastala noc, a když jsme skončili, cítila jsem se báječně.
Prsten s diamantem zářil jako o život.
Nekonečná noc to byla.
Ráno jsem vstala. Právě byl víkend, který mě zaujal návštěvou Prasinek.
Tam jsme si dali máslový ležák.
"Harry Potter" vykřikli nějaké hlasy, které odhalili, že Harry je v Bradavicích.
Po máslovém ležáku mi bylo fantasticky.
Nadechla jsem se zhluboka.
Po té jsem zamířila do sovince, poslat zprávu svýmu otci, kterému hrozilo nebezpečí.
Bradavice jsou na ústupu.
Sedím a čekám, až nastane válka.
"Ty jsi na to přišla. Jsi věštkyně" pochválil mne Draco a věnoval mi vášnivý polibek.
Cestou na zmijozelskou kolej jsem se stavila do kuchyně Aberforta Brumbála.
Tam jsem si dala sýr s chlebem, který mi moc zachutnal.
Vše má své kouzlo.
Fascinoval mě prsten, který se zmodral, když poznal špatného člověka.
Ukázal se mi na Draca Malfoye, že si mám na něj dávat pozor.
Ale já ho miluji, velice moc.
Prasinky měli své kouzlo.
U Tří košťat to bylo báječné.
Nasycená jsem zamířila k Zapovězenému lesu.
Tam jsem se proměnila v bílou, polární vlčici a dala se na úprk, běžela jsem a běžela, dokud to šlo.
Bylo mi fantasticky, nemohla jsem to popřít.
Chyběla mi samota a tak jsem si jí dopřála.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama