Kéž by se to nestalo - 3.kapitola - Čaj pro dva

17. března 2016 v 16:59 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄

Na dějiny čar a kouzel jsem sotva přišla včas.
Zaspala jsem. Profesor Binns mě tak uspal, že jsem spala tvrdě dvě hodiny po přednášce.
Na jasnovidsenství jsem se musela omluvit u paní profesorky Prýtové.
"To je v pořádku, zde jsou vaše domácí úkoly" předala mi paní profesorka formulář, na kterým byl seznam domácích prací.
Nastalo úterý.
Já kráčím chodbou a broukám si náruč plnou tulipánů.
Mudlovské písničky mě jako vždy povzbudily.
Měla jsem právě studium mudlů, na který jsem přišla včas.
Otec měl vyznamenání z tohoto předmětu, věděli jste?
Jako prefekta udělili Draca Malfoye, ten dneska byl nějaký nemocný, tak jsem musela žáky nahnat do kolejí já.
Bylo mu blbě, asi něco špatného snědl.
V noci jsme měli Astronomii.
Sledovali jsme zářivou bílou hvězdu a planetu Saturn.
Mars byl skutečně jasný.
"To přednáší kentauři, že se má něco neobvyklého stát" vysvětluje profesorka Sinistrová.
Po té jsme šli lehnout do postele.
Zítra je opět péče o kouzelné tvory, takže se musím vyspat.
Měla bych se vyspat.
Vzbudila jsem se nečekaně brzy, takže jsem si dohnala všechny úkoly, které jsem měla.
"Když půjdu, tak si zatleskej. Až mamut jednou vyhyne..." broukala jsem si hlášky z mudlovského filmu Doby ledové.
"Stůl, prostřený stůl, pln božského žrádla. Třikrát denně žrát, to já bych klidně zvládla. Stejk, knedlu z mamuta, zbývá dodat sůl, nádherný stůl, bohatý stůl, kouzelný stůl" mumlala jsem si v duchu.
Když byl čas na snídani, tak jsem počkala na Draca Malfoye.
Draco mě políbil na tvář.
"Milenci se milují....milenci se milují" vykřikla jedna žačka prvního ročníku.
"Zmiz" zasupěl jedovatě Draco, holčička se leklas a zmizla v nedohlednu.
Drželi jsme se za ruce.
Středa utekla rychle, právě jsme probírali jednorožce, pan profesor Hagrid měl jednoho na ukázku, takže jsem si ho směla pohladit.
"Díky, Hagride" usmála jsem se na něj.
"Ty jsi ta nejslušnější žačka ze Zmijozelu, jakou jsem kdy poznal z týdle koleje" usmál se na mě
Hagrid.
"Děkuji" poděkovala jsem slušně.
"Co kdybych tě pozval na čaj k sobě do boudy?" Zeptal se mě.
"Jo, jasně" přikývla jsem na to.
"Vod tý doby, co odešli tvoje rodiče ze školy, uteklo spousty let. Jenomže tvojí maminku zavraždil ty-víš-kdo" nalil čaj do hrnku Hagrid.
"Můj tatínek se má skvěle" prohlásila jsem.
"To víš, starý, dobrý Kornelius. Jak se má? Vlastně ty si mi to právě řekla. Jeden z nejlepších chlapíků vůbec" přiznal.
"Hagride, děkuji ti za čaj, měla bych jít do školy" poděkovala jsem, šafář nebo klíčník, říkejte mu jak chcete, mě vyprovodil.
Do školy jsem však nešla. Jakmile Hagrid zavřel za sebou dveře, šla jsem za roh boudy a převtělila se.
Bylo to parádní.
Vzpomínala jsem na hypogrifa Klofana.
Většinou učitelé měli skvělé předfměty, hlavně Rubeus Hagrid.
Seděla jsem a tiše sledovala bradavický hrad.
Po té jsem zamířila k Zapovězenému lesu, kde jsem se proběhla k jezeru.
Usnula jsem dlouhým, tichým spánkem.
Vzbudila jsem se až pozdě v noci.
Zazmatkovala jsem, hrad už jistě zavřeli.
A taky že jo.
"Alohomora" zaklepala jsem hůlkou na dveře, které se v tom okamžiku otevřely.
Po té jsem je zamkla zamykacím kouzlem, aby se tam nikdo už neodvážil.
Ovšem profesorové znají protikouzlo.
Šla jsem tiše jako myška.
"Znáte heslo?" Vybídla mě podobizna Zmijozelu.
"Čistá krev" řekla jsem a v tom se dveře otevřely.
Nikdo nezjistil, že jsem byla pryč. A to je dobře, moc dobře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama