Kéž by se to nestalo - 1.kapitola - Dopis od otce

17. března 2016 v 14:53 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄

Na nástupišti devět a tři čtvrtě vládl chaos.
Mého otce všichni zdravili, popovídal si i s Luciusem Malfoyem.
Jestliže tohle má být poslední rok, tak ať si ho užiji naplno.
Obejmula jsem tatínka, který mi mezitím dával zavazadla do kabinky pro kufry.
Celým svým srdcem jsem láskyplně objala klec, kde byla bílá, sněžná sova Margaret.
Kolikrát musím říkat hop, dokud nepřeskočíš.
Zamávala jsem taťkovi a šla do kabinetu.
Ve vlaku jsem byla s klukama, Dracem, Crabbem a Goylem.
Bavila jsem se i s Pansy Parkinsonovou.
Celá cesta rychle ubíhala.
Ve vlaku panovala již školní atmosféra.
Vychutnávala jsem si to.
Koupila jsem si dýňové paštičky a balíček žvejkaček s příchutí tutty frutty medové.
Když už jsme bykli v Bradavicích, školní kočár nás odtáhl.
Lépe řečeno, tesrálové, které jsem zahlídla, jelikož jsem viděla umírat svoji babičku, která mi odkázala prstebn, který zmodrá, když jsou na blízku zlý lidi.
"Dobrý večer. Tento rok zahajuji schválenou písní, která vznikla díky Moudrýmu klobouku. Nyní, když jsme všichni zařazeni, začíná klobouk zpívat" hlesl Brumbál, když jsme už byli v hodovní síni.
Moudrý klobouk spustil:

Bradavice, Brada, Bradavice,
každý z nás chce vědět víc než ví.
Ať jsme ještě hloupí jelimánci,
nebo nám už vlasy šediví.
Našim hlavám může nejvíc prospět,
když se tu teď něco naučí.
Zatím je v nich jen prach,

spousta much a trochu starých šedých pavučin.
Učte nás všechno co za to stojí
a co leckdo z nás už zapomněl.
Pomáhejte nám a každý z nás,
zvládne tu víc, než by vůbec měl.
Pomáhejte nám a každý z nás,
zvládne tu víc než by vůbec měl.

Zpívali jsme a tleskali, dokud nás ředitel neokouzlil kouzelným stolem, na kterém se zničehonic objevila spousty jídla.
Já jsem si dala vepřový řízek s bramborovou kaší.
Po večeři jsme šli na kutě, kufry na nás čekaly už na našich kolejích.
Vzala jsem si ten svůj, bože, jak já jsem byla utahaná!
Cestou jsem si broukala včelku Máju od Karla Gotta, českého zpěváka.
Češtinu jsem se naučila přes prázdiny, kde jsem byla na jazykovém kurzu v České republice.
Zalehla jsem a zdál se mi sen.
Dvě postavy putovaly pouští. Po té maďarský trnoocasí drak vychrlil oheň tak pořádně, že
jednomu kouzelníkovy začala hořet čapka.
Ráno jsem mířila do učebnyx číslo 3, kde probíhala výuka Obrany proti Černé magii.
Vše bylo fantastické, učili jsme se kletby, které se nepromíjí.
Ovšem profesor Horacio Křiklan mě měl za génia.
V lektvarech jsem se vyznamenala, jelikož jsem uvařila pohár pomluv a iluzí.
Dostala jsem za to lahvičku Felix Felixis - tekuté štěstí.
Po výdatném obědě - kuře na paprice , zákusky - jsem dostala od tatínka poštu.
Stálo tam:

Drahá Argie,
jsem tak rád, že jsi šťastná. V Londýně je ošklivé počasí, jaké pak panuje u tebe?
Na ministerstvu panují zmatky, je tu tisíce věcí na práci a tak jsem znovu rád,
že mám na to čas. Odkoupil jsem příznaky všech dějů, kde jsem zahlídl něco podezřelého.
Stálo mě to spousty galeonů, ale neboj, peněz máme i tak dost.
Posílám ti sáček se sty galeonama a přístup do Prasinek na tenhle školní rok.
Líbám tě,
tvůj otec.

Přišli mi i noviny, které mám předplacené, Denní věštec, kde se nedělo nic neobvyklého jen to, že nabízejí tomu, kdo jim udá Harryho Pottera, odměnu tisíc galeonů.
Chudák Harry Potter.... určitě teď se někde schovává ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama