Co bylo, bylo, důležité je, co je teď.

Březen 2016

Kéž by se to nestalo - 3.kapitola - Čaj pro dva

17. března 2016 v 16:59 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄

Na dějiny čar a kouzel jsem sotva přišla včas.
Zaspala jsem. Profesor Binns mě tak uspal, že jsem spala tvrdě dvě hodiny po přednášce.
Na jasnovidsenství jsem se musela omluvit u paní profesorky Prýtové.
"To je v pořádku, zde jsou vaše domácí úkoly" předala mi paní profesorka formulář, na kterým byl seznam domácích prací.
Nastalo úterý.
Já kráčím chodbou a broukám si náruč plnou tulipánů.
Mudlovské písničky mě jako vždy povzbudily.
Měla jsem právě studium mudlů, na který jsem přišla včas.
Otec měl vyznamenání z tohoto předmětu, věděli jste?
Jako prefekta udělili Draca Malfoye, ten dneska byl nějaký nemocný, tak jsem musela žáky nahnat do kolejí já.
Bylo mu blbě, asi něco špatného snědl.
V noci jsme měli Astronomii.
Sledovali jsme zářivou bílou hvězdu a planetu Saturn.
Mars byl skutečně jasný.
"To přednáší kentauři, že se má něco neobvyklého stát" vysvětluje profesorka Sinistrová.
Po té jsme šli lehnout do postele.
Zítra je opět péče o kouzelné tvory, takže se musím vyspat.
Měla bych se vyspat.
Vzbudila jsem se nečekaně brzy, takže jsem si dohnala všechny úkoly, které jsem měla.
"Když půjdu, tak si zatleskej. Až mamut jednou vyhyne..." broukala jsem si hlášky z mudlovského filmu Doby ledové.
"Stůl, prostřený stůl, pln božského žrádla. Třikrát denně žrát, to já bych klidně zvládla. Stejk, knedlu z mamuta, zbývá dodat sůl, nádherný stůl, bohatý stůl, kouzelný stůl" mumlala jsem si v duchu.
Když byl čas na snídani, tak jsem počkala na Draca Malfoye.
Draco mě políbil na tvář.
"Milenci se milují....milenci se milují" vykřikla jedna žačka prvního ročníku.
"Zmiz" zasupěl jedovatě Draco, holčička se leklas a zmizla v nedohlednu.
Drželi jsme se za ruce.
Středa utekla rychle, právě jsme probírali jednorožce, pan profesor Hagrid měl jednoho na ukázku, takže jsem si ho směla pohladit.
"Díky, Hagride" usmála jsem se na něj.
"Ty jsi ta nejslušnější žačka ze Zmijozelu, jakou jsem kdy poznal z týdle koleje" usmál se na mě
Hagrid.
"Děkuji" poděkovala jsem slušně.
"Co kdybych tě pozval na čaj k sobě do boudy?" Zeptal se mě.
"Jo, jasně" přikývla jsem na to.
"Vod tý doby, co odešli tvoje rodiče ze školy, uteklo spousty let. Jenomže tvojí maminku zavraždil ty-víš-kdo" nalil čaj do hrnku Hagrid.
"Můj tatínek se má skvěle" prohlásila jsem.
"To víš, starý, dobrý Kornelius. Jak se má? Vlastně ty si mi to právě řekla. Jeden z nejlepších chlapíků vůbec" přiznal.
"Hagride, děkuji ti za čaj, měla bych jít do školy" poděkovala jsem, šafář nebo klíčník, říkejte mu jak chcete, mě vyprovodil.
Do školy jsem však nešla. Jakmile Hagrid zavřel za sebou dveře, šla jsem za roh boudy a převtělila se.
Bylo to parádní.
Vzpomínala jsem na hypogrifa Klofana.
Většinou učitelé měli skvělé předfměty, hlavně Rubeus Hagrid.
Seděla jsem a tiše sledovala bradavický hrad.
Po té jsem zamířila k Zapovězenému lesu, kde jsem se proběhla k jezeru.
Usnula jsem dlouhým, tichým spánkem.
Vzbudila jsem se až pozdě v noci.
Zazmatkovala jsem, hrad už jistě zavřeli.
A taky že jo.
"Alohomora" zaklepala jsem hůlkou na dveře, které se v tom okamžiku otevřely.
Po té jsem je zamkla zamykacím kouzlem, aby se tam nikdo už neodvážil.
Ovšem profesorové znají protikouzlo.
Šla jsem tiše jako myška.
"Znáte heslo?" Vybídla mě podobizna Zmijozelu.
"Čistá krev" řekla jsem a v tom se dveře otevřely.
Nikdo nezjistil, že jsem byla pryč. A to je dobře, moc dobře.

Kéž by se to nestalo - 2.kapitola - Proměna

17. března 2016 v 16:01 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄

Na péči o kouzelné tvory jsem sotva přišla v čas.
Dneska máme famfrpálový trénink, tak jsem chytač.
Hagrid nám vyprávěl o kouličce luněné, že se má krmit ták a ták.
Byla jsem v sedmém nebi, když jasem se stavila po výuce na něco k snědku.
Celou tu dobu jsem se těšila, až nasednu na koště a poletím.
Na famfrpálovým hřišti bylo plno.
Madam Hoochová odstartovala zápas.
Nenastalo dlouho a spatřila jsem Zlatonku, která kolem mne prosvištila.
Chytla jsem jí.
"Mrzimor prohrává 50 ku 200" hlásil komentátor, který zápas komentoval.
Po famfrpálu jsme měli přeměňování.
Profesorka MCGonagalová nás učila měnit poháry na kleště.
Zajímavá věcička, ty mudlovské kleště se mi podařily změnit.
Získala jsem výbornou známku a pro Zmijozel 10 bodů.
Dnes si teda vedu úžasně.
Je pátek.
Já mířím do Prasinek s Pansy a s Dracem.
Crabb a Goyle zůstali v hodovní síni a cpali se tam dobrotami.
"Stejně to je klika, že jsi tu Zlatou chytila" pochválil mě Malfoy.
"Díky" poděkovala jsem mu ze zdvořilosti a nakonec jsem mu dala pusu na tvář, kterou kupodivu Draco neodmítl.
Usrkla jsem si máslového ležáku, který chutnal po másle a karamelu.
Konečně víkend!
Toho na mne bylo dost.
Vzpomínali jsme na Cedrika Diggoryho, který umřel v turnaji tří kouzelníku ve čtvrtém ročníku.
Anebo jak jsem dostali Fénixův řád, za který nás Umbridgeová odměnila.
"Slyšela jsem, že nyní pracuje pro tvého tátu" ozvala se Pansy.
"Jo, je skvělá. Škoda, že už tady neučí" poznamenal Draco.
"Ano, spousty dobrých učitelů školu opouští. Vzpomínáte si na pana profesora Lupina?
Prý to je vlkodlak" řekla jsem a usrkla si máslového ležáku.
"Ano, snad se má dobře" stiskla si Pansy ruce.
"Běžte na před, projdu se ke Chroptící chýši" poslala jsem je tím pryč.
V Chroptící chýši panovala strašidelná atmosféra.
Když jsem tam přišla, dům se začal zamlžovat.
Kolem mě se třpytily zlaté, droboulinké hvězdičky a já se proměnila.
V něco...ve vlka.
Zavyla jsem a utíkala do Zapovězeného lesa.
Bylo to parádní.
Na všech čtyřech bílých tlapách obalených huňatým kožichem.
Mysl jsem měla zvláštní, jako kdyby Bradavice chtěli, abych se stala vlkem.
Byla jsem neregistrovaný zvěromág, budu o tom muset napsat otci.
Anebo ne, radši si to nechám pro sebe.
Co když to není zvěromagie?
Zastavila jsem u Černého jezera.
Tam jsem si lehla a odpočívala dokud se nezačalo pomalu stmívat.
Vzala jsem zpátečku, naposledy jsem zavyla a přeměnila se ve zmijozelskou školačku.

Kéž by se to nestalo - 1.kapitola - Dopis od otce

17. března 2016 v 14:53 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄

Na nástupišti devět a tři čtvrtě vládl chaos.
Mého otce všichni zdravili, popovídal si i s Luciusem Malfoyem.
Jestliže tohle má být poslední rok, tak ať si ho užiji naplno.
Obejmula jsem tatínka, který mi mezitím dával zavazadla do kabinky pro kufry.
Celým svým srdcem jsem láskyplně objala klec, kde byla bílá, sněžná sova Margaret.
Kolikrát musím říkat hop, dokud nepřeskočíš.
Zamávala jsem taťkovi a šla do kabinetu.
Ve vlaku jsem byla s klukama, Dracem, Crabbem a Goylem.
Bavila jsem se i s Pansy Parkinsonovou.
Celá cesta rychle ubíhala.
Ve vlaku panovala již školní atmosféra.
Vychutnávala jsem si to.
Koupila jsem si dýňové paštičky a balíček žvejkaček s příchutí tutty frutty medové.
Když už jsme bykli v Bradavicích, školní kočár nás odtáhl.
Lépe řečeno, tesrálové, které jsem zahlídla, jelikož jsem viděla umírat svoji babičku, která mi odkázala prstebn, který zmodrá, když jsou na blízku zlý lidi.
"Dobrý večer. Tento rok zahajuji schválenou písní, která vznikla díky Moudrýmu klobouku. Nyní, když jsme všichni zařazeni, začíná klobouk zpívat" hlesl Brumbál, když jsme už byli v hodovní síni.
Moudrý klobouk spustil:

Bradavice, Brada, Bradavice,
každý z nás chce vědět víc než ví.
Ať jsme ještě hloupí jelimánci,
nebo nám už vlasy šediví.
Našim hlavám může nejvíc prospět,
když se tu teď něco naučí.
Zatím je v nich jen prach,

spousta much a trochu starých šedých pavučin.
Učte nás všechno co za to stojí
a co leckdo z nás už zapomněl.
Pomáhejte nám a každý z nás,
zvládne tu víc, než by vůbec měl.
Pomáhejte nám a každý z nás,
zvládne tu víc než by vůbec měl.

Zpívali jsme a tleskali, dokud nás ředitel neokouzlil kouzelným stolem, na kterém se zničehonic objevila spousty jídla.
Já jsem si dala vepřový řízek s bramborovou kaší.
Po večeři jsme šli na kutě, kufry na nás čekaly už na našich kolejích.
Vzala jsem si ten svůj, bože, jak já jsem byla utahaná!
Cestou jsem si broukala včelku Máju od Karla Gotta, českého zpěváka.
Češtinu jsem se naučila přes prázdiny, kde jsem byla na jazykovém kurzu v České republice.
Zalehla jsem a zdál se mi sen.
Dvě postavy putovaly pouští. Po té maďarský trnoocasí drak vychrlil oheň tak pořádně, že
jednomu kouzelníkovy začala hořet čapka.
Ráno jsem mířila do učebnyx číslo 3, kde probíhala výuka Obrany proti Černé magii.
Vše bylo fantastické, učili jsme se kletby, které se nepromíjí.
Ovšem profesor Horacio Křiklan mě měl za génia.
V lektvarech jsem se vyznamenala, jelikož jsem uvařila pohár pomluv a iluzí.
Dostala jsem za to lahvičku Felix Felixis - tekuté štěstí.
Po výdatném obědě - kuře na paprice , zákusky - jsem dostala od tatínka poštu.
Stálo tam:

Drahá Argie,
jsem tak rád, že jsi šťastná. V Londýně je ošklivé počasí, jaké pak panuje u tebe?
Na ministerstvu panují zmatky, je tu tisíce věcí na práci a tak jsem znovu rád,
že mám na to čas. Odkoupil jsem příznaky všech dějů, kde jsem zahlídl něco podezřelého.
Stálo mě to spousty galeonů, ale neboj, peněz máme i tak dost.
Posílám ti sáček se sty galeonama a přístup do Prasinek na tenhle školní rok.
Líbám tě,
tvůj otec.

Přišli mi i noviny, které mám předplacené, Denní věštec, kde se nedělo nic neobvyklého jen to, že nabízejí tomu, kdo jim udá Harryho Pottera, odměnu tisíc galeonů.
Chudák Harry Potter.... určitě teď se někde schovává ...

Kéž by se to nestalo - Prologue

17. března 2016 v 13:41 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Byla jsem jak v extázy.
Ten sladká polibek byl nenahraditelný.
Draco mi věnoval pusu, svlékali jsme se, po té do mě pronikl.
Mohla jsem se štěstím zbláznit.
Po té nastala noc, a když jsme skončili, cítila jsem se báječně.
Prsten s diamantem zářil jako o život.
Nekonečná noc to byla.
Ráno jsem vstala. Právě byl víkend, který mě zaujal návštěvou Prasinek.
Tam jsme si dali máslový ležák.
"Harry Potter" vykřikli nějaké hlasy, které odhalili, že Harry je v Bradavicích.
Po máslovém ležáku mi bylo fantasticky.
Nadechla jsem se zhluboka.
Po té jsem zamířila do sovince, poslat zprávu svýmu otci, kterému hrozilo nebezpečí.
Bradavice jsou na ústupu.
Sedím a čekám, až nastane válka.
"Ty jsi na to přišla. Jsi věštkyně" pochválil mne Draco a věnoval mi vášnivý polibek.
Cestou na zmijozelskou kolej jsem se stavila do kuchyně Aberforta Brumbála.
Tam jsem si dala sýr s chlebem, který mi moc zachutnal.
Vše má své kouzlo.
Fascinoval mě prsten, který se zmodral, když poznal špatného člověka.
Ukázal se mi na Draca Malfoye, že si mám na něj dávat pozor.
Ale já ho miluji, velice moc.
Prasinky měli své kouzlo.
U Tří košťat to bylo báječné.
Nasycená jsem zamířila k Zapovězenému lesu.
Tam jsem se proměnila v bílou, polární vlčici a dala se na úprk, běžela jsem a běžela, dokud to šlo.
Bylo mi fantasticky, nemohla jsem to popřít.
Chyběla mi samota a tak jsem si jí dopřála.

Kéž by se to nestalo - Úvod

17. března 2016 v 13:13 | Fredy |  Výlety z reality
,,budeme silní jen tehdy, jestliže dokážeme být jednotní, a budeme slabí, jestliže se nedokážeme dohodnout"
***
Argie Popletalová je dcera ministra kouzel, Korneliuse Popletala.
Chodí do Bradavic již sedmým rokem.
Jednoho dne dostane po své nebožce babičce prsten, který má nekonečnou moc, odhalit zlé lidi před hodnými.
Jestliže prsten mluví pravdu, to se časem ukáže.
Chodí do třídy s Dracem Malfoyem, vybrali jí do Zmijozelu.
Mezi ní a nim se stane časem vztah.
Argie jede na Vánoce domů a zjistí, že je doma všechno naruby.
Také zjistila, že se umí měnit ve vlka, krásnýho, silnýho a statečného.

Počet kapitol: 10
Prolog ... 1 x 2 x 3 x 4 x 5 x 6 x 7 x 8 x 9 x 10... Epilog

Zkus to znovu aneb Napsáno životem

17. března 2016 v 10:31 | Fredy |  Blogová témata
Tenhle týden utíká jako voda.
Zasčala jsem konečně žít, užívat si život naplno.
Zkus to znovu.
Žádná jména, žádné linky.
Nikdo a nic mě nemůže najít.
Jsem za to vděčná všem bohům.
Je to senzace být nová, svěží bytost.
Je mi přímo božsky.
Chceš klišé tak ho tady máš.
Je jen na nás, jak se rozhodneme.
Já jsem se rozhodla si život okusit znova, tentokrát plnými doušky.
Pravidelně navštěvuji psychiatra, beru prášky, ale to mě zas až tak nevadí.
Moje maminka a můj bratr jsou oba v nemocnici.
Já jsem byla také, v bohunicích, moc mi tam však pomohli.
Děkuji těm dobrým, ochotným dušičkám, co měli s mou proměnou velkou trpělivost.
Jsem za to ráda, asi to tak mělo být.
Brečím štěstím před otevřeným počítačem a těším se v dobré náladě po vynikající kávě s medem-
Cítím se jako v pohádce.
Tak dlouho jsem se krásně nevyspala, ani nepamatuji.
Zkus to znova. Začít žít plně nanovo.
Je to senzační a báječně parádní..
Přeji vvám všem dlouhý, šťastný život plný dobrodružství a pozitivních změn.

Lapač snů alá fantastické francouzské makronky

16. března 2016 v 20:54 | Fredy |  Zážitky ze života
Ve veganské restauraci se mi zalíbil lapač snů....
V jedné kavárně se mi zalíbili čerstvé, francouzské makronky, které jsem vždycky toužila okusit, které však nezklamali.
Příchuť ? Pistácie a borůvkový.... :-)

Velikonoční beránci v galerii Vaňkovce

14. března 2016 v 16:29 | Fredy |  Miluju focení
Tady mám pro vás pár fotek velikonočních beránků. Z galerie Vaňkovka. :-)
A další....
A znova....

A zase....


Rozkošné....

A opět...

Krásné :-)


V galerii Vaňkovce se mi moc líbilo, bylo to fajnový :-)

Shinee - Hello

12. března 2016 v 12:25 | Fredy |  Hudba pro naše uši

Fadrc & Ecclip feat. Markooz - Svědomí

12. března 2016 v 5:57 | Fredy |  Hudba pro naše uši
Nádherná písnička, mám hodně ráda český rap a tahle mi spadla do oka... :-)