Březen 2016

Kokoainl - Prologue

31. března 2016 v 14:23 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Byla jednou jedna dívka. Jmenovala se Kokoainl.
Dívka byla smutná. Protože její rodiče do sebe nalévali spousty alkoholu.
Rio, její bratříček, chodil na kung fu.
Dívka se rozhodla něco se sebou dělat.
Studovala na Hardwardu nemoci.
S pacienty se výdala z psychiatrických léčeben.
Kokoainl si hodně oblíbili především kluci.
Kluci byli nevychovaní, chtěli jí znásilnit.
Ovšem Kokoainl byla jedinečná.
Nenechala se, protože jí Rio ledacos naučil z kung fu.
Kokoainl byla velice žádaná.
Neměla se s kým bavit. A hlavně o čem.
Nebylo téma, když v tom najednou...lusk...přehřál jí prsty kluk, jménem Nahailen.
Nahaimlen byl upír.
Toužil po krvi, která byla nesmírně cenná.

Kokoainl - Úvod

31. března 2016 v 14:21 | Fredy |  Výlety z reality
Kokoainl je dívka, kterou miluje chlap, jménem Nahailen.
Rozúpoutá tím dívka válku se stříbrným lvem.
Jak to dopadne?

Prologue...1 x 2 x 3 x 4 x5 x 6 x7 x8 x 9 x 10... Epilog

Harry Potter a Tajemná komnata (audiokniha)

30. března 2016 v 15:49 | Fredy |  Co já doporučuji
Velice dobře namluveno, krásně se to poslouchá....
Hodnocení (jako ve škole): 1**********

Téma Týdne - Slepota

29. března 2016 v 12:55 | Fredy |  Blogová témata
Jsme slepý vůči našemu světu, protože netušíme, jak krásná krajina nás obklopuje.
Slepota? Život ve tmě. Dovedete si představit, že by jste přišli o zrak?
Já teda ne. Oči jsou ppro mě velmi důležité a hrají v našich životech důležitou roli.
Někdy je člověk slepý i díky svým myšlenkám. Neumí pořádně si je uspořádat.
Jestliže se tak stane nebo stalo, někdy je to samozřejmé.
Lidé si neváží svého života, nejsou si ho hodni.
To, na co zíráme je překrásné. Svět je nádherný.
Jsme vůči okolnímu světu slepí.
Neumíme ocenit krásu a sílu naší Země.

Svět kolem nás je slepý,
protože jsme vůči němu hluší.
Neumíme si to uspořádat v hlavě.
Nedokážeme se představit sami v sobě.
Slepota nás obklopuje.
Budoucnost nás maluje.
Tak výjdi z temnoty ven,
splnil se ti právě sen.
Když dokážeš odpustit,
když dokážeš se polepšit.

Veselé Velikonoční pondělí

28. března 2016 v 12:40 | Fredy |  Utěšující momentky
ObrazkyAnimace Krásné Velikonoční svátky a hodně velikonočních nadílek vám přeje Fredy... :-)



Kéž by se to nestalo - 5.kapitola - Zprávy z nebes

27. března 2016 v 15:25 | Fredy |  Kapitoly ► Povídky ◄
Profesorka Bathsheda Babblingová mě na hodině Starodávných run upozornila, že jsem špatně převedla pár čísel.
Na hodině obrany proti černé magii s profesorem Snapeem mi to šlo lépe.
Pan profesor Horacio Křiklan mne pozval na svůj Vánoční večírek.
S kým tam jenom půjdu? S Dracem Malfoyem asi těžko, protože toho nemůže pan profesor ani cítit.
Sova Sagvana mi přiletěla rychle.

Přinesla mi Denní věštec, kde se psalo:


Ukradli tisíc galeonů, které po té vyměnili za několikset kilogramů dračího masa a pár dračích zubů.
Mudlové se po nás začínají ptát, děti mudlovských rodičů mají zastrašovat druhé, otom vám poví Dolores Jane Umbridgeová, která pracuje na ministerstvu kouzel.
Harry Potter musí být nalezen. Za jeho vám věnujeme 10. 000 galeonů.
Letopočty předpovídají návrat pána Zla. Jestli se nemýlíme, má na krku další bezpočet mrtvých, na jeho seznamu se podepisuje:

Dobroděj Albecht, Marie Rappelová, Suzzane Agatheová, Svatopluk Čamžet a sourozenci Fugineovi.
Po té, co jsem to dočetla, nevěřila jsem svým očím.

Tak mladí to byli kluci Fugineovi!

Večírek se konel v hale pro doprovádění zkušejících.
Pojídali jsme dračí koule, ohnivé pamlsky, Ďáblův mls a sloní uši
Připila jsem si šampaňský a přiťukla jsem si s panem profesorem.
Jako jediná jsem tam přišla sama.
Nikdo a nic nechtěli se mnou co chtít.
Bavili jsme se a tančili.
Půjčila jsem si od Ginny Nevilla Longbottoma a tancovali jsme spolu valčík.
Neville nevěřil svým vlastním očím.
"Jsi jinačí, než ti ze Zmijozelu" poznamenal, když jsme dotančili.
"To asi proto mě pan profesor vybral" usmála jsem se na něj.
"Dobrá, chtěl jsem se sem vetřít" prohlásil Draco Malfoy, který přišel neoprávněně.
"Já ho vyvedu ven" prohlásil Severus Snape.
Cestou do svých ložnic jsem si broukala havětí ráj.
Zdál se mi sen:

Dva lidi procházejíc se v ruku v ruce v parku na kraji údolí Reverest.
V tom se tam objevila Smrtka,
Láska vždy zvítězí, tak to bude a je.
"Přejete si mou smrt?" Ptá se Smrt.
"Ne, ne, to si nepřejeme" odpoví milenci a když se políbějí, zobrazí se tam velké, krvavě rudé srdce, které Smrtku zahnalo.

Probudila jsem se a byl víkend, ještě zbýval týden a budou Vánoční prázdniny.
Hurá, zajásala jsem.
Draco Malfoy si sedl vedle mě při hodině Přeměňování.
Paní profesorka a ředitelka Nebelvírské koleje si usmyslela, že budeme proměňovat ptačí pírka v zamčenou truhlu.
"Raz, dva, tři" klepala jsem hůlkou.
"Fitacius!" vykřikla jsem a ptačí pírko se proměnilo v malou krabičku.


Ve Stínech

24. března 2016 v 15:00 | Fredy |  Utěšující momentky
Tenhle text věnuji svému zesnulému kamarádovi, kterého pohltilo Zlo a rozhodl se radši né to řešit, ale zprovodit se ze světa.
***
Stín katedrál...
nad tebou vyhrál...
proč zlo ovládá dobnro...
k čemu je hněv?
Proč se nespojíme dohromady
a netáhneme za jeden řetěz?
Proč si děláme naschvály,
včera se nás hlasy ptaly.
Potom pácháme sebevraždy.

Svět je krutý,
svět není zlý, to jen ti lidé.
Planeta Země za nic nemůže.
Chamtivost, zlo, nenávist...křičím ano!

K čemu je to nenávidět?

Je mi z toho smutno,
ptroto tuhle úvahu píšu.

Čím se člověk od druhého liší.
Ztrácíš se v sebe samotného.
Kam tě vítr zavane.

To se mi snad nestane...

Lidé jsou ovládaní Satanem...
Je to jeho hra, naše životy...
Nenechme se zlákat,
dělat ze sebe ovládající se roboty.
Nic se ti nestane,
když poslechneš pravidla.


Lidi je poslouchají,
pomlouvají, urážejí.
navzájem si závidějí.

Bohové se nám všem zvrchu smějou.
alkohol lidi ze sebe blijou.

A jestli k tomu dopracuješ..

Satan je druh anděla,
proč...od toho je neděla.,
že se ten den v týdnu nic nedělá.

Člověk potřebuje spánek, vodu a jídlo.
Kolem sebe čerstvý vzduch.
A né za žádnou cenu ošklivý puch.
Samotnou matku přírodu,
můžeš okusit.
Tys to nedokázal, nedokázal pochopit,
nedokazal...sis v sobě odpustit.

A probouzí se noc...

24. března 2016 v 13:31 | Fredy |  Skříňka myšlenek
A probouzí se noc,
každý máme v sobě skrytou moc.
Jen nezoufej,
zavolej si o pomoc.
Lidi jsou zlý,
neváží si svého života,
nebuď jeden z nich.

Na naší planetě se vraždí,
potřebujeme se spojit,
né jen když hraje hokej.
Ďábel v tichu křičí,
tělo a duši nám nevědomky ničí.
Nešiřte strach a paniku,
mějte čistou mysl.

Aby vše mělo svůj šestý smysl.
Nzapomínej, kdo doopravdy jsi.
Zamysli se, ti nahoře to vedou.
Do všeho se tiše serou.
A zachovej si pověst,
že jsi dokonalá bytost,
máš svou vlastní živnost.

Jsi složený z krve, kostí, kůže, duši a mozku.
Je to dar, tak si toho važ.
Jen se dobře snaž.
A probouzí se noc, každý má v sobě skrytou moc.

Nezešílíš z toho, věř mi

23. března 2016 v 14:14 | Fredy |  Skříňka myšlenek
Bůh nás miluje,
se životem čaruje,
ten, který se raduje.
Myšlenky tě v hlavě jebou.
Máš to chuť všechno skončit.
Ale povím ti...vždy můžeš znova začít.
Azurové nebe,
miluji jen tebe.
Jsem na sebe hrdá.
Miluji se mám se ráda.
Chci žít, chci dýchat.
I když ta zrada mě bude v nitru štípat.
Nebojím se žádného hromu,
je to jako dotýkat se koruny stromu.
Tak proč musím padat dolů.
A vstávat opět nahoru.
Cíl ode mě je nedaleko.
Málo je hodných lidí na tomto světě.
Povím ti to v jedné větě.
Že se polepšíš,
že s té agonie nezešílíš...