Leden 2016

Jsem spokojená

16. ledna 2016 v 14:14 | Fredy |  Zážitky ze života



Po týdnu stráveném ve FNB jsem si dala relax.
Slíbila jsem si, že přestanu kouřit a tak nyní kouřím elektronickou cigaretu.
Je mi fajn, že nemusím vyběhnout už moc do té zimy.
Budu sledovat ty rozdíly mezi tou elektronkou a mezi normální cigaretou.
Až se vyléčím úplně, zkusím Nicorette odvykání kouření.
Nejvíce mně zachutnala jahodová náplň.
Je to fajnové a má to blahodárné účinky.
Jsem si dala do předsevzetí.
1) Nekouřit
2) Neplakat
3) Být silná
4) Broukat si
Cítím se nyní jakjo královna :D
Je to tou lehkou drogou? Nanannananananaanaá..... Jsem šťastná jako blecha.... :D

Proč si lidé ubližují ?

9. ledna 2016 v 21:49 | Fredy |  Skříňka myšlenek
Na počátku věků jsem se smiřovala se svým osudem, protože jsem cítila beznaděj.
Jaké to je, když vám oznamují, že umíráte? Jaké to je, když vám melou pod hubu, že jste blbeček, který se neumí se vším smířit? Stejně to jednou zjistíme. Není všem dnům konec.
Ohrožená tajemstvím mládím jsem hazardovala se životem.
Nebylo poznat nic, nebylo poznat, kdo je můj přítel a kdo můj nepřítel.
Děsila jsem se a stále se děsím toho, že něco není v pořádku.
Že mi pouze strkají pod nos tác s jídlem.
Můj přítel to věděl. Věděl, že boj s parazity není jednoduchý. Věděl, že mám v sobě jaké-
hosi démona, co je uvnitř mého mozku. Jsem trochu agresivní, inu, né však naivní.
Nevážím si svobody, musím být neustále někde zavřená.
Připadám si jako v jiné době. Nyní, když jsem zalezlá v malé dědině, přichází na duši takový neklid. Nedokážu oddolat svým myšlenkám.
Nedokážu rozeznat pravdu od nepravdy. Jsem prostě bastard, co nad životem prohrává.
Nedokážu dělat milion věcí naráz, i když můj mozek to chce.
Nedokážu se soustředit téměř na cokoliv. Cokoliv, co je pode mnou.
Je to boj, cítím se jako kat.
Stejně neoddolám duševní poruše.
Slyším řeči na ulicích, všude, kam jdu.
Hlasy lidí, kteří mi nadávají.
Hlasy lidí, které nejčastěji držkujou, lidé, proberte se !
Máme si pomáhat a né si vzájemně střílet do hlavy.
Také je tu řeč o emigrantech.
No a jsou tu no a tak co.
Mně to nezajímá, pokud mě fyzicky nenapadají.
Já se cítím jako zlámaná duše, jako střepy skla od zrcadla, co nejdou a nepůjdou slepit.
Těch milion hvězd na obloze lítá ve mě.
Je to jako kyselina fosforečná, co mi dělá problémy.
Volání andělů, kteří mne zvou k sobě.
Nic není fér, je to pouze hra, a já nemůžu přijít na to, jak se hraje.
Nenechám se obelstít, jak si mnozí myslí.
Cítím se bezpečně, ale zároveň i nebezpečně.
Pískání v uchu.
To vše mluví za mne, jsem neplatná identita odhalená svou minulostí.
Na rovinu říkám. Není to zločin chodit s přítelem a nepracovat, zároveň, když bojuju s nemocí?
V koutku umírám, skládám se před vlnou emocí.

Kobra 11 aneb můj nejoblíbenější seriál

9. ledna 2016 v 19:57 | Fredy |  Zážitky ze života

Seriál KOBRA 11 je zuážitek z mého dětství.
Jako malá jsem pořád sledovala Kobru 11.
Rozbrečela jsem se nad ztrátou "Semírovic" parťáka.
Líbili se mi téměř všici.
Mám ráda tenhle akční seriál. Bože, jak ho zbožňuji!
A jak to tedy doopravdy vnímám?
Jako schyzofrenik, i když vím, že bych se neměla NA TAKOVÝ VĚCI KOUKAT.
Kobra 11 je seriál, na který nadosmrti nezapomenu.
A který parťák je u mě ten nejlepší ?
1. Ben Jégr
2. Jan Richter
3. C. Ritter

Taky mne napadlo, že bych mohla napsat fanfiction, ale aby to mělo hlavu a patu.
Fakt by to bylo žúžo labůžo :-)

Poslední den mého života

8. ledna 2016 v 18:50 | Fredy |  Utěšující momentky



Proč tak naivně uvažujeme, proč si neděláme dny krásný.
Třeba si ráno vstaneme a řekneme si...je nám fajn :-)
A opravdu, bude nám fajn.
Proč nepřejeme sluníčku, aby svítilo o sto šest.
Někdy si mlátím tzv. "hlavu do stěny" :D
Protože si připadám někdy jako akrobatický robot, co ztratil a zároveň
našel důvod žít.
Nechci deprese, nechci to a to.
Chci naopak mít čistou, jasnou mysl.
Nechci uvažovat o posledním dni mého života.
Jednou to ovšem příjde.
Ale u mě na tohle ještě zatím nečekejte.
Já už na smrt nemyslím.
Je mi báječně, přímo fantastik !
Měla jsem radost, že mne pustili, obejmula jsem dokonce 2x i doktorku :D
Tak a chvála bohu, pokoj nám na zemi...

Důvod mé neaktivity

3. ledna 2016 v 9:19 | Fredy |  Utěšující momentky
Omlouvám se za to, že nebudu týden aktivní na tom blogu.
Já se léčím v FNB a to snad mluví za vše.
Nyní si popíjím výbornej čaj.
Jmenuje se to Kabir, rozpustný med a zázvor.

Neuvěřitelné lidské tělo

2. ledna 2016 v 20:32 | Fredy |  Našeptávající hlasy

Zajímavé je, že když jde jeden člověk okolo, nic neřekne.
Ale když jde člověk se skupinou, má na slabého jedince šanci pokoušet jeho výdrž.
Tomu jedinci nezbývá nic jiného než to, že se tomu zasmát, i když jeho duši to oslabuje.
Zajímá mě, proč tomu tak je.
Zajímá mě, proč ostatní duše mají nad tím jedincem navrh.
Přitahují si to.
Lidé.
No smoking, no smoking.
Zatím nezvládám přestat kouřit, ale časem to ovládnu.
Nejsem zrovna imunní vůčři ostatním myšlenkám.
Nejsem ani zdaleka normální. Vím to.
Štve mne to.
Lidé jsou zlý, lidé se smějí tomu určitému jedinci.
Cesta světla našeptává....hoď to za hlavu, bojuj a vyhraješ.
Uzdravíš se.
Něco na tom je.
*****
Ruším tím člověka, i když jsem v nemocnici a léčím se s depresema.
Nic takového neexistuje. Je to jen v lidský hlavě.

Tajemství (The secret)

2. ledna 2016 v 18:45 | Fredy |  Utěšující momentky
Tento dokument je o víře, lásce, štěstí a bohatsví.
Musím si víc věřit a uzdravit se.
Skutečně, když se zaměříte na uzdravení, uzdravíte se. Vesmír vám odpoví.
Energie kyne, kam můj záměr plyne.

Omega 3

2. ledna 2016 v 16:53 | Fredy |  Zážitky ze života

Zajímalo by mě jak to funguje. Nyní jsem to vyzkoušela v praxi. No, snad to nebude tak zlé.

Paprsky z roku 2015

2. ledna 2016 v 16:14 | Fredy |  Miluju focení
Tak jsme oslavili Vánoce 2015 :D
Paprsky, dárečky byli už koupený dříve....ano, byla jsem netrpělivá jako vždycky :-)
Bylo to super, ale moje úzkost mně donutila brečet.
Silvestra jsem tvrdě zaspala, po lécích, které nyní užívám. Ale žádná škoda, nijak mě to nemrzí.
Spíš naopak posouvá mě to dál a dál.

Dělání je lék

2. ledna 2016 v 14:36 | Fredy |  Utěšující momentky
Vypůjčená Bible. Ono něco na tom přeci jenom je. Nejnovější knížka z 21 století. Je tam Starý a nový zákon. Snad si jednou vydělám na svojí vlastní, musím jí vrátit, i když jsem se toho ani nedotkla. Bible je drahá knížka a těžko se dá sehnat. Můj dědeček to sehnal bůh ví kde. Já si přečtu něco tu a tam, ale zatím mi to nic moc neříká. Chci si začít od prvního kroku a né si ukládat další a další cíle. I malý krůček může být velká změna.
Není to lehké vydělávat si keše, to já vím. Ale zas doma sedět na prdeli to taky nejde. Až se z toho vylížu, tak budu se snažit makat. Makat, makat, makat..... To jinak prostě nejde. Mám krátkodobou paměť. Vím, zbytečně se shazuji, ale ono je dobrý si to uvědomit.